Tilo Wagner

Portugalsko není imunní vůči pravicovému populismu

Pravicově populistická strana Chega útočí v Portugalsku na komunistické bašty – revizionistickými postoji k rasismu a kolonialismu.

Minulý měsíc, na vrcholu pandemie koronaviru, diskutoval portugalský parlament o prodloužení stavu nouze a nových omezeních veřejného života. Právě teď Portugalsko zažívá kritickou situaci: na koronavirus umírá více než 250 lidí denně. A žádná jiná země na světě nemá tak vysoký počet nových infekcí.

Během parlamentní rozpravy přednesl André Ventura, jediný zástupce pravicově populistické strany Chega, dvouminutový projev proti socialistické vládě. Pětkrát použil slovo „hanba“, zároveň uvítal navrhované uzavření hranic a nakonec hlasoval proti prodloužení stavu nouze, aniž by svůj politický postoj ospravedlnil.

Toto chování je nedílnou součástí jeho strategie. „Ventura chce šokovat. I když předstírá, že říká cosi pravdivého, je to jen oportunista, který myslí na jediný cíl: chce se dostat k moci,“ říká politoložka Marina Costa Lobová z Institutu sociálních věd Lisabonské univerzity.

Voliči přecházejí zleva doprava

Ventura se nyní přiblížil o malý krůček blíže k dosažení svého cíle. V prezidentských volbách 24. ledna získal 11,9 procenta neboli téměř 500 000 hlasů. To znamená, že bývalý daňový úředník a doktor práv před rokem a půl dostal přibližně osmkrát více hlasů než jeho strana Chega (jejíž název znamená „Dost!“). Jak lze vysvětlit jeho vzestup v zemi, která se ještě donedávna zdála být vůči pravicovému populismu imunní?

Politoložka Costa Lobová dochází k závěru, že Portugalci se neliší od ostatních Evropanů. Přibližně jedna pětina portugalské populace sdílí názory, které by se shodovaly s myšlenkami pravicových populistických stran: „Byla tu poptávka, ale žádná nabídka. A strana Chega a André Ventura nyní tuto poptávku naplnili. Jejich program se vyznačuje anti-‘ přístupem. Jsou proti politické korektnosti, proti liberální migrační politice a proti obviňování Portugalska z rasismu.“

I když lze výsledky portugalských prezidentských voleb využít k objasnění obecných politických trendů pouze v omezené míře, jeden trend nelze nechat bez povšimnutí: portugalští pravicoví populisté jsou obzvláště silní v regionu, který po celá desetiletí volil levici. Alentejo je jedním z mála regionů v západní Evropě, kde má na mnoha místech na místní úrovni stále hlavní slovo marxisticko-leninská komunistická strana. Ve volebním obvodu Portoalegre získal André Ventura 20 procent hlasů, což je jeho nejlepší volební výsledek v celé zemi.

Politolog Riccardo Marchi z Lisabonské univerzity nevěří, že starší skalní voliči komunistické strany nyní přejdou do tábora pravicových populistů. To by ale mohl být případ mladé generace: „Mladší apolitičtější voliči, kteří volili komunisty, protože to byla prakticky rodinná tradice, mohou být zlákáni Chegou a jejím nacionalistickým, populistickým diskursem.“

Bitva o portugalskou koloniální historii

Možným vysvětlením vzestupu pravicových populistů v Portugalsku by také mohl být rasismus. Francouzský filozof Didier Eribon ve své autobiografické knize Návrat do Remeše vydané v roce 2009 popsal, jak se z bývalých komunistických voličů v severní Francii stali podporovatelé Národní fronty. Podle Eribona tak být voličem levice neznamená ochranu před rasistickým myšlením. (Viz také Kateřina Smejkalová, Chtěli jsme zapomenout na dělníky. Proto volí krajní pravici, Listy 1/2019.)

Chega toho využívá dvěma způsoby. Na jedné straně přitahuje pozornost rasistickými tirádami proti Sintům a Romům, kteří většinou žijí ve zchátralých sociálních bytech v okrajových čtvrtích Lisabonu a také ve venkovském regionu Alentejo. Na vrcholu dubnové první vlny koronaviru vyzval André Ventura k nucenému uzavření Sintů a Romů v jakémsi táboře, aby se údajně neobvykle vysoké šíření viru mezi touto skupinou obyvatel nepřeneslo na ostatní. Není žádným překvapením, že si pravicový populista vybral jako cíl Sinty a Romy: velká část portugalského obyvatelstva má vůči této menšinové skupině stále velké předsudky.

Na druhé straně se Ventura a jeho strana současně snaží přijít s nacionalistickou interpretací portugalské koloniální historie. Velká část populace stále věří, že Portugalci nebyli agresivně rasistickými koloniálními pány, ale že tolerovali, a dokonce podporovali mírové soužití a spolupráci mezi bělochy a černochy. V poslední době se stále více Portugalců, z nichž mnozí pocházejí z prostředí afrických migrantů, brání tomuto bagatelizujícímu pojetí dějin. V Lisabonu se nyní počítá se stavbou prvního památníku obětem otroctví.

Velké umírněné strany, jako jsou socialisté a liberálně-konzervativní PSD, se nicméně zdráhají postavit přehodnocení portugalské koloniální historie do středu široké společenské debaty. A pravicoví populisté toho využili. André Ventura a jeho kolegové uspořádali loni v létě dvě demonstrace v Lisabonu, obě s několika stovkami účastníků, pod heslem „Portugalsko není rasistické“. To může některým Portugalcům připadat jako špatný vtip, když uvážíme, že přední pravicoví extremisté, jako je Mário Machado, zakladatel neonacistické skupiny Hammerskins, již straně Chega veřejně vyslovili podporu.

Rasismus dnes

V Portugalsku však jde o více než jen o politiku paměti. Země musí bojovat se skrytým rasismem, který se odráží také v jejích institucích a orgánech. Počet stížností, které oběti rasismu hlásily nezávislé komisi, se za posledních několik let neustále zvyšuje. Následky však doopravdy nese jen zlomek pachatelů. To platí i pro portugalské bezpečnostní síly. Před dvěma lety Evropská komise varovala, že v řadách portugalské policie dochází k nadměrnému násilí a rasistickému chování. Na protest proti tomuto obvinění se tisíce policistů spojily na internetu a vytvořily volně organizované hnutí, jehož tajnou hvězdou je André Ventura.

Vzestup pravicových populistů v Portugalsku je však také důsledkem krize uvnitř umírněných portugalských pravicových stran. Stejně jako vůdce španělské pravicově populistické strany Vox Santiago Abascal, i Ventura původně pochází z řad největší konzervativní strany v zemi PSD. Ta v koalici s menší pravicovou konzervativní stranou CDS zavedla od roku 2011 během dluhové krize státu tvrdá úsporná opatření. Ale až v prosinci 2015 byla pravicová vláda svržena poté, co se socialisté poprvé v historii portugalské demokracie spojili s radikálnějšími levicovými stranami.

„To způsobilo krizi pravicových stran, zejména pravicového konzervativního CDS,“ říká politolog António Costa Pinto. Nejen, že ke straně Chega nyní přecházejí voliči CDS, ale také její bývalí vůdci. Nejvíce ohromujícím příkladem je hlavní ideolog Chegy Diogo Pacheco de Amorim, který v době karafiátové revoluce v 70. letech vedl kampaň s radikálně pravicovým uskupením za autoritářský konzervativní stát.

André Ventura chce z Chegy udělat velkou novou pravicově populistickou stranu. Jeden z aktuálních průzkumů naznačuje, že doposud to bylo spíše jen zbožné přání: podle něj jsou dvě třetiny Portugalců zcela proti Venturovi a myšlenkám jeho strany. Pro pravicové populisty však nebyly prezidentské volby nic jiného než úspěšná zkouška. Na podzim se v Portugalsku budou konat místní volby. To bude skutečná příležitost zjistit, zda se Chega stane třetí největší politickou silou v zemi.

Text vyšel původně 11. února 2021 v International Politics and Society (www.ips-journal.eu) pod názvem Portugal is not immune to right-wing populism after all. Publikujeme ho se souhlasem a za podpory pražské kanceláře Friedrich-Ebert-Stiftung (www.fesprag.cz).

Z angličtiny přeložil Martin Babička.

Tilo Wagner je novinář, spolupracovník Deutschlandfunk a dalších německých médií v Portugalsku.

Obsah Listů 2/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Tilo Wagner

Portugalsko není imunní vůči pravicovému populismu

Voliči přecházejí zleva doprava

Bitva o portugalskou koloniální historii

Rasismus dnes

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu