Theatrum mundi

Pavla Bergmannová

Sezóna streamů ostravské Arény

Ostravská Komorní scéna Aréna se i v druhé divadelní sezóně zasažené covidem snažila vyhýbat on-line uvádění plánovaného repertoáru. Rozhodně ale nezahálela a divákům pravidelně každý měsíc nabídla zajímavou náhradu. Divadlo se zaměřilo zejména na streamování inscenovaných čtení mimo zamýšlený dramaturgický plán: po titulu významného běloruského dramatika Andreje Kurejčika Uražení. Bělo(R)usko následovaly texty Tomáše Vůjtka Ubohý večer a Ten druhý nebo undergroundový kabaret Cholinova chovna vycházející z tvorby ruského autora Igora Cholina. Příjemným zpestřením se stalo velikonoční nastudování Vůjtkovy Pašijové hry aneb O nejslavnějším zmrtvýchvstání. Titul, který byl v minulých letech úspěšně uváděn v dnes již zaniklém undergroundovém klubu Les, režisér Ivan Krejčí oblékl do nového popového kabátu a i přes výrazný posun zajistil obrovskou nálož kolektivní divadelní radosti. Jedinou výjimkou, která zastupovala titul původního dramaturgického záměru, byla inscenace Karpatský thriller. Tu v české premiéře v podobě záznamu na konci dubna uvedl renomovaný slovenský režisér Roman Polák.

Karpatský thriller je dokumentární drama slovenského publicisty Eugena Gindla, který se pokusil vypořádat s velkou korupční kauzou porevolučních devadesátých let na Slovensku a poodhalil různé nekorektní mechanismy v čerstvě se rodící demokratické společnosti. Jednalo se o případ nadnárodní firmy, která nelegálně získávala nejlukrativnější státní zakázky pro prodej předražené lékařské techniky. Na to se snaží přijít hlavní hrdinka Zuna – bývalá investigativní novinářka, která sice získá usvědčující materiály, ale její pokusy o odhalení klientelistických praktik ztroskotávají a sama se stává terčem vydírání a zastrašování. Hra byla poprvé uvedena v roce 2013 ve Slovenském národním divadle právě v nastudování Romana Poláka, a i přes jistý časový odstup od reálných událostí tehdy vzbudila velký rozruch, protože přímo pojmenovávala to, nač si do té doby nikdo zásadněji netroufl. Zároveň šlo o přelomovou inscenaci žánru dokumentárního divadla, která jako první otevřela cestu diskusi o politických tématech na slovenských jevištích.

Vyznění ostravského nastudování je logicky jiné než to slovenské. Zatímco původně šokovala již jen samotná možnost odhalení mafiánských praktik, v nastudování Komorní scény do popředí vystupuje téma marnosti a nemožnosti vymanit se pochybením minulosti a poučit se z nich. V samotném závěru zazní navíc z jeviště něco, nač jsme v případě tohoto souboru dosud nebyli moc zvyklí – výrazný, až angažovaný apel na diváky. Aréna pracovala většinou s poněkud odlišnou poetikou, kdy se převážně mluvilo v jinotajích a myšlenky byly umně skrývány pod povrch. Ale v případě Karpatského thrilleru dochází ke zlomu. Na konci inscenace se totiž hrdinové shromáždí v jedné řadě a zaujatě angažovaně skandují směrem k divákům varování i výzvy, že pohár jejich trpělivosti přetekl.

Pokud jde o koncepci nastudování, mohlo by se na první pohled zdát, že režisér Polák jen přenesl původní slovenskou koncepci – s novým obsazením – do Ostravy. Dokonce spolupracoval i se shodným týmem – scénografem Andrejem Ďuríkem, kostýmní výtvarnicí Katarínou Hollou a hudebním skladatelem Vladislavem Šarišským. Nicméně díky specifickému komornímu prostoru Arény nové pojetí vyznívá mnohem naléhavěji. Zatímco velké jeviště Slovenského národního divadla nabízelo divadelně vizuální opulentnost, v Ostravě se více pracuje s přímým zásahem na diváka skrze herecký výkon.

Velkou příležitost ve ztvárnění role novinářky Zuny dostala herečka Zuzana Truplová. Ta se přerodila v silnou a vyzrálou hrdinku, která ačkoli je vnějškově subtilní a křehká, svými postoji působí emancipovaně a odhodlaně. Herečka nabízí propracovaný psychologický ponor do duše hrdinky, navíc lesbicky orientované, kterou spaluje vnitřní potřeba dobrat se pravdy i za cenu, že tomu obětuje pohodlí a zázemí. Vnější dynamičnost Truplová mísí s intimními úvahami o fungováním tohoto světa a vhodně tak vytváří podstatný morální pilíř upadající společnosti. A zároveň i symbol naděje. Další zásadní herecký výkon podává Michal Čapka, který ztvárnil hned čtyři odlišné role – počínaje hravým bohem na stroji, jenž inscenaci svým ironickými komentáři rámuje, přes Harlekýna coby pokušitele Zuny až po tajemného senzibila, či naopak zcela racionálního lékaře. Určitý zcizovací prvek symbolického temného průvodce příběhem pak zastupuje herečka Viktória Pejková ve stylizované roli Uny – svědomí hlavní hrdinky. Nelehkou úlohu měla také Tereza Cisovská jako Zunina partnerka, která postupně odhalovala svou komplikovanou minulost zneužívané prostitutky v kombinaci s procítěnou obavou z těžké nemoci. Skvělé výkony ale podávají i herci v dalších vedlejších či epizodních rolích, za všechny jmenujme Vladislava Georgievase s jeho hamletovsky pojatým hrobníkem či Marka Cisovského, který na malém prostoru dokázal stvořit nedotknutelnou postavu samolibého a povýšeného šéfa firmy Fonundcu.

Karpatský thriller je i dnes velmi odvážná inscenace, která odkrývá korupci jako stále živé téma. Bohužel...

Pavla Bergmannová

Obsah Listů 3/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavla Bergmannová

Sezóna streamů ostravské Arény

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu