František Všetička

Weisser Hirsch a Franz Kafka

Na konci 19. a na začátku 20. století se v Německu (a zdaleka nejen v něm) stává populární přírodní léčba. Léčení pomocí přírodních zdrojů se stávalo doplňkem a protiváhou k tradiční medicíně. Stoupenců nové terapie přibývalo, čehož využil roku 1887 nedávno vystudovaný lékař Heinrich Lahmann, který v zalesněných kopcích nad Drážďanami postavil první secesní vilu, kam přicházeli první hosté a pacienti. Popularita Lahmannova sanatoria se časem rozrostla, podnikavý lékař skoupil další pozemky v okolí a vybudoval další vily pro pacienty. Navíc zřídil zahradu, kde se pěstovaly zelenina a ovoce pro lázeňskou kuchyni. Celý areál se rozrostl v malou čtvrť, která dostala název Weisser Hirsch. Sám Lahmann se pozdější slávy sanatorií nedožil, zemřel v 45 letech na chřipku. V té době byla však přírodní léčba v sanatorním komplexu již zaběhnutá a našla v jeho spolupracovnících své zdárné pokračovatele.

Jedním z těch, kdo hledal v Bílém jelenovi léčebnou útěchu, byl rovněž Franz Kafka (1883–1924). V čase, kdy tam pobýval, působilo v sanatoriu již deset lékařů, kteří se individuálně starali o své pacienty. Lékaři propagovali zdravý vzduch (opalování, spánek při otevřeném okně) a zdravou výživu (zeleninu a ovoce, zejména sušené). Zdravá výživa měla vegetární charakter, strava byla z převážné části tekutá, což byla vlastní receptura samotného Lahmanna. Konzumovalo se jablečné pyré, bramborová kaše, omelety, pudingy, ořechy a ovocné šťávy. Zdůrazňovalo se otužování a nošení lehkého, zvláště bavlněného, prodyšného oblečení.

Lahmannovo sanatorium Kafkovi patrně doporučil jeho strýc Siegfried Löwy, působící v moravské Třešti. Löwy byl sice pouze venkovský lékař, horlivě se však zajímal o nové poznatky v medicíně. A jemu se také Franz Kafka jako lékaři nejspíše svěřil se svými psychofyzickými zábranami. Kafka byl tehdy posluchačem právnické fakulty na německé části pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity. Kurlist Lahmannova sanatoria pak praví, že se zde léčil od 28. července do 3. srpna roku 1903, což je nejspíše nepřesný údaj, neboť vedení lázní za minimální délku pobytu považovalo šest týdnů a doporučovalo nějaký ten týden navíc. Třeba dodat, že Kafkova spisovatelská dráha byla prozatím před ním, do roku 1903 ještě nepublikoval; texty, jež tehdy psal a o nichž se jeho přítel Max Brod zmiňuje ve své monografii, se nedochovaly, autor je zničil.

Roku 1906 je Kafka na pražské univerzitě promován na doktora práv. Roku 1908 dostává místo v Dělnické úrazové pojišťovně v Praze. Téhož roku časopisecky zveřejní svou první prózu, jmenuje se Rozjímání (Betrachtung).

Od roku 1909 píše Kafka své Deníky (Tagebücher), které umožňují nahlédnout do jeho života a mysli. Už jeden z prvních záznamů naznačuje, proč se jeho pisatel uchýlil do Lahmannova Bílého jelena. Záznam je z roku 1909: „Můj ušní boltec byl naopak svěží, drsný, chladný, šťavnatý jako list. – Píšu to zcela určitě ze zoufalství nad svým tělem a nad budoucností s tímto tělem. – Jestliže se to zoufalství projevuje tak určitě, je-li tak připoutáno k svému předmětu, je-li tak zadržováno, jako by je zadržoval voják, jenž kryje ústup, a nechá se proto rozstřílet, pak to není právě zoufalství. Pravé zoufalství vždy a hned předstihuje svůj cíl.“

V prosinci 1910 navštíví svého důvěrného přítele Oskara Bauma, rovněž literáta, a poznamená si: „Byl jsem u Bauma, slyšel překrásné věci. Já sám chabý jako dřív a stále. Mít pocit, že je člověk spoután, a současně ten druhý pocit, že kdyby byl odpoután, bylo by to ještě horší.“

Záznamy tohoto druhu narůstají – únava, deprese a posléze propuknuvší nemoc. Mezitím usilovná práce na třech románech (Amerika, Zámek, Proces), jež nikdy nedokončí a Max Brod je zachová, přes autorovo výslovné přání, aby je zničil.

Drážďanský Bílý jelen byl pouze jedním z četných léčebných ústavů, jež Kafka navštívil. Tím posledním bylo sanatorium doktora Hugo Hoffmanna v Kierlingu nedaleko Vídně, kde skonal 3. června 1924. Pochován je na pražském Novém židovském hřbitově spolu s otcem Hermannem a matkou Julií, kteří jej oba přežili. Na hrobě je pamětní deska sestrám Gabriele, Valerii a Otilii, zahynulým za nacistické okupace.

Drážďanské sanatorium Weisser Hirsch se nachází na spojnici Bautzner Landstrasse a Stechgrundstrasse. Po druhé světové válce je vlastnili Sověti a udělali z něj lazaret. Roku 1994 odešli a zůstaly po nich ruiny. Roku 2014 jsme tento komplex navštívili, byl v katastrofálním stavu, zároveň probíhala velká rekonstrukce.

František Všetička (1932) je literární historik a teoretik, žije v Olomouci.

Obsah Listů 3/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

František Všetička

Weisser Hirsch a Franz Kafka

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu