Knihy | Listy

Knihy 3/2021

Paní Curieová

– Kniha, kterou dcera napsala o své slavné matce, vychází u nás v překladu Evy Sgallové počtvrté, vydání z let 1959 a 1964 byla však zohavena cenzurou, což vydání z roku 1971 ještě umocnilo, takže vynechávky činily asi dvacet normostran. (Cenzurní zásahy jsme evidovali a komentovali v Listech č. 2/2003.) Nyní si konečně můžeme přečíst úplný text knihy doprovázený 31 fotografiemi a medailonem autorky. Ta se jako jediná z rodiny Curieových nezabývala přírodními vědami a nedostala Nobelovu cenu (tu získala její matka dvakrát – kromě fyziky ještě za chemii – a za fyziku ji dostal její manžel Pierre Curie a dcera Irene se svým manželem Frédérickem Joliotem-Curie). Autorka přesto dokáže jednoduše vysvětlit podstatu objevů svých rodičů a zejména přiblížit myšlenkový svět, nadšení a obětavost, s nimiž na objevech pracovali. Dovíme se o účasti mladé Marie Skłodowské na skryté obraně Poláků proti ruskému útlaku (tato složka knihy byla nejvíce postižena cenzurou) i o společenských poměrech té doby. Co se týče čistě osobního života, řídí se dcera názorem své matky, že „existuje jisté soukromí, kam nemají právo vniknout ani nejbližší bytosti“. Jen velmi jemně proto naznačuje těžké důsledky, které způsobil tisk zveřejněním matčiny intimní korespondence s kolegou, a pomíjí problém, který tím vznikl pro nobelovský výbor. Statečný postoj paní Curieové v této záležitosti může čtenář poznat z článku Suzan Quinnové A test of courage. Marie Curie and the 1911 Nobel Prize, který je dostupný na internetu.

Cenným doplňkem knihy je doslov jaderné fyzičky Dany Drábové, který v kostce líčí historii jáchymovských dolů, z jejichž odpadu získávali Curieové materiál pro své bádání, a obsahuje naléhavé zamyšlení nad rozporným vztahem veřejnosti k jaderné energii a technickému pokroku vůbec.

Eva Curieová: Paní Curieová, z francouzštiny přeložila Eva Sgallová, Maraton, Praha 2021, 373 s.

-jn-

Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět

– Výbor z rozhlasových reportáží a rozhovorů by se mohl jindy jevit jako snaha těžit ze slavného jména, když už vše bylo publikováno. Pokud má ale jeho nositel to štěstí, že je editorkou zkušená a v nejlepším smyslu slova zaujatá autorka a redaktorka, totiž jeho dcera, výsledkem může být kniha, v níž stojí za to si číst. Pro Arnošta Lustiga (1926–2011) byla novinářská práce v Československém rozhlase důležitou etapou cesty k literární tvorbě. Kniha zahrnuje přepisy jeho vlastních pořadů, ale stejně tak rozhovorů, jež poskytoval od návratu z exilu začátkem 90. let. Z jednoho z nich pochází titul knihy – vlnu štěstí mu přinesl listopadový návrat svobody –, asociuje ale také vlny šířící se z rozhlasu. Knihu doplňují mj. texy Pavla Kohouta a Karla Hvížďaly.

Arnošt Lustig, Eva Lustigová (ed.): Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět, Universum, Praha 2021, 320 s.

-tt-

Řád času

– Záhadou času jako fyzikální veličiny, ale také osy lidských životů se italský teoretický fyzik Carlo Rovelli zabýval už v knize Realita není, čím se zdá (česky vyšlo r. 2018), v níž přiblížil svou představu o tzv. kvantové gravitaci. Ta by mohla vysvětlit rozpor mezi gravitací jako zakřivením prostoru, a současně jako silou přenášenou částicemi. Čas je v Einsteinově gravitační teorii veličinou rovnocennou rozměrům prostorovým, na rozdíl od nich je ale nevratný. A to má společné – s teplem. Rovelli hovoří o tepelném čase, jež ovšem na kvantové, té nejmenší úrovni ztrácí smysl. „Odkud se bere náš pocit plynoucího času? ... tajemství času možná ve své podstatě netkví v základech kosmu, ale v nás samotných.“

Carlo Rovelli: Řád času, z angličtiny přeložil Jiří Podolský, Dokořán a Argo, Praha 2020, 208 s.

-tt-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 3/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Knihy 3/2021

Paní Curieová

Vlny štěstí Arnošta Lustiga aneb My jsme chtěli jiný svět

Řád času

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu