Martin Burian

Směšné, trapné, smutné, inspirující... a to vše z Rakouska

Následující skutečný příběh by se dal zařadit do rubriky Směšnost nechtěného. Na místní policejní stanici našeho přibližně čtyřiadvacetitisícového města zatelefonoval jistý občan. Omylem. V domnění, že volá svému známému, nabídl policistům ke koupi zásilku heroinu. Sdělil, že jede do Vídně „na nákup“, a navrhl i místo pozdějšího setkání. Domnělého známého rovněž požádal, aby s sebou vzal váhu. Jednalo se tedy pravděpodobně o pravidelného zákazníka. Na místě srazu však pro něj nezbylo místo. Překupníka a jeho dva společníky zde již očekávala policie. U třicetiletého pachatele bylo zajištěno patnáct gramů heroinu. I přes nepopiratelnou směšnost je však, domnívám se, událost pro scénáristy komedií stěží použitelná.

Za víc než trapnou lze označit situaci, do které se dostala nyní již bývalá lidovecká ministryně Christine Aschbacherová. Dlužno podotknout, že nepatřila do pevně semknuté skupiny, chcete-li do party kancléře Sebastiana Kurze. Do vysoké pozice ji prosadilo jiné stranické křídlo. Na ministerstvu, rozčleněném na resorty pro práci, rodinu a mládež, setrvala téměř jeden rok. Svůj magisterský titul získala na vysoké odborné škole ve Wiener Neustadtu a titul doktorský obhájila na technické univerzitě v Bratislavě. Již dříve zastávala funkce na různých ministerstvech, byla také členkou dozorčí rady u firmy patřící městu Štýrský Hradec (Graz). Kdyby se spokojila s těmito, z dnešního pohledu si to tak dovolím pojmenovat, trafikami a neměla vyšší ambice, zůstaly by její podvody při získávání titulů pravděpodobně neodhaleny. Sedmého ledna letošního roku zveřejnil lovec plagiátorů Stefan Weber výsledky své práce. Dle jeho slov obsahují tyto dvě diplomové práce plagiáty, falešné citáty a prokazují autorčiny nedostatečné znalosti němčiny. Nejednalo se o zakázku; v tomto případě se Stefan Weber osobně angažoval. Inspirovaly ho veřejné projevy dnes již ze všech funkcí odstoupivší političky, zejména její neschopnost se srozumitelně vyjadřovat. Obě vysoké školy nyní okolnosti získání titulů prověřují.

Termín dostat trafiku se v České republice používá běžně. Například ve smyslu získat během či po skončení politické kariéry teplé místečko neboli dobrej šolich případně koryto, prostě poklidné a výnosné pracovní místo. I když v Rakousku systém přidělování trafik funguje dodnes, ironicky míněnou českou variantu by zde bez vysvětlení nikdo nepochopil. Původně, jak bylo v monarchii zvykem, byly trafiky určeny pro válečné invalidy a jejich rodiny. Po druhé světové válce tomu bylo také tak. Posléze se možnost získat trafiku rozšířila také na tělesně postižené občany. Jak vím z jednoho konkrétního příběhu, malá trafika byla schopna zaměstnat a uživit válečného invalidu, jeho manželku a jejich tři syny. Po jeho předčasné smrti – ve věku padesáti pěti let – přešla trafika automaticky do rukou manželky. Z tohoto jediného příjmu bylo možné financovat i studia všech tří synů. V rámci rodiny bylo dovoleno jedenkrát trafiku dědit. Tuto trafiku – miniaturní domeček nedaleko náměstí v našem malém městě – vlastní manželka jednoho ze synů dodnes a platí obci víceméně symbolický nájem.

Koncem ledna zemřel ve věku devadesáti dvou let všestranný umělec Arik Brauer. Pravděpodobně mezinárodně nejznámější obor jeho činnosti je malířská tvorba. Patřil k zakladatelům umělecké skupiny Vídeňská škola fantastického realismu. Během svého dlouhého života se věnoval také tanci, grafice, scénografii a hudbě. I když se škatulkování vehementně bránil, bývá bez pochybností zařazován mezi otce takzvaného Austropopu. K tomuto hudebnímu směru se ještě vrátím později. Rodina Arika Brauera zveřejnila jeho poslední slova: „Byl jsem tak šťastný se svojí ženou, se svojí rodinou, se svým uměním a svým Vídeňským lesem. Je ale jen jeden čas, kdy žijeme, a jsou dvě věčnosti, kdy neexistujeme.“ Brauer se narodil ve Vídni. Jeho otec, z Litvy pocházející židovský obuvník, byl zavražděn v koncentračním táboře. On sám přečkal kruté časy v úkrytu. Po válce vystudoval vídeňskou akademii, na které v letech 1986 až 1997 vyučoval. Nikdy se netajil tím, že v poválečné euforii krátkodobě podlehl ideji komunismu. Dle vlastních slov však posléze nenáviděl Stalina víc než Hitlera. Lakonicky dodával: „Vzhledem k svému původu jsem Hitlerovi naletět nemohl.“ Z tohoto důvodu byl po celý život opatrný s kritikou nacistů. Byl si vědom toho, kolik mladých mužů se nechalo Hitlerem ošálit a nalákat.

Nyní se podrobněji vrátím k rakouském fenoménu, k Austropopu. Někdy se název tohoto hudebního směru doplňuje sebeironickým podtitulkem Austropop – aneb světoznámý v Rakousku. Základní pravidlo praví: písně se musejí zpívat dialektem. Vše je víceméně určeno pro „vnitrostátní spotřebu“. Na mezinárodní kariéru, snad s výjimkou Bavorska, víceméně nikdo neaspiruje. Texty mohou být bohapustě veselé, taktéž společensky kritické anebo oboje současně. Hranice žánru nejsou přísně dodržované, mnozí interpreti občas zabrousili do rocku, šlágru či do směru podobnému českému písničkářství, folku nebo se nechali ovlivnit lidovou hudbou. V poválečném Rakousku bylo možno tímto způsobem vyjádřit vlastenectví bez nacionalistické pachuti. Austropop rozhodně není homogenní umělecké hnutí. O tom, kdo do Austropopu patří, lze vést dlouhé diskuse, případně psát diplomové práce. S tvrzením Wikipedie, že se tento termín později rozšířil na celou v Rakousku vytvořenou populární hudbu, nesouhlasím. Potvrdila mi to i malá anketa v mém okolí. I když světoznámý zpěvák Falco, který byl jakožto jediný rakouský interpret svého času první v americké hitparádě, nazpíval několik písní v ležérním vídeňském dialektu, do Austropopu, bych ho nezařadil. Ale jak zpívá rakouská skupina Opus ve svém největším hitu: Live is life... A jak to v kunsthistorických debatách často bývá, Austropopu je to pravděpodobně egal neboli wurst, česky buřt.

Martin Burian (1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 2/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Směšné, trapné, smutné, inspirující... a to vše z Rakouska

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu