Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Česká vláda před časem schválila výzvu podnikatelským svazům a také veřejné sféře, aby se v míře co nejvyšší využívala práce z domova. Rozumně přitom upustila od původního zveřejněného nápadu, aby využívání home office na konkrétní pracovní místa stanovila vláda jako povinnost, což by byl z principu nesmysl. Prostě z Prahy by se určilo, kdo zůstane doma a kdo půjde normálně do práce. V krajských a obecních úřadech to přece již skoro rok funguje, nečekalo se na nějaké vládní nařízení a podle potřeby se někdo poslal pracovat s notebookem domů, jiný musel z konkrétního nutného důvodu na úřadě zůstat. Obdobně doufám postupují a budou postupovat i podnikatelské subjekty. Naštěstí vláda od původního nápadu upustila, za což jí patří chvála. Druhou stranou mince budiž, že zatímco vláda trvale vyzývá k co nejširšímu využívání práce z domova, aby se nákaza na pracovištích eliminovala, předseda Senátu Miloš Vystrčil před časem přišel s nápadem, že by zaměstnanci na home office měli dostávat jen 70 procent platu a zbylými procenty nějakým legislativním zázrakem přispět třeba na majitele zavřených hospod. Já sám jsem využil „dobrodiní“ home office zatím jednou a musím říci, že pracovní vytížení bylo skoro vyšší než být normálně v práci, navíc to bylo určitě méně komfortní. Určitě to nebylo jen za 70 % platu.
Vláda také rozhodla a pak i rozšířila povinné testování antigenními testy na pracovišti jak v podnikatelské sféře, tak potom i v oblasti veřejné správy. Opět zaslouží pochvalu, čím dříve a více se eliminují případní nemocní s covidem, tím lépe pro ně, ostatní spolupracovníky i pro firmy a úřady. Mnozí starostové a hejtmani ovšem na žádné vládní rozhodnutí nečekali a sami už před časem zařídili testování pro své úředníky. Opět to asi spočívá v tom, že na této úrovni se na koaliční a opoziční role moc nehraje, starostové a hejtmani jen dělají to, co je prostě zapotřebí ve prospěch občanů.
Mám neblahý pocit, že v Praze tomu tak na té vládní a opoziční úrovni zdaleka není. I v době pandemie se hrají s vidinou říjnových voleb politické hry.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
