Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Václav Havel před smrtí je zrežíroval. A když odešel, deníky chrlily vydání plná pajánů. Pak se jelo na lafetě TGM rovnou do učebnic dějepisu. Ach, jak se nástupci trápí! Od slavné chvíle, kdy chtěl Miloš s Vladimírem Vladimirovičem střílet novináře do zátylku, už uplynulo v Moskvě hodně vody. Apetit zabíjet upadl, v Lánech už servírují jen pudink. Václav se trápí jakbysmet. Z Radiožurnálu „zbaběle odešel, protože to chtělo dát tomu člověku pěstí. A (…) když jsem odcházel, (…) nebyl jsem rozčilený, ale trochu jsem zpytoval svědomí, že jsem to neudělal (…) důkaz toho, že jsem trochu hovňousek.“ (Václav Klaus)
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
