Zdeněk Víšek

Svatokřížská brigáda a její cesta na Západ

Mezi méně známé příslušníky zahraničních vojsk, kteří se v závěru druhé světové války podíleli na osvobozování československého území, patří kromě rumunských a belgických vojáků také bojovníci 2. polské armády, jež operovala v květnu 1945 nejen v severních Čechách, ale také na Mělnicku, a dokonce i na samém okraji Prahy.

Vedle této armády, která bojovala proti nacistickým vojskům společně s Rudou armádou, se v závěru války na území dnešní České republiky objevila i polská jednotka zcela odlišné politické orientace – Svatokřížská brigáda.

Příslušníky této pozapomenuté polské vojenské formace byli naopak bojovníci antikomunistické a protisovětské orientace, kteří spatřovali v Sovětském svazu většího nepřítele než v hitlerovském Německu. Proto v závěru války tito krajně pravicoví odbojáři bojovali především s polskými komunistickými či sovětskými partyzány.

K rozštěpení národního protinacistického odboje na jednotlivé znepřátelené frakce, jež sváděly krvavé boje i mezi sebou, došlo za války nejen v Polsku, ale i v Jugoslávii a Řecku. Český protifašistický odboj – i přes různost politických koncepcí jednotlivých ilegálních organizací – zůstal naštěstí bratrovražedných bojů ušetřen.

Národní ozbrojené síly

Jestliže podíl 2. polské armády na osvobození ČSR nebyl u nás v době předlistopadového režimu příliš připomínán, ale zcela zamlčován nebyl, pak přítomnost Svatokřížské brigády na Moravě a později i v západních a jihozápadních Čechách na jaře 1945 patřila mezi naprosto neznámé kapitoly druhé světové války mnoho let ještě po politických změnách v naší vlasti na podzim 1989. Až roku 2015 vydal historik Jiří Friedl odbornou publikaci Vojáci-psanci, která se historií Svatokřížské brigády podrobně zabývá.

Příslušníci této brigády byli původně členy třetí nejvýznamnější polské odbojové organizace Národní ozbrojené síly (Narodowe sily zbrojne – NSZ), která byla založena 20. září 1942 spojením Vojenské organizace Ještěří svaz a části Národní vojenské organizace. Její základna čítala až 75 000 členů.

Dalšími odbojovými organizacemi v okupovaném Polsku byly prolondýnská Zemská armáda, dále odbojové jednotky někdejší Lidové strany Rolnické prapory i Lidová garda, orientovaná na spolupráci se SSSR.

Tato prokomunistická formace byla však v rámci polského odboje politicky izolována vzhledem k tragickým událostem v letech 1939–1940, které zatížily sovětsko-polské vztahy po podepsání sovětsko-německého paktu o neútočení v srpnu 1939 a vyhlazení polského důstojnického sboru v Katyni u Smolenska v dubnu následujícího roku. Tuto Poláky tak bolestně vnímanou skutečnost nacistická propaganda oznámila světu v květnu 1943.

Kromě protinacistických aktivit se tak u odbojářů NSZ projevovaly výrazné protikomunistické a protisovětské postoje, které měly pro jednotu polského odbojového hnutí ovšem tragické důsledky – například na Kielecku příslušníci NSZ usmrtili 2. července 1943 sedm partyzánů Lidové gardy. K dalšímu zločinu NSZ došlo u vesnice Borów na Lublinsku, kdy její členové zákeřně povraždili dokonce 26 polských komunistických partyzánů a čtyři civilisty.

Vznik Svatokřížské brigády

Národní ozbrojené síly se staly 7. 3. 1944 součástí Zemské armády (Armija krajowa). Část příslušníků NSZ s tím však nesouhlasila a z těch, kteří neuznali sjednocovací dohody, v srpnu 1944 vznikla právě Svatokřížská brigáda. Název odvozovala od Svatokřížských hor v oblasti města Kielce, kde působila především.

Bojovníci brigády, věrni politickým tradicím Národních ozbrojených sil, i nadále prováděli bojové operace nejen proti německým nacistům, ale i polským komunistům a sovětským partyzánům. Komunisty, partyzány a rudoarmějce tato jednotka považovala pro sebe (i pro Polsko) za mnohem závažnější nebezpečí než samotné nacisty, a proto například v září 1944 její příslušníci u obce Rzabiec zavraždili 67 zajatých sovětských partyzánů. Tuto závažnou skutečnost publikoval v březnu 2021 v populárně naučném časopisu Válka revue polský historik Piotr Boczoň.

Nelze ani zastírat, že mnozí příslušníci této brigády také byli ovlivňováni antisemitskými postoji.

Historik Milan Moravec v časopise Přísně tajné (4/2016) takto zhodnotil politickou motivaci brigády i její skromnou protinacistickou činnost:

V knize W marszu i boju, vydané po válce, která představuje kroniku činnosti brigády v době jejího půlročního pobytu na polském území, je možné se dočíst jen o čtyřech střetnutích s Němci, přičemž ve dvou případech byly odbojové oddíly iniciátory a v dalších dvou napadenou stranou. Bývalý velitel III. (operačního) oddělení velitelství NSZ (Tadeusz Boguszewski – Wacław Trzeci) zveřejnil v pařížském polském časopisu Kultura své vyjádření k dějinám Národních ozbrojených sil. V něm prohlašuje, že NSZ přestaly od bitvy u Stalingradu pokládat Německo za hlavního nepřítele, protože, podle jeho názoru se jím stal Sovětský svaz. NSZ se domnívaly, že část Polska osvobodí západní spojenci. Proto chtěly na tato území přesunout své vojenské síly a současně dostat do tohoto prostoru co nejvíce oddílů od jiných politických skupin. Měly v úmyslu vyhýbat se boji s Němci i se Sověty. Nechtěly dopustit, aby byl jejich silám zamezen postup na západ, bez ohledu na následky...

