Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 2 > Antonín Rašek: Jak se snadno dostat do nedobytného zámku

Antonín Rašek

Jak se snadno dostat do nedobytného zámku

Spiklenecké teorie nemám rád. Kolik je jich třeba o listopadových událostech roku 1989, o newyorských Dvojčatech a teď o pandemii? Co se stalo v lednu před americkým Kongresem, mne nepřekvapilo. Od Donalda Trumpa se výzva ke vzpouře dala očekávat. K jeho osobnostní charakteristice už v podstatě není co dodat. Stejně tak k sociologické analýze davu jeho nejoddanějších stoupenců. Co ale překvapilo i bezpečnostní analytiky, bylo, jak lehce se tvrdé jádro demonstrantů dostalo do budovy. Asociativně jsem si, nevím proč, vzpomněl, k jakým až školáckým a tragickým selháním došlo při katastrofě jaderné elektrárny v Černobylu. Nebo i v únoru 1948, kdy si v krizové situaci hrozící změnou politického systému předseda národních socialistů Petr Zenkl vyjel na schůzi místní organizace do Lanškrouna a americký velvyslanec v Praze Laurence Steinhardt si doma v USA vyřizoval svou advokátní agendu. I když ho čekali kralupští skauti v tanečním sále restaurace Slávia, protože jim s Janem Smudkem slíbili záštitu nad jejich plesem.

Byl jsem v Kongresu na jednání sněmovního bezpečnostního výboru v lednu 1991. Už tehdy na mě budova při své velebnosti působila jako přísně střežená tvrz. A co všechno se muselo z bezpečnostních důvodů udělat po 11. září 2001, aby si Kongres udržel funkčnost nejen při útoku teroristů, ale i v možné jaderné válce! Dnes je stánek americké demokracie střežen nejmodernějšími technologiemi. Má perfektní podzemí k zajištění parlamentních aktivit i k úniku poslanců a senátorů v nouzovém stavu. V okruhu deseti kilometrů zde nesmějí létat letadla. Ochranka má k dispozici dva tisíce profesionálně vycvičených lidí a vlastní zpravodajskou službu. A tak by bylo možné pokračovat. A přesto byl Kongres dobyt skrze okénko budovy. Přesně jako se to stalo na naší chalupě, když někdo zjistil, že jsme si za můj první román s manželkou koupili kola. Zloději ale museli vylézt k oknu do prvního patra, dole jsme měli mříže.

Jak jsem ale řekl, na spiklenecké teorie, ani na ty o selhání kongresové ochrany, nevěřím.

Antonín Rašek

Obsah Listů 2/2021
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.