Bo Rothstein

Když se kapitál vzdá vlastnictví

Vlastnictví firem přechází na algoritmicky řízené indexové fondy. Proč místo nich nepostavit do čela jejich lidské zaměstnance?

Jak nám ukazují dějiny, nic netrvá věčně. Dříve nebo později se většina společenských systémů zakousne do svého ocasu. A na rčení, že každý systém v sobě skrývá zárodky své zkázy, je hodně pravdy. Možná to nyní platí pro systém, kterému říkáme kapitalismus – tedy pro systém, v němž vlastníci kapitálu používaného ve výrobě rovněž ovládají firmy.

Například švédský zákon o obchodních společnostech stanoví, že členové správní rady firmy musí dbát pouze na zájmy vlastníků. Tento vlastnický zájem je pak nadřazen zájmu spotřebitelů, zaměstnanců a obecnému zájmu. Aby to fungovalo, je samozřejmě zapotřebí jedna věc – aby existovali vlastníci. A členové představenstva také musí být s to zájmy těchto vlastníků formulovat.

Vyvstaly ovšem dva problémy. Za prvé více než 80 procent akciového kapitálu na švédské burze nyní ovládají „institucionální“ vlastníci, jako jsou penzijní fondy a mnoho různých akciových fondů. Obdobná situace panuje ve většině západních zemí. Nedá se říci, že by se naprostá většina investorů do těchto fondů vnímala jako vlastníci příslušných podniků – natožpak aby měla názor na to, jak by dané firmy měly být organizovány a jak by měly fungovat.

Manažeři spravující akciové fondy také většinou nedisponují přílišnými znalostmi o tom, jak by měly být firmy řízeny. Jejich role „pověřených vlastníků“ se obvykle omezuje na jmenování lidí, kteří zasedají v představenstvech společností – a důvody, na jejichž základě tak činí, nejsou investorům, kteří do jejich rukou vložili své úspory, obvykle známé. Transparentnost a odpovědnost jsou tak v praxi minimální.

Indexové fondy

Druhým problémem je, že tyto tzv. aktivně řízené akciové fondy čelí konkurenci nového typu, tzv. indexových fondů. Ty se v relativně krátké době staly obrovskými správci aktiv, přičemž analytici akciového trhu označují tento trend za „explozivní“. V průběhu roku 2010 se na švédské burze podíl fondového kapitálu spravovaného indexovými fondy zvýšil z osmi na téměř 20 procent.

V mezinárodním měřítku držely do roku 2019 indexové fondy na evropských burzách 39 procent fondového kapitálu a ve Spojených státech bezmála 50 procent. Jeden indexový fond sídlící v USA je nyní druhým největším správcem aktiv na světě a dva další jsou dohromady největšími vlastníky akciového kapitálu na švédské burze.

Indexové fondy se od aktivně spravovaných fondů liší ve dvou zásadních ohledech. Zaprvé, nedochází k žádnému uváženému rozhodování o tom, které firemní akcie koupit. Místo toho je investiční strategie záměrně široká a proporcionální k většině velkých podniků na burze. Vývoj kapitálu má kopírovat celý burzovní index – odtud ostatně pochází jejich název.

Za druhé, indexové fondy neuplatňují vůbec žádnou vlastnickou moc. Tyto fondy se vyznačují velmi nízkými poplatky a mimo jiné nevěnují žádné prostředky na zapojení do jmenování členů správních rad. Jestliže o akciových fondech obecně lze říci, že jsou kapitálem „bez tváře“, indexové fondy jsou „bez hlavy“: za rozhodnutí o nákupu akcií odpovídá algoritmus.

Prudký útok

Před několika měsíci k tomu v předních švédských ekonomických novinách (Dagens Industri) proběhla relevantní debata. Zástupci některých švédských aktivně spravovaných fondů ostře napadli své protějšky z indexových fondů kvůli jejich nezájmu o nominační výbory, které v praxi jmenují představenstva společností. To podle nich svědčí o nezodpovědnosti indexových fondů.

