Jan Novotný

Nač je školákovi Newton

Když na nás z médií stále štěká koronavirus, působí přímo osvěživě, můžeme-li si promluvit i o něčem jiném. Úředníci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy nedávno pod tlakem okolností proškrtali Rámcový vzdělávací program pro základní školy, aby získali místo pro rozšíření učiva z informatiky. Pohněvali tak učitele, s nimiž se neporadili, a ti vznesli protesty – jak chcete učit fyziku bez Newtonových zákonů a bez Ohmova zákona, biologii bez buňky? Hned na počátku tak vzniknou ve znalostech žáků mezery, které se už později těžko zaplní. Našli se však i obhájci: opravdu trváte na tom, aby školáci memorovali poučky, které ve své nerozvinuté mysli nedokáží náležitě zpracovat, nebo aby se pouze naučili dosazovat čísla do nabiflovaných vzorečků? Uvážili jste, co jim z toho zůstane pro život?

Představuji si, že mě osud zavál na dráhu učitele fyziky na základní škole. Kvůli redukcím programu bych se příliš nevzrušoval. Škrtnuté učivo není zakázáno. Kdo je považuje za důležité a hodnotné, ať je před žáky netají. Já bych o Newtonovi a jeho zákonech školákům určitě něco pověděl a doporučil bych tak činit i svým kolegům. Nepochybuji o tom, že většina žáků v životě Newtona a jeho zákony neuplatní, a dokonce jsem se malou minianketou v rodině a mezi přáteli přesvědčil, že ani lidé, jimž exaktní vědy nejsou cizí, mnohdy Newtonovy zákony odříkat nedovedou. Podobné trapné mezery mám ve znalostech mimo svůj obor i já sám. Nemohu si pomoci: většina z toho, co se snažíme žákům předat, bude nevyužita a zapomenuta – naopak si ale žáci v případě, že je k tomu přivede život, osvojí i znalosti, které jsme jim nedali.

Je však příprava na život prvním a v podstatě jediným úkolem školy? Tomu bych se odvážil oponovat. Myslím, že škola má především rozestřít před žáky panorama přírodního i lidského světa, které je obklopuje. I když je nevstřebají v plném rozsahu a budou do něho dále nahlížet jen v závislosti na svých zájmech a schopnostech, přesto jim to pomůže zařadit se do štafety lidské kultury, o níž užil básník slov: živí, mrtví, nezrození, nekonečné pokolení.

Proč do tohoto panoramatu patří zrovna Newtonovy zákony? Jsou nejjasnějším majákem jednoho z největších převratů v historii – ukázaly nám, jak se na pohled nepřehledné a nesmírně bohaté přírodní dění řídí malým počtem srozumitelných principů, které tvoří provázaný celek. Neodolal bych asi a pokusil se vysvětlit, proč jsou právě tři: první, zákon setrvačnosti, skoncoval s dávnou iluzí, že pohyb se sám od sebe zastavuje, druhý, zákon síly, ukázal, jak síla mění pohyb, třetí, zákon akce a reakce, poukázal na to, že působení je vždy vzájemné, přírodní svět je světem interakcí. A přidal-li se jeden konkrétní zákon interakce, gravitační zákon, vysvětlilo to naráz záhadu nebeských pohybů i zemské přitažlivosti.

Nebál bych se, že to školáci nepochopí a že je to bude nudit – na rozdíl od dob mého dětství má snad každý kromě zkušeností s volným pádem či přemáháním tření i zkuŹšenost z jízdy autem a třeba zrychlení je mu věc známá dávno předtím, než se definuje matematicky. Každý pochopí, že od NewtoŹnovy fyziky vede cesta i ke kosmickým letům.

A ještě proč nejen zákony, ale i samo slovo Newton by měli školáci slyšet? Myslím především proto, že si to zaslouží víc než Napoleon. A vzpomínám na větu ruské spisovatelky Panovové, kterou jsem kdysi v Listech připomněl: Serjoža se dříve o hvězdy nezajímal – nevěděl, že mají jména. I k vědeckým zákonům získáváme důvěrnější vztah, když jsme je pojmenovali podle lidí, o kterých se většinou (o Newtonovi určitě) dá něco zajímavého povědět.

Jan Novotný

Obsah Listů 2/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Novotný

Nač je školákovi Newton

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu