Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 2 > Antonín Rašek: Jak se snadno dostat do nedobytného zámku
Spiklenecké teorie nemám rád. Kolik je jich třeba o listopadových událostech roku 1989, o newyorských Dvojčatech a teď o pandemii? Co se stalo v lednu před americkým Kongresem, mne nepřekvapilo. Od Donalda Trumpa se výzva ke vzpouře dala očekávat. K jeho osobnostní charakteristice u v podstatě není co dodat. Stejně tak k sociologické analýze davu jeho nejoddanějších stoupenců. Co ale překvapilo i bezpečnostní analytiky, bylo, jak lehce se tvrdé jádro demonstrantů dostalo do budovy. Asociativně jsem si, nevím proč, vzpomněl, k jakým a školáckým a tragickým selháním došlo při katastrofě jaderné elektrárny v Černobylu. Nebo i v únoru 1948, kdy si v krizové situaci hrozící změnou politického systému předseda národních socialistů Petr Zenkl vyjel na schůzi místní organizace do Lanškrouna a americký velvyslanec v Praze Laurence Steinhardt si doma v USA vyřizoval svou advokátní agendu. I kdy ho čekali kralupští skauti v tanečním sále restaurace Slávia, protoe jim s Janem Smudkem slíbili záštitu nad jejich plesem.
Byl jsem v Kongresu na jednání sněmovního bezpečnostního výboru v lednu 1991. U tehdy na mě budova při své velebnosti působila jako přísně střeená tvrz. A co všechno se muselo z bezpečnostních důvodů udělat po 11. září 2001, aby si Kongres udrel funkčnost nejen při útoku teroristů, ale i v moné jaderné válce! Dnes je stánek americké demokracie střeen nejmodernějšími technologiemi. Má perfektní podzemí k zajištění parlamentních aktivit i k úniku poslanců a senátorů v nouzovém stavu. V okruhu deseti kilometrů zde nesmějí létat letadla. Ochranka má k dispozici dva tisíce profesionálně vycvičených lidí a vlastní zpravodajskou slubu. A tak by bylo moné pokračovat. A přesto byl Kongres dobyt skrze okénko budovy. Přesně jako se to stalo na naší chalupě, kdy někdo zjistil, e jsme si za můj první román s manelkou koupili kola. Zloději ale museli vylézt k oknu do prvního patra, dole jsme měli mříe.
Jak jsem ale řekl, na spiklenecké teorie, ani na ty o selhání kongresové ochrany, nevěřím.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.