Simone Repergerová

Paprsek naděje pro potlučenou chilskou demokracii

Shromáždění plné mladých levicových poslankyň vypracuje novou ústavu pro neoliberální a konzervativní Chile. To je pro chilskou demokracii dobrá zpráva.

Uprostřed koronavirové pandemie se Chile konečně vydává na cestu k nové ústavě. V polovině května chilští voliči zvolili 155 členů Ústavodárného shromáždění, kteří nyní nesou na svých bedrech naděje mnoha lidí i budoucnost země. Lidé dali důvěru především mladým, progresivním a nezávislým nováčkům, což znamená zemětřesení pro politickou elitu země. Nestraničtí kandidáti získali 103 mandátů, zastoupeno je 78 žen a 40 procent zvolených je mladších 40 let. Stručně řečeno, Magna Chartu bude psát nová politická generace.

Mnoho kandidátů tradičních stran naopak zůstalo stranou. Největšími poraženými těchto historických voleb jsou prezident Sebastian Pinera a jeho pravicově konzervativní vládní aliance Chile Vamos. Ta překvapivě získala pouze 20 procent hlasů, a nemá tak v Konventu právo veta.

Dobře si však nevedly ani opoziční středolevé strany. Důvody jsou různé: kandidovaly na samostatných kandidátkách, prošustrovaly důvěru občanů korupcí, klientelismem a neochotou k novému začátku, nenabízejí věrohodnou alternativu a jsou součástí úzké elity země. Dobrých volebních výsledků dokázala dosáhnout pouze mladá aliance Frente Amplio, která poprvé vstoupila na politickou scénu v roce 2017 a vzešla ze silného studentského hnutí.

Nová politika pro Chile?

Tyto volby natrvalo změní politickou mapu Chile. Strany – bez ohledu na svou politickou orientaci – nyní představují pouze menšinu. S některou z nich se ztotožňují jen dvě procenta občanů, zatímco 90 procent se jich domnívá, že žádné zákony nejsou přijímány ve společném zájmu, ale pouze ve prospěch ekonomiky. To jsou v zastupitelské demokracii děsivá čísla. Právě to, krom vážných sociálních problémů a nespravedlností v Chile, vysvětluje neutuchající hněv mnoha lidí, násilné politické nepokoje od poloviny roku 2019 a samozřejmě i současné výsledky voleb.

Chilané neočekávají řešení od zavedených stran, ale od nezávislých zástupců lidu. Někteří analytici to interpretují jako snahu o demokratizaci, protože lid je nyní ve vedení země. Jiní předpovídají konec zastupitelské demokracie. Jisté je, že obhájci statu quo skončili a reformně orientované síly představují v Konventu většinu.

Je tedy velká šance, že v roce 2022 bude ratifikována Ústava, která bude více orientovaná na veřejné blaho a určí nová pravidla hry mezi trhem a státem. Tím by se naplnil hlavní požadavek protestního hnutí. „Neoliberalismus se zrodil v Chile a musí zde také zemřít,“ znělo jedno z hesel protestujících.

Od té doby, co diktátor Augusto Pinochet v 70. letech 20. století zavedl s pomocí protržní skupiny ekonomů (Chicagských hochů) neoliberální ekonomický systém, je andský stát považován za jednu z vůbec nejpřívětivějších zemí pro podnikání. Jako politické dědictví po sobě Pinochet v roce 1990 zanechal ústavu, v níž byla role státu omezena na minimum. Od té doby bylo téměř zcela zprivatizováno školství, zdravotnictví a penzijní systém. Týká se to i základních statků, jako je zásobování vodou.

Sociální problémy jihoamerické země v posledních dvanácti měsících ještě prohloubila koronavirová pandemie. Narůstají nezaměstnanost, chudoba a hlad. Jen v hlavním městě Santiago vzrostl v roce 2020 počet bezdomovců o neuvěřitelných 235 procent.

S novou ústavou proto lidé spojují velké naděje. Očekávají řešení všech nahromaděných sociálních, politických a ekonomických problémů. Nová ústava však nemusí nutně přinést rychlé a dalekosáhlé změny, jak ukazují četné příklady z celého světa. Bude pravděpodobně trvat několik let, než nová ústava skutečně ovlivní každodenní život lidí. Tento proces je důležitý, ale nemůže vyřešit vážné problémy soudobého Chile. Strádající střední třída potřebuje okamžitou pomoc.

Sociálně demokratičtější, spravedlivější a inkluzivnější země

Zda se cesta k sociálně demokratičtějšímu modelu rozvoje v Chile podaří, závisí především na čtyřech faktorech. Za prvé, roztříštěným levicovým silám ve shromáždění se musí podařit vytvořit koalici, a to přes četné stranické a organizační bariéry, přes osobní spory a podstatné rozdíly. Mnozí členové jsou nováčky a nemají zkušenosti s vyjednáváním kompromisů. Pokud se jim podaří získat většinu, budou s to své společné požadavky prosadit.

Za druhé, ekonomická a konzervativní elita země musí uznat, že nastal čas vzdát se svých privilegií. Z ekonomického modelu založeného na těžbě surovin v posledních desetiletích výrazně profitovalo 10 procent nejbohatších. I když tyto síly mají nyní v Ústavodárném shromáždění jen okrajové zastoupení, lze z jejich strany očekávat silný odpor vůči jakýmkoli progresivním změnám.

Za třetí, po počáteční euforii se ústavní proces musí vyvarovat příliš rychlé ztráty legitimity. Většina Chilanů jej musí přijmout jako institucionální východisko z krize. V opačném případě hrozí zemi další polarizace a návrat k pouličním bojům. Volební účast činila pouhých 40 procent, což vyvolává pochybnosti o tom, zda velká část společnosti vnímá tento proces jako „svůj“.

Za čtvrté, v příštích 12 měsících musí být zajištěna dostatečná hospodářská a sociální stabilita, aby bylo možné vypracovat ústavu a vyhnout se konzervativnímu, populistickému odporu „a la Bolsonaro“. To nelze považovat za naprostou samozřejmost v době pandemie, která podle Hospodářské komise OSN hrozí zvrátit rozvoj státu až o 20 let zpátky.

Pokud se to vše podaří, stane se Chile sociálně demokratičtější, spravedlivější a inkluzivnější zemí. A politika obnovy a posunu směrem k levicovější, ženštější a rozmanitější politice by byla udržitelná. Pokud se to nepodaří, zůstane v platnosti současná ústava z éry diktátora Pinocheta. Tento scénář v sobě skrývá velký výbušný potenciál. Již nyní je však historicky důležité, že poprvé od roku 1812 píšou ústavu v Chile demokraticky zvolení zástupci – a ne armáda. Chile je také první zemí na světě, která má ústavodárné shromáždění s rovným zastoupením žen a mužů. To je pro demokracii dobrá zpráva.

Text vyšel původně 21. května 2021 v International Politics and Society (www.ips-journal.eu) pod názvem A ray of hope for Chile‘s battered democracy. Publikujeme ho se souhlasem a za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung (www.fesprag.cz).

Z angličtiny přeložil Viktor Janiš.

Simone Repergerová je politoložka, zástupkyně Friedrich-Ebert-Stiftung v Chile.

Obsah Listů 3/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Simone Repergerová

Paprsek naděje pro potlučenou chilskou demokracii

Nová politika pro Chile?

Sociálně demokratičtější, spravedlivější a inkluzivnější země

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu