Pavel P. Kopecký

Zátoka sviní tehdy a dnes

O Kubě se u nás mluví relativně málo. Tu proběhne podivná informace, že se američtí diplomaté v Havaně stali oběťmi blíže neurčené vlnové zbraně, jindy se hovoří o podpoře kubánských tajných služeb ve prospěch venezuelského autokrata Madura. Už jen pamětníci si pak ještě vybaví kubánskou aféru českých agentů amerického Freedom House Ivana Pilipa a Jana Bubeníka. Lze proto říct, že „Ostrov svobody“ stojí na okraji zájmu médií středního proudu. K tomu samozřejmě poslední rok přispívá jejich pohodlnost, neboť dává přednost až příliš snadnému přetřásání covidu. V „přehledném zmatku“ zaniká spousta pro budoucnost podstatných faktů. Například? Jak se muselo, vedle majority Američanů, ulevit i většině Kubánců, když prezidentské volby v USA prohrál Donald Trump. Polovzdělanec, v němž se bizarním způsobem mísil tvrdý obchodní pragmatismus s duchovní atmosférou jeho mladistvých let. Z čehož se zrodil zvýšený geopolitický tlak na Moskvu, jejímž špiónem měl dle svých odpůrců Trump být. A z čehož povstala i obnovená velmocenská kampaň proti někdejšímu blízkému spojenci Kremlu – Kubánské republice. Desetimilionové Perle Antil, jež je od vítězství Castrových levicových nacionalistů, posléze z pragmatických důvodů komunistů, natolik „troufalá“, že víceméně úspěšně vzdoruje stále živým ozvěnám staré Monroeovy doktríny. Konceptu dominance USA na západní polokouli.

S tradičním napětím mezi Washingtonem a Havanou se pojí i kdysi u nás oslavovaná (a dnes programově zapomínaná) bezpečnostně-politická událost, která letos v dubnu slaví šedesáté výročí. Porážka americké invaze do Zátoky sviní. Fiasko jedné z tajných operací studené války, jejichž smyslem byla změna nepohodlného politického režimu. Přesně dle přání toho či onoho konkurenta na planetární šachovnici. Zde mělo jít o odplatu za svržení proamerického (a promafiánského) diktátora Fulgencia Batisty y Zaldívara, kterého kdysi do čela karibské země dosadila „péče“ CIA. Charakteristického představitele poučky o „parchantovi, ale našem parchantovi“.

Zkušené tajné služby Spojených států se ovšem při invazi dopustily řady trestuhodných chyb, a tak trest skutečně přišel. V podobě naprostého krachu operace zvané Pluto, kterou po předchůdci v prezidentském úřadu generálu Eisenhowerovi takříkajíc zdědil J. F. Kennedy. Muž, jenž se zřejmě stal později jednou z nejznámějších obětí jevu, o němž ve svém odstupujícím projevu hovořil jeho předchůdce: obětí růstu vlivu vojenskoprůmyslového komplexu.

Na každý pád se sotva třídenní vylodění kubánské exilové brigády na Kubě změnilo v globální ostudu. Po ní mohl úspěšný obránce vlasti Fidel Castro hřímat: „Imperialisté nám nemohou odpustit, že vedeme socialistickou revoluci Spojeným státům přímo pod nosem!“ Situaci však zároveň skvěle využil východní blok. Učinil tak jednak propagandisticky, leč především politicky a vojensky. Úspěšní kubánští revolucionáři si uvědomili, že ve vypjaté atmosféře nelze zůstat stranou. Zvolili proto definitivní přichýlení ke vzdálenějšímu mocenskému gigantu, aby vyvážili vliv giganta sousedního. Čehož důsledkem byla zanedlouho také hrozivá karibská raketová krize. Ta spolu s další americkou fází takzvané druhé třicetileté války, konfliktu ve Vietnamu, patřila k nejvážnějším událostem války studené. Koneckonců v jejich kontextu byli odstraněni, byť každý jinak, i nejvýznamnější tituláři obou bloků. V Sovětském svazu Nikita Sergejevič Chruščov, v USA právě John Fitzgerald Kennedy. Také proto je výročí vylodění na Playa Giron stále aktuální.

Pavel P. Kopecký

Obsah Listů 2/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel P. Kopecký

Zátoka sviní tehdy a dnes

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu