Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 2 > Patrik Eichler: Jan Lityński (1946–2021)

Patrik Eichler

Jan Lityński (1946–2021)

„Teď je to stejné: vyjít nebo nevyjít. S ohledem na rodinu bych vyjít měl. Mnohokrát jsem si říkal, že nejdůležitější věci se odehrávají v osobním životě, a ty politické jsou druhořadé. Jenže se nejde správně chovat v osobních věcech, když se budu špatně chovat v těch druhých,“ říkal v jednom z rozhovorů v polovině osmdesátých let Jan Lityński, tehdy redaktor a organizátor ilegální odborové Solidarity. Lityński se narodil do komunistické rodiny: „Mám vzpomínky z dětství, ve kterých máma s přáteli hodně mluví o vězení. Bylo to hodně veselé vyprávění. Pro mámu byl silný zážitek, že seděla ve vězení před válkou.“ Komunistická výchova skrytá v heslech „je třeba pracovat, aby bylo lépe“, „co se dělá, dělá se pro druhé“ stála u počátků jeho veřejného angažmá, jehož nedílnou součástí se brzy stalo vědomí, že nelze prosadit sociální spravedlnost bez demokracie. Ovlivňovalo ho evangelické křesťanství, pohyboval se i v prostředí předválečné Polské socialistické strany.

Coby student matematiky se Lityński účastnil protirežimního studentského hnutí v březnu 1968 a byl za to uvězněn, v roce 1976 patřil k spoluzakladatelům Výboru na obranu dělníků (KOR) a jeho časopisu Robotnik. KOR sledoval procesy s účastníky dělnických protestů a organizoval podporu rodinám uvězněných. Robotnik v roce 1979 otiskl Chartu dělnických práv předznamenávající 21 požadavků odborové Solidarity (viz Listy 4/2020) z následujícího roku. Lityński se vícekrát účastnil schůzek mezi československým a polským disentem v pohraničních horách. Podílel se na vzniku a práci odborové Solidarity, za což byl internován při vyhlášení výjimečného stavu v Polsku v prosinci 1981. Po obnově polské demokracie Lityński opakovaně zasedal v Sejmu jako poslanec různých na sebe navazujících středových a liberálních stran. V posledních letech stál v opozici proti Jarosławu Kaczyńskému coby člověku „sbírajícímu drby na druhé“ a vládě Práva a spravedlnosti.

Jan Lityński utonul v řece Narev severně od Varšavy v neděli 21. února. Prolomil se pod ním led, když šel na procházce zachraňovat svého psa. Osobní nekrolog v češtině publikoval disident a publicista Petr Pospíchal (Janek Lityński, přítel do nepohody, Deník Referendum, 23. února 2021), převzala ho i varšavská Gazeta Wyborcza.

Patrik Eichler

Obsah Listů 2/2021
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.