Album

Veronika Opletalová

Vnímatelé prostoru

Christine Habermann von Hoch: Cyklus Raumfühler. Ocel. 2007. Soukromá sbírka, Rakousko. Foto soukromý archiv Ch. Habermann von Hoch

V minulém čísle jsem vzpomínala na uměleckého kováře Alfreda Habermanna (1930–2008), který pocházel z jihlavské kovářské dynastie, v 80. letech odešel do Německa a stal se umělcem vpravdě kosmopolitním. V jednom z rozhovorů (v televizním dokumentu Der Schmied aus Böhmen kanálu Bayerischer Rundfunk) se zamýšlel nad tím, čím to je, že spolupráce architekta s kovářem je už delší dobu passé (nepočítáme-li podnikatelské baroko, které je kovářskými mistry považováno za dekadenci).

Habermannova nejmladší dcera Christine, která s otcem procestovala půl světa, by si tuto otázku kladla nejspíš jinak. Její realizace určené do konkrétních profánních i sakrálních prostor u nás, v Německu, Rakousku či Itálii prozrazují následující uvažování: Jak pracovat s kovem, aby moderní architekturu maximálně obohatil? Které techniky – od tradičních kovářských přes vlastní experimentální přístupy až po vyřezávání laserem – jsou pro konkrétní místo nejvhodnější? Jak chladné kovové objekty osvětlit, aby prozářily prostor? Touto problematikou se ve své tvorbě zabývala velmi intenzivně, což vyústilo v několik cyklů designu osvětlení.

Kovářské a sochařské průpravy získané od otce si Christine Habermann von Hoch velmi váží, považuje ji za fundament, díky němuž se jí dostalo železo do krve. Od tohoto základu se odráží, aby hledala další cesty s cílem vytvářet elegantní díla z kovu, které vyprávějí příběh. Jedním z jejích vlastních přístupů jsou kresby v kovu (nízké reliéfy tvořené tepáním). Její cyklus Raumfühler – „Vnímatelé prostoru“ – pracuje s kresbou ještě jinak: jako by ji převáděl do 3D. Na rozdíl od Calderových mobilů není u těchto levitujících soch pohyb primární, byť rozpohybování objektu je možné. Spíše jde o záměrné znejišťování diváka, hru s parametry statičnost/dynamičnost, tíha/lehkost: levitující ocelová socha působí tak křehce, že by stačil lehký závan větru, a mohla by se hýbat. A vedle kresby kovu je tu proměnlivá kresba stínů.

Veronika Opletalová

Obsah Listů 3/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Veronika Opletalová

Vnímatelé prostoru

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu