Komunisté odmítli (odchodem ze sálu) podporovat Babišovu vládu. Jako právního komentátora mne zaujalo, e jedním z jejich poadavků, které premiér KSČM nesplnil, bylo slučování zdravotních pojišťoven. O tom se hovoří minimálně posledních dvacet let. Ve zdravotnictví chyběly a chybějí peníze vdy. Politici voličům slibují, e by se výrazně ušetřilo právě spojením pojišťoven. Nejlépe toliko do jedné jediné. A za uspořené peníze by se přilepšilo lékařům, záchranářům, sestrám, nebo dokonce i pacientům. Na první pohled logické. K čemu více (nyní sedm) zdravotních pojišťoven, kdy dělají z pohledu pacienta-laika de facto skoro toté. Ušetřilo by se přece tolik na pracovnících, IT systémech, sluebních autech, školeních či budovách. Lákavé, avšak neúčinné řešení. Kdo od sloučení očekává stamilionové, či dokonce miliardové úspory, zapomíná na podstatnou věc: provozní náklady českých zdravotních pojišťoven jsou ji dávno ze zákona zastropované procentem celkových nákladů pojišťovny. Aktuálně činí 3,3 %.
Vyjádřeno poetičtěji: paklie má subjekt ze zákona nárok na 3 groše z kadých sto vybraných, králi musí odevzdat minimálně 97 grošů a je jedno, zda groše pro krále vybírá jeden, pět nebo deset výběrčích a jaké mají koně nebo dnes auta. Take k čemu by bylo sloučení dobré, jestlie by celkový poměr nákladů byl stále stejný? Tři procenta budou stále tři procenta, akorát jinak rozloená. Stále to budou tři koruny třicet haléřů z kadé stokoruny. Miliardy na platy zdravotníkům jaksi z povahy věci samé sloučení přinést nemůe. Byrokratické náklady na sloučení dnešních pojišťoven do jedné by té nebyly zanedbatelné. Nadto kdyby měl nový centrální pojišťovací moloch zákonem umoněnu dnešní maximální mari, určitě by se na ni, v souladu s Murphyho zákony, dostal. Ji slyšíme manaery sjednoceného otesánka: Je třeba si uvědomit, e nyní obhospodařujeme kmen za sedm bývalých pojišťoven, museli jsme velice vystoupit z komfortní zóny, vyšší bonusy a lepší auta a draší techniku si určitě zaslouíme.
Kdo si přeje všechny ty zmatky se slučováním spojené? Nadto nyní, v čase pandemie. Určitě je lepší vrhnout síly do efektivnější organizace, např. očkování. Jediné řešení by bylo: sníit zmíněné procento (3,3). Racionálnější, avšak té nepříliš reálné. Podle dat Organizacepro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) je toti jedním z nejniších v Evropě.
JUDr. Petr Kolman, Brno
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.