Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 2 > Tomáš Gabriel o básni Erika Jakuba Grocha: Básníci a vykladači (XXVI)

Tomáš Gabriel o básni Erika Jakuba Grocha

Básníci a vykladači (XXVI)

Erik Jakub Groch

Tráva

Nehybná, vlniaca sa alebo nachýlená vetrom,
tichá, šumiaca, tmavozelená pod sivými, naliatymi

oblakmi, takmer priesvitná, čo spôsobuje šikmé svetlo
na mladých steblách, trblietajúca sa po daždi,

s vysokými vlnami trsov, pokosená a pohrabaná,
pokojná hladina, po ktorej možno s dôverou kráčať.

V dlhých, neznesiteľných horúčavách pomaly,
postupne uschýna, kým nesplynie so zemou,

ako stoh slamy zapálený a spálený nejakým ohňom,
zatiaľ čo v zime je na dne prázdneho snehu.

Nie je jediný okamih, kedy by bola rovnaká;
a nie je v našich silách pridať k nej jediné steblo, ako k láske.

*

S jakým klidem jsou tu k popisu trávy přidávány další a další detaily, které mu prostě a bez zvláštních překvapení náležejí. Tráva může být nachýlená tak, tak a tak. Barevná tak a tak. Po chvíli vnímáme už jenom další tak, tak, tak. Představa trávy se před námi neodkrývá postupně, s přibývajícími detaily, ale díváme se na už hotovou louku a pouze nerušeně pozorujeme, jak se vlní, s popisem jen souhlasíme, jsme rádi, že neruší sebe sama, že se neodchyluje a trvá.

Při detailním pohledu – od kterého nás komíhavý rytmus básně odlákává – by se mohlo zdát, že se jedná o hyperrealismus: vlivem šikmého světla téměř průsvitná, tmavě zelená, mladá stébla, třpytící se po dešti. Takový výčet se zdá být zahlcující, ale z nějakého důvodu není, když se slova poskládají správně do rytmu verše. A není to tím, že by text držel nějaké unylé, přesné, jednoduché metrum.

První dva verše napodobují poryvy větru, ve kterých je jak pravidelnost, tak nejistota, jak dlouho který poryv bude trvat. Přesah slok „naliatými/oblakmi“ jen nepřímo naznačuje budoucí milostný motiv, ale co v něm přesahuje především, je vítr: čekalo se na další poryv. A co si myslet o náhle civilním a zdánlivě se nehodícím „čo spôsobuje“? Tím se připomíná pozorovatel, člověk. A už nás zase uklidňuje tráva a vítr a člověk se opět objevuje až v motivu chůze, a pak až na konci. Vlnění trávy trvá, i když se báseň posune k jejímu schnutí a rozkladu pod sněhem; rytmus básně jí stále vlní a my jen shledáváme, že z místa, odkud jsme se nevzdálili, se plynule stala vzpomínka, že současnost básně je jinde a my se tam můžeme podívat, ale jsme stále meditací trávy.

A právě z takto nezměnitelného tranzu nás bez porušení rytmu vytrhne na samém konci téma lásky, nesmyslně jednoduchý paradox, který nám připomene, že nejsme trávou, že jsme lidmi a náhle stojíme mimo rytmus, respektive zjišťujeme, že rytmus skončil, báseň nepokračuje, tráva se vlní jinde, než se právě nacházíme.

Tomáš Gabriel

Erik Jakub Groch (1957) je slovenský básník, autor knih pro děti a překladatel. Jeden z nejvýznamnějších slovenských spisovatelů současnosti. Jeho zatím posledními básnickými sbírkami jsou nil, úvod (2018) a Melanchólia neviem(2019).

Tomáš Gabriel (1983) je básník, prozaik, překladatel, esejista, literární kritik se zaměřením na současnou poezii. Jeho debutem byla sbírka Tak černý kůň tak pozdě v noci (2012), v roce 2016 vydal sbírku Obvyklé hrdinství, dále básnickou skladbu Prequel (2018) a text Broňka aneb Konec starousedlictví v Čechách (2020). Kritiky a reflexe publikuje na blogu pozdevnoci.blogspot.cz. Nakladatelství Fra chystá pro letošní rok vydání sbírky Údolí pokusu o výsadbu bříz.