Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 2 > Veronika Opletalová: Slavný kovář z Čech

Album

Veronika Opletalová

Slavný kovář z Čech

Reprodukce: Otisk raznice Alfreda Habermanna (1930–2008). Soukromý archiv Christine Habermann von Hoch

Na tom, že se současní architekti zdráhají spolupracovat s uměleckými kováři, má podle Alfreda Habermanna významný podíl podnikatelské baroko: „Od doby románské až po secesi měl kovář své místo v architektuře, momentálně tu zeje mezera, kterou zaplňuje jen masivně produkované pseudobaroko. A to je pro kováře dekadence,“ říká v dokumentu Der Schmied aus Böhmen německého kanálu Bayerischer Rundfunk. Zřejmě nejslavnější „Schmied aus Böhmen“ se narodil roku 1930 v Jihlavě a stal se pokračovatelem česko-německé kovářské dynastie. Když mu bylo čtrnáct, musel jeho otec narukovat a on nastoupil do učení k dědečkovi. Dál postupoval, jak tradice určovala: složil tovaryšskou zkoušku a o deset let později vykoval mistrovskou práci. A také se dle tradice měl vydat do světa, což v tehdejších poměrech rozhodně nebylo snazší než o pár set let dřív. Měl ale štěstí: v roce 1963 se dostal do východního Berlína k Fritzi Kühnovi. Pak měl ještě větší štěstí, když směl na dva roky vycestovat do Itálie, kde studoval na nově založené Akademii sochařství v železe u Toniho Benettona. Ke stáži u Henryho Moora, který nadaného absolventa akademie pozval, už nedostal povolení od československých úřadů.

V roce 1985 emigroval s rodinou – druhou ženou Marií a pětiletou dcerou Christine – do Německa, kde se usadil. Vedl přitom kursy tepání a kovářských stylů v řadě dalších zemí: například v Japonsku, USA, Izraeli nebo v Evropském centru řemeslného dědictví v Benátkách. Věděl, jak taková zahraniční zkušenost člověka formuje, a tak se snažil českým uměleckým kovářům zprostředkovat stipendia do Benátek.

Letos v květnu by oslavil 91. narozeniny. Ty devadesáté loni symbolicky slavili kováři na různých festivalech: na Ferraculu v Ybbsitzu či Hefaistonu na hradě Helfštýně, kde se na jeho počest od roku 2008 uděluje Cena Alfreda Habermanna. V dolnorakouském městě Ybbsitz trávil Habermann poslední léta života. Některé projekty za něj dokončila nejmladší dcera Christine, která získala od otce řemeslnou i uměleckou průpravu a ve své sochařské tvorbě se nechává fascinovat železem. Budeme se jí věnovat v příštím Albu.

Veronika Opletalová

Obsah Listů 2/2021
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.