Růst a popularita indexových fondů však pramení z jejich nízkých poplatků – a pravděpodobně ještě víc z jejich velké finanční úspěšnosti. Většina aktivně spravovaných akciových fondů, v nichž se extrémně dobře placení burzovní specialisté snaží investovat tam, kde je ziskovost nejvyšší, dosahuje horších výsledků než generátor náhodných čísel. Za posledních deset let přitom na americkém akciovém trhu indexové fondy dosahují vyšších výnosů, než je průměr aktivně řízených fondů.

Na tak transparentním trhu, jakým je trh akciový, jsou všechny legální informace o hodnotě společnosti a možnostech budoucích výnosů již započteny do aktuální ceny akcií. Statisticky tedy existují pouze tři způsoby, jak překonat index: zneužití důvěrných interních informací při obchodování, štěstí nebo jasnovidectví.

Vzhledem ke stávajícím trendům existují pádné důvody domnívat se, že podíl kapitálu na světových burzách drženého indexovými fondy se bude i nadále zvyšovat. Co však bude tento rostoucí podíl „bezhlavého“ vlastnictví znamenat pro naše podniky a společnost jako celek?

Jedno je jasné: pokud se nic neudělá, vzhledem ke stále slabším a nezúčastněným vlastníkům mohou být finanční odměny pro vrstvu vedoucích pracovníků podniků jen astronomičtější. Proti takovému dobývání renty nebudou mít žádnou silnou protiváhu ze strany aktivních vlastníků.

Najímání kapitálu

Pokud se tedy kapitál stále více de facto zříká faktického řízení společností, kdo je bude řídit? Jednou z možností jsou samozřejmě jejich zaměstnanci. Společnosti, které jsou řízeny, případně vlastněny svými zaměstnanci, se empiricky zkoumají již čtyři desetiletí. Celkově se takovým společnostem vede po finanční stránce velmi dobře a obzvláště dobře z hlediska pohody a spokojenosti zaměstnanců.

Jak ukázal geniální americký ekonom David Ellerman, Marxova a Friedmanova myšlenka, že síla podniku je založená na vlastnictví používaného kapitálu, je zcela mylná. V tržní ekonomice si kapitál může najímat (tj. zaměstnávat) pracovní sílu, a pak je moc v rukou kapitálu. V tržní ekonomice si však ti, kdo chtějí založit a řídit podnik, mohou stejně tak pronajmout (tj. vypůjčit) kapitál a o výrobě pak rozhodují pracující zaměstnanci.

Indexové fondy, které se v moderních ekonomikách stále více prosazují, slouží podnikům jako pronajímatelé kapitálu. Vakuum v řízení podniků, které odhalují, otevírá prostor pro další úvahy o skutečné demokratizaci pracovního života. Nejlepším kandidátem na vstup do tohoto vakua je síla těch, kteří jsou v našich obchodních podnicích skutečně denně řízeni – jejich administrativních a manuálních pracovníků.

Odborové svazy se k této výzvě dosud stavěly zvláštně nejednoznačně. Nové občanské spolky, které vidí potenciál výraznější ekonomické demokracie, by se měly do této debaty také zapojit na straně zaměstnanců a pomoci ji realizovat.

Text vyšel původně 25. června 2021 v Social Europe (www.socialeurope.eu) pod názvem When capital relinquishes ownership. Publikujeme ho se souhlasem a za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung (www.fesprag.cz). Starší verze tohoto článku byla ve švédštině publikována v deníku Dagens Nyheter.

Z anglického originálu přeložil Viktor Janiš.

Bo Rothstein (1954) je politolog, působí na Univerzitě v Göteborgu.

Obsah Listů 4/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Bo Rothstein

Když se kapitál vzdá vlastnictví

Indexové fondy

Prudký útok

Najímání kapitálu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu