Kate Pickettová

Jak nezaměstnanost zabíjí

Pandemie opět ukázala, že souvislost mezi ekonomickými obtížemi a nezaměstnaností má přímý vliv na zdraví lidí.

Nedávno vyšel v deníku Guardian článek finančního poradce, který doporučoval zřídit si několik bankovních účtů pro osobní finance. Tato rada – veskrze rozumná – měla lidem pomoci řídit peněžní toky v rámci vlastního rozpočtu. Čtenářům bylo doporučeno, aby si pomocí šesti účtů, mezi nimiž se budou řetězit inkasa, zajistili dostatek peněz na osobní výdaje, úspory a mimořádné události.

Jaký je to ale luxus, být v tak privilegované pozici! Přestože v roce 2020 měli obyvatelé Spojeného království průměrně úspory ve výši 6757 liber (zhruba 202 tisíc Kč), přibližně třetina z nich měla méně než 600 liber (18 tisíc Kč) a téměř každý desátý neměl úspory žádné. Před pandemií měla téměř třetina Evropanů nulové úspory a třetina z těch, kteří měli něco naspořeno, z toho nemohla vyžít déle než tři měsíce.

Jen tak tak zvládáme

Jinými slovy, v mnoha nejbohatších zemích světa se ohromující počet lidí pohybuje na hraně finanční propasti. Mají tak akorát, ale ne víc, a o tom, že by si mohli pravidelně odkládat peníze na „spořicí cíle“ nebo plánovat „cestu k osobní finanční svobodě“, si mohou nechat jen zdát.

Za vlády premiérky Theresy Mayové v letech 2016–2019 britští konzervativci pro takové lidi vymysleli nevkusné označení „JAMs“ („just about managing“ – „jen tak tak zvládáme“). Byli to ti, kteří vydělávali dost na živobytí, ale neměli žádnou finanční rezervu, žádnou schopnost vyrovnat se s neočekávanými výdaji nebo ztrátou příjmu. JAMs se stali tématem politických diskusí a mediálních debat, ale žádných seriózních politických opatření – například řešení nedostupného bydlení – se nikdy nedočkali.

Nakolik na tom skutečně záleží? Pokud lidé nejsou chudí nebo nemajetní, pokud nejsou ani bezdomovci, ani potravinově nezajištění, záleží na tom, že nemají peníze na cokoli navíc nebo na úspory pro horší časy?

Záleží na tom hodně.

Nezaměstnanost a zdraví

V osmdesátých letech, kdy v Británii za konzervativní vlády Margaret Thatcherové rostla nezaměstnanost, se vědci marně snažili najít důkazy o tom, že ztráta zaměstnání má vliv na duševní nebo fyzické zdraví lidí, přestože si byli jisti, že tomu tak musí být, a výzkumy ukazovaly, že nezaměstnaní lidé mají horší zdravotní stav. Problém spočíval v tom, že tato zjištění lze vysvětlit výběrovým zkreslením: o práci mohli přijít nejčastěji lidé, kteří již byli nemocní, takže kauzalita nebyla jasná.

Jeden rodinný lékař z Wiltshiru, jenž se obával, že uzavření místního masokombinátu bude mít negativní dopad na jeho pacienty, se tyto potíže pokusil překonat a začal zkoumat zdravotní záznamy zaměstnanců před uzavřením podniku i po něm. Ten masokombinát byl po více než dvě století v onom anglickém městečku největším zaměstnavatelem – zdrojem stabilního a jistého zaměstnání –, ale již dva roky před jeho definitivním uzavřením byly odstaveny některé úseky, někteří pracovníci byli propuštěni a zbývajícím zaměstnancům bylo oznámeno, že podnik je ohrožený.

Ačkoli se lékař obával zdravotních dopadů nezaměstnanosti, spolu se svým kolegou statistikem nakonec odhalil výrazný nárůst nemocnosti dělníků a jejich rodin v letech nejistoty ohledně zaměstnání, dva roky před ztrátou pracovních míst, kdy se dělníci začali obávat o svou ekonomickou budoucnost. Ukázalo se, že zdraví skutečně škodí nejistota – nikoliv pouze nezaměstnanost – a od té doby toto zjištění potvrdilo mnoho studií.

Naše tělo reaguje na náhlou, akutní hrozbu nebo na stresor reakcí „útěk nebo boj“, která nás může dostat z bezprostředního nebezpečí. Když však žijeme ve stavu neustálého ohrožení, vážně se to podepisuje na našem fyzickém zdraví i duševní pohodě. Krásně to vysvětluje biolog Robert Sapolsky: „Pokud utíkáte před lvem, váš krevní tlak je 180 na 120. To znamená, že když utíkáte před lvem, je váš krevní tlak vyšší. Ale netrpíte vysokým krevním tlakem – zachraňujete si život. Když se vám totéž stane v dopravní zácpě, nezachraňujete si život. Místo toho trpíte vysokým krevním tlakem vyvolaným stresem.“

Chronický stres ovlivňuje i při nízké úrovni všechny systémy, od mozku přes oběhový, imunitní a hormonální systém až po reprodukční orgány. Chronický stres nás vyčerpává a opotřebovává.

Důsledky pandemie

Finanční nejistota a tísnivá situace přímo poškozují zdraví, my však teprve začínáme chápat dopady pandemie na zdraví veřejnosti a počítat, jakou daň si Covid-19 vybral – a to i u těch, kteří se nenakazili. Ve studiích rodin, na kterých spolupracuji ve městě Bradford na severu Anglie, jsme u rodičů oproti stavu před pandemií zaznamenali dvojnásobný nárůst úzkosti a deprese.

Britská vláda zavedla pro mnoho zaměstnanců „nucenou dovolenou“, aby ochránila pracovní místa a příjmy během pandemie. Tento program, jenž zaměstnancům, kteří kvůli pandemii nemohou pracovat, vyplácí až 80 procent mzdy, zajistil příjmy až 10 milionům lidí a byl prodloužen až do letošního září. Další programy poskytují finanční podporu osobám samostatně výdělečně činným, majitelům malých podniků nebo těm, kteří pracují, ale musí si vzít volno, aby se mohli sebeizolovat.

Nelze si ani představit, v jak tísnivé situaci bychom se nyní ocitli, kdybychom neměli takovou ochranu příjmů. Ale pro všechny lidi, kteří předtím žili od výplaty k výplatě – pro všechny ty „JAMs“ – není 80 procent z „jen taktak dost“ dostatečné. Jakýkoli výkyv v příjmech dokázal mnoho rodin z našeho výzkumu v Bradfordu vážně ohrozit.

Domácnosti, které už byly závislé na kreditních kartách, půjčkách a kontokorentních úvěrech, se kvůli nucené dovolené ještě více zadlužily. Kvůli krátkodobým a dlouhodobým zdravotním důsledkům, zejména v oblasti duševního zdraví, bude zátěž způsobená koronavirem pro zdravotnictví a sociální péči dlouhodobé povahy a možná zastíní následky infekce.

Nízké a neadekvátní mzdy byly vždy problém v některých odvětvích včetně pohostinství, maloobchodu a pečovatelství, stejně jako u mnoha dalších skupin, jejichž příslušníky dnes považujeme za „klíčové pracovníky“. Přibývá pracovních smluv s nezaručeným minimálním objemem odpracované doby, zejména u nejhůře placených zaměstnanců. Do konce roku 2021 bude mít až milion Britů práci se stejným druhem nejistoty, která v osmdesátých letech 20. století způsobila špatný zdravotní stav dělníků v masokombinátu, jimž hrozila ztráta zaměstnání.

Nejistota ohledně práce, kterou pandemie způsobila, byla pro příliš mnoho lidí předpandemickou realitou. Takže i když se situace vrátí do „normálu“, k dobrým pracovním místům a slušnému platu se stejně nadále nedostanou.

Jen tak tak to zvládnout, jen tak tak přežít, to prostě nestačí.

Pandemie poukázala na mnoho špatného a odhalila mnoho již existujících problémů – od etnických a socioekonomických nerovností v oblasti zdravotnictví až po nedostatky v připravenosti na katastrofy. Promítne se však zvýšená pozornost a zájem veřejnosti do politiky a opatření, která výrazně sníží chronický stres, jenž je tak dominantním a škodlivým rysem naší společnosti? To se teprve ukáže.

Text původně společně vydaly Social Europe

(www.socialeurope.eu) a International Politics and Society (www.ips-journal.eu), ve druhém jmenovaném časopisu vyšel pod názvem How unemployment kills 1. července 2021. Publikujeme ho se souhlasem a za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung (www.fesprag.cz).

Z anglického originálu ho přeložil Viktor Janiš.

Kate Pickettová (1965) je epidemioložka, působí na University of York.

Obsah Listů 4/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Kate Pickettová

Jak nezaměstnanost zabíjí

Jen tak tak zvládáme

Nezaměstnanost a zdraví

Důsledky pandemie

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu