Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Někteří politici, například česká ministryně spravedlnosti a předseda vlády, se ostře vymezili proti rozhodnutí o zrušení části volebního zákona Ústavním soudem, někteří dokonce soudce obvinili z podjatosti. Naznačili, že někteří mohli hlasovat, jak hlasovali, jelikož mají zájem na svém znovuzvolení.
Dlouhodobě zastávám názor, že ústavním soudcem by tatáž osoba měla mít možnost stát se jen jednou. Doba deseti let je pro výkon jejich funkce dostatečná. Z celospolečenského hlediska nepokládám za vhodné, aby se někdo stal takřka celoživotním ústavním soudcem, s oslabenější vazbou na běžný život, tedy aby zůstával zavřený v příslovečné věži ze slonoviny. Nejvýznamnější důvod pro omezení počtu funkčních období vidím v posílení nezávislosti a nestrannosti soudců. Názory, že rozhodnutí českého Ústavního soudu v „političtějších“ kauzách nemusejí být nezávislá, nezaznívají jen z úst politiků či novinářů. Paradoxně i dnešní předseda -soudu Pavel Rychetský v minulosti v médiích naznačil, že někteří soudci mohou být motivováni snahou zalíbit se politikům. A že opakování mandátu soudce není vhodné. Povaha funkce ústavního soudce, plynoucí ze zcela výjimečného a pro demokracii a právní stát klíčového postavení orgánu, jakým je ÚS, by si zasloužila omezení byť i jen potenciálních ataků na soudcovskou nezávislost. Ke znemožnění opakování funkčního období ústavních soudců by ovšem muselo dojít, stejně jako to se stalo na Slovensku, změnou ústavy. V Evropě by to nebylo výjimečné. V Německu jsou soudci spolkového ÚS voleni na 12 let, též bez možnosti opakovaného zvolení. Přípustnost opakování mandátu je v Evropě spíše výjimkou.
Staré francouzské přísloví říká, že stát není živ z daní, ale z důvěry občanů. Platí to i pro ústavní soudnictví. Vyšší míra cirkulace soudních elit by posílila důvěru lidí vůči státu.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