Pochod brigády do protektorátu

Aby uchránil své vojáky před zajetím Rudou armádou i boji s nacisty, které byly ale spíše ojedinělé, velitel této jednotky plukovník Antoni Scazski prostřednictvím kapitána Huberta Jury, jenž již dříve spolupracoval s gestapem, v lednu 1945 dohodl s německými ozbrojenými silami možnost volného průchodu Svatokřížské brigády přes Němci kontrolované území Polska až do protektorátu Čechy a Morava, kam nakonec skutečně postoupila. Tato dohoda ovšem dosud vyvolává značné politické a morální rozpaky, neboť balancovala na hraně vynuceného příměří a možné kolaborace s nepřítelem.

Dne 22. 2. 1945 brigáda, čítající asi 800 mužů, překročila u Hostinného v Krkonoších bývalé československé hranice, dále procházela mezi Úštěkem a Mělníkem, přes Starou Boleslav došla do Peček, odkud pokračovala po železnici přes Olomouc a Brno až do vysídlené obce Rozstání u Blanska. Zde Svatokřížská brigáda pobývala téměř měsíc – od 18. 3. do 13. 4. 1945. Pokusy německých míst přesvědčit Poláky, aby se na Moravě – spíše již jen z politických a propagačních důvodů – zapojili do bojů proti postupující Rudé armádě, nebyly ale úspěšné.

Vojenská jednotka proto – opět se souhlasem nacistických úřadů – vyrazila v polovině dubna pěším pochodem přes jižní Moravu a jižní Čechy k Plzni – vstříc očekávané americké armádě, jež 18. 4. 1945 překročila v Ašském výběžku předmnichovské československé hranice.

Tito polsky hovořící ozbrojenci však vyvolávali u místního českého obyvatelstva pochopitelně velké rozpaky, neboť sami se vyjadřovali o Němcích jako o svých nepřátelích, aniž ti by však proti nim vojensky jakkoliv zasahovali. Tuto dosti neobvyklou situaci takto popsala kronika obce Neuměř u Holýšova na Plzeňsku.

Z jejich počínání nelze nabýti přesvědčení, patří-li ke skupině německé, či protiněmecké. Později se však dozvídáme, že vlastně k nám na západ se uchylují jen proto, aby spojením se s Američany unikli z rukou Rudé armády.

Největší (a v podstatě také jedinou) protiněmeckou bojovou akcí Svatokřížské brigády se stalo osvobození koncentračního tábora v Holýšově u Plzně 5. května 1945, při kterém její příslušníci osvobodili téměř tisíc uvězněných žen a zajali 215 členů německých strážních oddílů. Značnou část vězeňkyň tvořily Francouzky, ale byly zde vězněny i Polky, Rusky, Maďarky a ženy dalších národností.

Na základě této události byla Svatokřížská brigáda od 6. 5. 1945 považována Američany za spojeneckou jednotku, která se pak zúčastnila zajímání německých vojsk. Zde je možno spatřovat jistou podobnost v jednání členů této brigády s chováním vojáků protisovětské Vlasovovy Ruské osvobozenecké armády, kteří v posledních hodinách druhé světové války obrátili v Praze své zbraně proti nacistům – ve snaze získat postavení spojenecké síly.

Poláci ze Svatokřížské brigády se poté dočasně usadili v obcích jižního Plzeňska – ve Všekarech, Neuměři, Štichovicích a Kvíčovicích. Vzpomínky pamětníků i dobové kronikářské záznamy dosvědčují spíše napjaté vztahy s tamními usedlíky; ti jim vyčítali především násilné zabavování potravin. V červenci se pak Svatokřížská brigáda přesunula na Tachovsko, kde tehdy ještě žili sudetští Němci. Na území jihozápadních Čech, v prostoru kontrolovaném americkou armádou, pak bojovníci Svatokřížské brigády pobývali do srpna 1945, kdy byli přesunuti do Bavorska. Do vlasti se většinou již nikdy nevrátili.

Ohlédnutí

Působení Svatokřížské brigády za druhé světové války vždy odsuzovala polská komunistická historiografie, avšak ani polský antikomunistický exil nebyl jednotný v hodnocení jejích politických a vojenských aktivit.

V současném Polsku příslušníky této formace oceňují především členové konzervativní vlády premiéra Mateusze Morawieckého, který jakousi oficiální rehabilitaci Svatokřížské brigády zahájil v únoru 2018 návštěvou hrobů některých jejích příslušníků v Mnichově. Proti tendenci společensky rehabilitovat, či dokonce oslavovat Svatokřížskou brigádu naopak vystupují nejen liberálně smýšlející novináři a polští židé, ale i někteří stále ještě žijící veteráni polského antinacistického odboje z řad příslušníků Zemské armády, případně jejich potomci.

V roce 2015 se oslav konce války v Plzni zúčastnila také jednotka připomínající Svatokřížskou brigádu při pietním aktu u pomníku 16. obrněné divize americké armády. Někdejší veteráni i současní obdivovatelé této brigády se zúčastňují rovněž oslav osvobození bývalého koncentračního tábora v Holýšově.

Zdeněk Víšek (1968) je učitelem ve Slaném; publikuje v odborných a popularizačních časopisech.

Obsah Listů 4/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Zdeněk Víšek

Svatokřížská brigáda a její cesta na Západ

Národní ozbrojené síly

Vznik Svatokřížské brigády

Pochod brigády do protektorátu

Ohlédnutí

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu