Pavel Šaradín

Být nalevo diskvalifikuje

aneb Sociální demokracie před volbami

ČSSD zažila před čtyřmi roky šok. Na konci října 2017 jí ve sněmovních volbách dalo hlas 7,3 procenta voličů, méně, než se čekalo. Výsledek mohl být nejspíše těsně dvouciferný, ale Babišovo politické hnutí přišlo s vylhanou kampaní, v níž obvinilo sociální demokracii, že chce pokoutně profitovat z těžby lithia, jako tomu bylo údajně například u privatizace OKD. Silné mediální postavení Andreje Babiše a jeho tehdejší uvěřitelnost u části voličstva ještě více oslabily ČSSD. V každém případě pokračoval volební pád strany, započatý v roce 2010. V říjnu 2017 nikdo nevěděl, zdali je to již definitivní dno, nebo propad může ještě pokračovat.

O důvodech pádů sociálních demokracií se psalo mnohokrát a nemá smysl je dlouze analyzovat. Role a zmenšující se síla dělnické třídy, všeobecná shoda na podmínkách sociálního státu ve vyspělých demokraciích, zvýšení životní úrovně a růst blahobytu utlumily radikalitu sociálních demokracií a levicových stran. Vedle toho nárůst populismu, nacionalismu a roztříštění stranických systémů přispěly ke krizi standardních politických stran. Vše se týká rovněž České republiky, nicméně vedle tohoto rámce musíme přihlédnout ke zdejším poměrům. Kde udělala ČSSD tak velké chyby, které vedly v letech 2013-2017 ke zhruba 13procentnímu propadu? Bylo to politiky, špatnými průzkumy, silnou konkurencí, nedostatečnou komunikací, únavou z politiky, vnitrostranickými rozepřemi? Pravděpodobně tím vším.

Téměř všichni ČSSD pamatují jako velkou stranu, ještě před pár lety jsme si mysleli, že tomu tak bude nejspíš navěky. V tomto psychologickém zajetí někteří setrvávají dodnes, ale sociální demokracie je malá strana a tomu by měla odpovídat přiměřená politická odpovědnost. Špatný volební výsledek z roku 2017 ovlivnil trajektorii strany během celého volebního cyklu. ČSSD nemá disciplinované voliče a ti vcelku pravidelně vynechávají tzv. druhořadé volby. Proto sociální demokracie ztrácela v komunálních, krajských i evropských volbách.

Volební cyklus se uzavře 9. října 2021. V sobotu odpoledne budeme přesně vědět, v jaké kondici strana je a nakolik voliči chtějí, aby sociální demokracie byla přítomna v nejvyšší politice. Myslím tím spíše samotnou podstatu tohoto ideového proudu než přítomnost konkrétních politiků z ČSSD. Po roce 1989 byla idea sociální demokracie v české politice velice důležitá, inspirující, a především pomohla desetitisícům obyvatel k lepšímu sociálnímu postavení. Samotné ČSSD se dařilo vnášet do prostoru důležitá témata a také je prosazovat. Základní otázka tak je, pokud by se ČSSD nepodařilo překročit 5procentní kvorum, měl by ve Sněmovně její témata kdo prosazovat?

Řada výzkumů ukazuje, že ubývá voličů, kteří se řadí do levicového spektra. V současnosti jich je pouze kolem 23 procent, rozšířil se politický střed. Snižují se zisky KSČM, která je v preferencích srovnatelná s ČSSD. Část levice přitáhlo politické hnutí ANO, část je pravděpodobně u Pirátů a zelených. Desítky tisíc k volbám nechodí. Sociálně citlivou politiku v některých případech najdeme u Pirátů, ale tematizace sociální demokracie to rozhodně není. Navíc se během volební kampaně Piráti od levicových postojů distancovali, patrně z důvodu, aby si nesnižovali volební potenciál. Být nalevo je totiž u řady lidí stále ještě diskvalifikující. Z průzkumů, které vedl Jaromír Volek, vyplývá, že většina novinářů patří k pravicové liberální střední třídě. Tyto životní postoje často vedou k záměrné či nezáměrné kritice všeho, co levice představuje. Výchozí podmínky tak má ČSSD horší než – řekněme – TOP 09.

Před letošními sněmovními volbami navzdory propojení pěti středových a pravicových subjektů, které se seskupily do dvou formací, vznikly další subjekty, jež se rozhodly kandidovat. Sledujeme-li roztříštěnost stranického spektra od roku 2010, tak před volbami 2017 i před těmi letošními došlo k ještě větší dynamice.

ČSSD se pokoušela o předvolební spolupráci se Stranou zelených, ale především kvůli nedostatku času a vnitřním bariérám u obou subjektů k dohodě nedošlo. ČSSD tak do kampaně vstoupila sama a při určování strategie musela vzít v potaz několik zásadních věcí. Zejména onu fragmentaci, silnou konkurenci (například ANO, Piráti, STAN) a vyřešit otázku, na jaké voliče cílit. Někde v pozadí se ocitl rovněž dlouholetý spor o to, zda má ČSSD oslovovat tradiční konzervativní voliče, nebo ty progresivní, liberální… Nejjednodušší by bylo napsat, že se jedná o spor umělý, ale zcela tomu tak není. Ani v době, kdy má strana nízké preference, horší volební vyhlídky než v minulosti a o tisíce členů méně. Přesto se dá tento rozpor překonat. Taktika je zjevná a spočívá v orientaci na program. Velmi dobře je to patrné na tématu „práce“, kterého se sociální demokracie uvěřitelně chopila. Nejviditelnější je to v oblasti ochrany práv zaměstnanců, respektive v dodržování zákoníku práce.

ČSSD vždy patřila ke stranám, které dokázaly zformulovat zřetelný a obsahově hodnotný program. V tomto je strana silná i dnes. Potenciální voliči ji vnímají jako programově vyhraněnou, tradiční a předvídatelnou stranu. Bylo by naivní se domnívat, že voliči čtou programy, hovoří o politice a jsou dobře informovaní. Proto byly připraveny dva dokumenty. První, což je Desatero ČSSD, druhý Vize pro Česko 2030. Ve stručném Desateru jsou uvedeny klíčové priority, k nejdůležitějším patří požadavek, aby náklady za krizi způsobenou pandemií nenesli nízkopříjmoví a střední třída, ale korporace a nejbohatší. Vize obsahuje 302 bodů, je podrobná a je vidět, že na ní pracovaly desítky lidí. V tomto směru se ČSSD jednoznačně odlišuje od marketingových projektů typu politického hnutí ANO či nově vzniklé Přísahy.

V debatách se objevuje zásadní otázka, zda se na podzim ČSSD dostane do Sněmovny. Naprostá většina průzkumů jí dává šance mezi 4 a 7 procenty. Jediná agentura Kantar ČSSD několik měsíců udržuje pod 5procentní hranicí, dvakrát straně naměřila pouhá 3 procenta. Ukazuje se, že velmi záleží na metodice sběru dat. Kantar se ptá respondentů skrze telefon, což znamená, že zastihne jiný typ voličů než při použití papírových dotazníků. Česká televize najala ještě společnost Data Collect, která má Kantar kontrolovat, a to za použití stejné metodiky. Zatímco Kantar při posledním měření u ČSSD zůstal u hranice 3,5 procenta, Data Collect naměřil 5 procent.

Ať tak či onak, žádný interní průzkum (ani konkurenčních agentur) pád ke 3 procentům nenaznačoval. Podzimní volby každopádně sečtou pozitiva i negativa polistopadové historie ČSSD. Rozhodne nejspíše to, zda si voliči uvědomí, nakolik je myšlenka sociální demokracie důležitá pro jejich vlastní životy. Osobně se domnívám, že nedojde-li k nějaké aféře typu lithium, budou podzimní volby pro ČSSD úspěšné.

Pavel Šaradín (1969) je politolog, přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Palackého.

Obsah Listů 4/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

Být nalevo diskvalifikuje

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu