Ivan Pros

Ezechiel 25.17. Pozvánka do divadla

Když vloni na podzim znovu vzplál boj s pandemií, přestala kina a divadla hrát, zavřely se výstavy a koncertní sály. Je to tak vždycky: za války jsou zkrátka múzy kuš. Prezident, podezíraný neznalými z nečinnosti, však nezahálel a připravil publiku pozoruhodný kulturní zážitek. Tedy, my si tady na vsi nelžeme, nemáme o čem, ale když sledujeme, co vymyslí Pražáci, tají se nám dech.

Nezahálely ani zpravodajské agentury. Málem zapadla novinová zpráva o tom, že kamery na Hradčanském náměstí zachytily v polovině dubna dva ruské agenty oddílu 29155 Myškina a Čepigu, jak se v přestrojení za dva české agenty spřátelené rozvědky Mynáře a Nejedlého po náměstí nápadně procházejí. Ze záběrů vyplývá, že všichni agenti pak směřovali Matyášovou bránou na Pražský hrad, kde je uvítal dobrovolný mezinárodní agent Ovečkin a všech pět zpravodajců se potom odebralo do prezidentského apartmá, kde všech šest agentů setrvalo v dlouhém přátelském rozhovoru. Z prezidentského křídla Pražského hradu se k půlnoci ozývaly drobné zkušební třaskavé detonace.

Ve čtvrtek 15. dubna dostaly události nový spád. Hradní mluvčí všech tajných agentů dementoval tiskové komentáře o jakési přípravě na Velký třesk, naopak vysvětlil, že se toho večera sešla umělecká rada hradního divadelního souboru Daliborka, chystající Letní Shakespearovské slavnosti, a že všechno ostatní je jen samý povyk. Soubor pak opravdu nastudoval kus, který budeme za chvilku sledovat.

Stálo to za to si počkat. Po čase dramaturgického váhání a hledání vzorů – ten Shakespeare nakonec neprošel, co s nějakou zabouchnutou holkou na balkóně, a přišlo správné rozhodnutí: uměleckou inspirací bude mistr dramatu a zápletek se střelbou Quentin Tarantino.

Tak prosím: oni hned novičok a tuny trhavin, jdou s tím do světa, a my tady s Maryšou s hrnkem studený kávy na návsi. Chtěli bychom také něco zahrát, ale Maryše už je dvaadevadesát a všichni Vávrové jsou už otrávený. Holt se ta intelektuální umělecká střeva na vsi moc nedrží. Důležitější je zkrátka influenc, ten, kdo je cool a má influenci. Je-li prezident Zeman vlivný, pak by se to ošklivé slovo influencer dalo (jestli pan Jamek dovolí) překládat jako kvedlák. Roztodivných kvedláků běhá po světě celá spousta. Ten náš je charakteristický tím, jak neustále kvedlá směrem k velkým politickým vyvřelinám. Jde to pomalu, ale když kvedláte neúnavně ve dne v noci, cíl se rýsuje na obzoru, tak se své velikosti z Kolína n/Labem do své druhé Velké domoviny dokvedláte.

Teď ale zpátky do Daliborky. Jsme na veřejné generálce, děj se rozbíhá podle Tarantina, mistr rozehrává situaci:

Já myslím, že budeš, až tohle všechno skončí, že budeš spokojenej parchant. Jde o to, že jsi byl dobrej. Ale tvý schopnosti nejsou věčný...

A pak už sám pan Velkej, už hezky po česku kvedlá:

Dáš na mně, Honzo. Než pojedeš do Moskvy, ucejtíš možná slabý píchání. To si s tebou bude zahrávat pýcha. Pýcha jen bolí, nikdy nepomáhá. Až se za rok budeš válet s ženskejma v nějakým baru někde ve Washingtonu, tak si řekneš: Miloš Zeman měl pravdu. S tím nemám problém, Miloši. V pondělí ráno pojedeš do Moskvy. Opakuj. V pondělí jedu do Moskvy.

Po téhle replice má následovat takové to... slyšels dobře, vepřová hlavo, a tak, ale místo toho neklid a šum v sále, narůstá hluk v hledišti. Kdosi vykřikne: do Moskvy nepojedeš, já tam pojedu. A znova a znova. Jiný hlas zase: ať jedou dreďáci, nějaký ženský hlas piští: já pojedu, já, ještě jsem v Moskvě nebyla. Jede se s Čedokem? Jo, jede se autobusem. Nastupovat!

To už je opravdu Bolšoj Těatr. Medvědi jsou puštěni z klecí, opice skáčou ze stromů, klauni metají kozelce. Drží ještě impresário otěže v rukou? Jestli ne, i tak je stále vinen! Vzrůstá nebezpečí. Nakonec jsou v divadle nejdůležitější hasiči. Co když začne hořet?

Pak se všem uleví, znovu je tady Tarantino:

Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty.

A pak už zase prezident, s lahvinkou anxiolytika v kapse, pokračuje:

... a já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem Moabce, Amonce, Edomce i všechny Pelištějce, kteří se pokusili otrávit a zničit mé bratry. Až na ně uvalím svou mstu a vymýtím je mezi národy a vyhladím mezi zeměmi, seznají, že jméno mé je Bůh.

Ivan Pros

Obsah Listů 3/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Ivan Pros

Ezechiel 25.17. Pozvánka do divadla

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu