Martin Burian

Rakouské neklidné léto

Okurková sezóna letos v Rakousku nenastala a pravděpodobně už ani nezačne. Novináři mají dostatek materiálu, bohužel se jedná spíše o nadbytek špatných či katastrofických zpráv. Raději bych z referoval o radostných společenských událostech, ale kde takzvaně vzít, a nekrást.

Za pozitivní, i když to tak na první pohled nevypadá, by se dala označit činnost, případně i pouhá existence parlamentního vyšetřovacího výboru v kauze Ibiza. Orgánů, které mají možnost kontrolovat vládnoucích špičky, není očividně nikdy a nikde nadbytek. Video ze španělského ostrova Ibiza, které zkompromitovalo bývalého vicekancléře Heinze-Christiana Stracheho ze strany Svobodných, umožnilo poodkrýt značně neprůhledné praktiky, snad až systém při obsazování důležitých postů ve státních institucích či v podnicích se státní spoluúčastí a ve financování politických stran. Roční vyšetřování skončilo. Žádosti opozice o prodloužení procesu nebylo z důvodu nesouhlasu současných vládnoucích stran vyhověno.

Ve vládní koalici Lidovců a Zelených je ekologická strana mnohem menším partnerem. Pokračování vyšetřování kauzy Ibiza by ji v žádném ohledu neohrožovalo. Slabší článek tedy opět podlehl požadavkům Lidovců, kteří chtěli – pro ně značně nepříjemný proces – co nejdřív ukončit. Paradoxní je, že se původně skandál dotýkal pouze bývalého předsedy Svobodných a jeho blízkého okolí. Nikdo nečekal, že se v závěru vyšetřování největší pozornost upne na Lidovce, bývalé koaliční partnery Svobodných.

Toho, že se Lidovci častokrát ocitli ve svízelné situaci, nedokážou sociální demokraté využít. Nejsilnější opoziční strana se navíc utápí ve vnitřních sporech, jež ke své škodě často řeší na veřejnosti. Nesporné historické zásluhy jsou zapomenuty, dosažené standardy se berou jako samozřejmost. Mnohé tradiční voliče – například dělníky a sociálně slabší – přetáhli sociálním demokratům Svobodní. Protagonisty současných sporů jsou předsedkyně strany Pamela Rendi-Wagnerová a její bývalý zástupce Hans Peter Doskozil, nynější hejtman Burgenlandu. Spolkovou zemi řídí s podporou Svobodných, jejichž příznivce by rád pro Sociálně demokratickou stranu Rakouska získal. Snaží se o to mimo jiné nahlas vyslovovanými požadavky na přitvrzení azylové politiky. To však naráží na odpor celostátního vedení strany. Vystudovaná lékařka Rendi-Wagnerová je nepochybně kompetentní a spíše nekonfliktní politička, které však chybí podpora některých předních spolustraníků. Na její nezáviděníhodný post se takzvaně nikdo nehrne; rozkladné postoje jejích kolegů jsou zejména v této situaci značně nepochopitelné. Na posledním stranickém sjezdu získala předsedkyně SPÖ od delegátů pětasedmdesát procent podpůrných hlasů. V rakouských médiích se před tuto číslovku přidává slovo pouze.

Zločin a média

Dlouhou, přesněji řečeno nekončící debatu o azylové politice přitvrdila nedávná vražda třináctileté dívky. Její tělo byla nalezeno ve Vídni pohozené na trávníku u silnice. O tomto brutálním zločinu se píše nelehce, nicméně nereferovat o této tragédii a o jejích společenských důsledcích by se rovnalo strkání hlavy do písku. Odhalení viníků bylo pro policii poměrně snadné. Jednalo se o partu čtyř afghánských mladíků ve věku šestnácti až čtyřiadvaceti let. Nejstarší je na útěku a je něj vydán mezinárodní zatykač. Dívku, s níž se v noci setkali, vlákali do bytu jednoho z nich. Několik tablet extáze, které jí namíchali do oranžády, stálo dotyčnou posléze život. Bezmocnou dívku tři mladíci znásilnili, čtvrtý údajně pouze přihlížel. Šokující je navíc, jak svůj čin během policejního vyšetřování komentovali. Pro dívku měli jen slova pohrdání, lítost nad svým činem neprojevili.

V současné situaci je pro společnost a veřejně činné nesnadné zachovat klid a rozvahu. To, že se něco musí změnit, je jasné všem. Svobodní a dle jejich vzoru i Hans Peter Doskozil požadují okamžité zastavení příjmu žadatelů o azyl a vyhoštění všech Afghánců, kteří se dostali do konfliktu se zákonem. Četná vyjádření uvážlivých komentátorů a politiků ukazují, že společnost v mnoha směrech narazila na hranici svých možností.

Otázek je mnoho. Jedna z nich zní, zda Rakousko vyčerpalo všechny své možnosti, jak podobným činům zamezit. Jak vyváženě diskutovat o faktu, že mladí Afghánci figurují na předních místech policejních statistik. Diskusi nezjednoduší ani zjištění, že jeden z pachatelů dorazil do Rakouska sám, a navíc ve věku dvanácti let. O čtyři roky později se stal aktivním aktérem hrůzného činu. Stát se o něj v mnohém dobře postaral, jeho základní potřeby byly nepochybně zajištěny. Může společnost takovému činu zabránit? Udělalo se dost pro tehdy dvanáctiletého kluka? Jak je možné, že se tito nedospělí lidé, včetně oběti, mohli bezprizorně pohybovat po noční Vídni?

Nutno zdůraznit, že převážná většina uprchlíků z Afghánistánu chce v Rakousku žít v klidu a míru. Větší publicity se však dostává zločincům. Z mezinárodního hlediska, po odsunu spojeneckých armád, nemůžeme očekávat, že se počet uprchlíků z Afghánistánu zmenší. Naopak, bojovníci Talibanu jsou na postupu. Zatím neodhadnutelný počet občanů opouští své domovy.

Zejména v těchto vypjatých chvílích je důležité, jakým způsobem reagují sdělovací prostředky. Seriózní a analytický přístup je nepochybně ta nejlepší varianta. S lítostí musím poznamenat, že výše státní podpory se neřídí kvalitou periodika, nýbrž tím, jak je redakce servilní vůči Sebastianu Kurzovi a jeho družině. Jedna z možností, jak spřízněné noviny podpořit, je zadávání inzerátů. Statistika mluví jasnou řečí: nejvíce státních zakázek získaly maloformátový deník Kronen Zeitung, sesterské, zdarma distribuované noviny Heute či Österreich, tedy bulvárně populistické plátky, jejichž nejoblíbenější vyjadřovací formou jsou snadno pochopitelné oznamovací věty a nejmilejším tématem skandální objevy ze společnosti, doplněné barevnými fotografiemi. Naproti tomu seriózní a kvalitní deníky Der Standard a Die Presse obdržely ve srovnání s vítězem této statistiky vládních zakázek o tři čtvrtiny méně. Investigativní týdeník Falter, známý fundovanými vnitropolickými komentáři a rozsáhlým kulturním programem, dopadl ze všech nejhůře. Za první čtvrtletí letošního roku zaplatil úřad kancléře a ministerstva deníku Kronen Zeitung za zveřejněné inzeráty 1 918 277,60 eur. Naproti tomu Falter mohl vyfakturovat skromných 17 772,50 eur.

Martin Burian (1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. Žije v Dolním Rakousku.

Obsah Listů 4/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Rakouské neklidné léto

Zločin a média

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu