Martin Burian

Nekonečný příběh „Ibizagate“

Skandál započatý zveřejněním videa ze španělského ostrova Ibiza způsobil zemětřesení na rakouské politické scéně. Že se bude tato záležitost neustále a mnohem podrobněji přetřásat i po dvou letech, nikdo nepředpokládal. To, že se „hlavním hrdinou“ vyšetřování posléze stane lidovecký spolkový kancléř Sebastian Kurz a jeho nejbližší stranický kolega ministr financí Gernot Blümel, je překvapivé pro všechny. Provedu stručnou rekapitulaci: V červenci 2017, několik měsíců před volbami do parlamentu, se tehdejší předseda Svobodných Heinz-Christian Strache a jeho stranický kolega Johann Gudenus nechali vlákat do profesionálně připravené léčky. V prázdninové vile se setkali s údajnou neteří ruského oligarchy a ve značně uvolněné atmosféře si domlouvali povolební kšeftíky. Ukázky z tajně pořízeného mnohahodinového videozáznamu byly veřejnosti předloženy přibližně s dvouletým zpožděním. V této době byli Svobodní součástí vládní koalice s Lidovci a Strache zastával funkci vicekancléře. Během krátké doby se formace rozpadla a oba aktéři museli z politiky kvapně odejít. Značně odolný Heinz-Christian Strache se v roce 2020 pokusil o návrat a kandidoval s nově vytvořenou stranou ve vídeňských volbách. Jeho seskupení získalo 3,27 %, což ke vstupu do městského zastupitelstva nestačilo.

Současná vláda, vzešlá z předčasných voleb konaných 29. září 2019, je tvořena opět Lidovci a poprvé v rakouských dějinách i stranou Zelených. Ta je ve vládě tím menším, a tudíž slabším partnerem. Již několikrát učinila s přemáháním bolestné ústupky. Uvedu pouze jeden, pravděpodobně nejmarkantnější příklad jejich sebezapření. V rámci koaliční spolupráce hlasovali proti přijetí utečenců z ostrova Lesbos. Na nelidské podmínky, které v utečeneckých táborech panují, upozorňovala vládnoucí Lidovce mimo jiné i katolická církev.

Současná politická situace je značně napjatá. Informace o pandemii a vládních opatřeních častokrát vytlačí zprávy o činnosti parlamentního vyšetřovacího výboru. Impulsem k zahájení tohoto, jak to bývá dlouhodobého procesu, byly Stracheho suverénní až fanfaronské výroky určené k „oslnění“ falešné návštěvy z Ruska. V již zmíněném videu Strache popisuje, jakým způsobem probíhají zákulisní politická jednání. Za běžnou praxi označil způsob neveřejného sponzorování politických stran a protekcionismus při rozdělování státních zakázek či důležitých postů ve státních firmách. Zmínil mnohá jména i z ostatních politických stran a konkrétní firmy, které se v tomto nelegálním systému údajně pohybují. Věrohodně popsal, jakým způsobem je možné obejít kontrolní finanční orgány.

V počátcích vyšetřování byla hlavní pozornost pochopitelně upřena na Stracheho a jeho stranické kolegy. Nyní se vyšetřování soustřeďuje na prověřování činnosti lidoveckých politiků, zvláštní pozornost je věnovaná nejvýznamnějším: kancléři Kurzovi a ministru financí Blümelovi. Ten odmítl splnit povinnost a nevydal výboru vyžádané podklady a dokumenty. Učinil tak až po soudní hrozbě exekucí, avšak v redukované formě. Jelikož akta formálně označil jako přísně tajná, mohl je odevzdat vytištěná, a navíc na mnoha místech začerněná. Za to sklidil všeobecnou kritiku.

Také kancléř si zcela zbytečně zkomplikoval život a čelí nyní soudní žalobě. Je obviněn z toho, že před parlamentním výborem lhal. Jednalo se o způsob, jakým byla obsazena vedoucí pozice v jednom státním holdingu. Sebastian Kurz tvrdil, že do výběrového procesu nezasahoval. Nicméně záznamy jeho komunikace s úspěšným kandidátem na tento post, které výbor během vyšetřování skandálu Ibizagate získal, potvrzují pravý opak. Jejich konverzace probíhala ve značně přátelském, místy až rozverném tónu. Kancléř mohl přiznat, že se zajímal o to, kdo tuto zodpovědnou funkci získá. Na tom by nebylo nic nelegálního či podezřelého. Takzvané zatloukání bylo zcela bezdůvodné; Sebastian Kurz se zcela nesmyslně a zbytečně zapletl do svých vlastních sítí. Nyní se staví do role oběti. Tvrdí, že opozice a justice s ním jednají značně agresivně a jediným cílem těchto procesů je údajně jeho odchod z funkce. Lidovečtí zemští hejtmani kancléře ostentativně podpořili.

Političtí komentátoři v Německu tvrdí, že podobná jednání a obvinění by u nich automaticky vedla k okamžitému ukončení kariér vysoce postavených politiků. Avšak ani v této vyhrocené situaci netouží žádná politická strana po předčasných volbách. Úvahy, jaké vládnoucí koalice by byly možné, končí většinou ve slepé uličce. Existuje příliš mnoho nesmiřitelných soupeřů. Nyní je potřeba „ukočírovat“ pandemii, opoziční strany většinu vládních opatření, i když mnohdy s jistou nechutí, tolerují. Stručně řečeno, nechtějí způsobit větší ztráty na lidských životech. Pouze Svobodní situaci nekompromisně vyhrocují. Konstruktivní návrhy na řešení napjaté situace však nepředkládají. Protesty proti nošení roušek a očkování jsou na jejich denním programu. Tato radikálně pravicová strana se staví do role ochránkyně občanských svobod.

K vyšetřování a k okolnostem, které je provázejí, se vyjádřil i rakouský prezident Alexander Van der Bellen. Nabádal aktéry, aby ctili státní instituce a probíhající proces nekomplikovali a nesabotovali. Tato rada byla určena zejména lidoveckým politikům. Opozici doporučil, aby během dotazování přistupovala k protistraně s větším respektem. Průzkumy veřejného mínění dokládají, že popularita kancléře a Lidové strany neklesá. Troufám si dodat, že zatím neklesá. V případě pravomocného odsouzení Sebastiana Kurze by se to pravděpodobně změnilo. Jednou z variant by pak bylo jeho odstoupení z funkce kancléře a ústup do pozadí. Je však těžko představitelné, jakým způsobem by tato strana a vláda nadále fungovaly. Mnohé je nejmladšímu kancléři v historii Rakouska takzvaně šité přímo na tělo. Byl to především on, který dovedl po svém nástupu do čela strany Lidovce k volebním úspěchům.

Před časem musela lidovecká ministryně pro práci, rodinu a mládež Christine Aschbacherová urychleně ukončit svoji politickou kariéru. Její rétorika na veřejnosti vykazovala značné nedostatky, což vyprovokovalo odborníka na plagiáty Stefana Webera k soukromé iniciativě. Podrobil analýze její diplomové práce a výsledky, které byly zničující, zveřejnil. V dubnu odešel z vlády ministr zdravotnictví Rudolf Anschober ze strany Zelených. Oficiálně odstoupil ze zdravotních důvodů. Stěžoval si na celkové vyčerpání a při loučení zmínil, že se častokrát cítil být koaličním partnerem ponechán takzvaně ve štychu. Oba politici byli v krátké době nahrazeni stranickými kolegy. Tyto výměny proběhly bez dlouhých diskusí a většího rozruchu. Případná změna na postu spolkového kancléře by probíhala mnohem dramatičtěji. O možném nástupci Sebastiana Kurze se zatím nespekuluje ani v odborných kruzích. Jakým způsobem se situace vyvine, si nyní nikdo netroufá tipovat.

Martin Burian (1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 3/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Nekonečný příběh „Ibizagate“

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu