Václav Jamek

Nová americká groteska aneb Temná síla

V dokumentárních filmech o nacismu a druhé světové válce – poslední dobou se s nimi v našich televizích roztrhl pytel – mě odjakživa udivuje a zaráží, jací jsou největší nacističtí pohlaváři od pohledu chudinkové. Hitler, Goebbels, Himmler, Goering, jeden skřet a nemrcouch vedle druhého; a ještě měli opovážlivost prohlašovat se za biologický výkvět tvorstva a rozhodovat, kdo další takový k tomu výkvětu patří! S podivem je hlavně to, jak mohl zmetek, jehož ubohost byla jinde než v Německu zřejmá každému kromě jiných zmetků, vůbec někoho přesvědčit a strhnout. Komu se on a jeho kumpáni mohli zamlouvat? Snad těm, kdo měli pocit, že je ostatní pokládají za méněcenné, lidé ponížení, kteří se rozhodli povýšit nízkost na svou podstatu a převrátili chod světa v nekonečný, ponurý, smrtonosný karneval, kdy se z nízkého navěky stane vysoké a z vysokého nízké.

Stejně uboze a odpudivě působil na většinu světa Donald Trump, ale ve Spojených státech (a u české pravice, která tím ukázala, jak hluboko klesla) získal značnou, i když nikdy většinovou podporu, která ho v defektním americkém systému vynesla na čtyři roky do úřadu prezidenta-imperátora a ředitele Tradiční Zeměplochy a bohužel i naší Zeměkoule. Dosavadní mnohotvárnost americké společnosti, kterou proto není snadné ztotalizovat, i vlastní povahové rysy onoho „stabilního“ génia podprůměrnosti způsobily, že to nejhorší tentokrát nenastalo; ale jak Američané rádi říkají, potenciál by tu byl, a pravá chvíle možná ještě přijde.

Před loňskými volbami jsem prorokoval, že Trump po případném neúspěchu moc předá, protože k převratu nemá sílu ani dost vůle: je starý; nemá ucelenou politickou představu, jen záchvaty; a nemá povahu vůdce (jeho sebestřednost je příliš bezprostřední, nemá dost velký akční rádius, není schopna pohltit svět). Vlastně jsem se příliš nemýlil, Trump moc předal, jen tolik záchvatů a tak divokých jsem neočekával.

Nejgrotesknější a nejznepokojivější na americké povolební frašce 2020–2021 je to, když tisíckrát usvědčený lhář a podvodník skoro čtvrt roku křičí, že je obětí podvodu, přes chvályhodnou a vcelku rychlou odpověď soudů mu to spousta lidí věří a nenajde se instance, která by ho dokázala usadit. V nejširším smyslu je to tím, že je západní kultura obecně zkažená žvástem „postmoderny“: na pravdivosti nezáleží, všechno lidské je ze své podstaty jenom vyprávění neboli narativ (čili pohádka), takže lež, dokonce ani omyl vlastně neexistují: stačí vidět, kolik jen blbů se dnes a denně domáhá úcty pro svůj pomatený „názor“ a kolik dalších hlupáků jim lidumilně potvrzuje, že na to mají právo, bez ohledu na pitomost, kterou hlásají. Mravní ospravedlnění a vážnost se tak přenášejí i tam, kde nemají co dělat: hloupost ohýbá morálku. Dokonce ani filosofie už nehledá přiměřené poznání světa (zvané pravda), ale jenom nejúčinnější sofisma. Proto i hanebnosti ničemům snadno projdou.

Ve smyslu bezprostřednějším je to možné proto, že se od zběsilce nedokáže odloučit partaj, která mu k moci pomohla; chová se tak hlavně z důvodů mrzce volebních, ale skutečně může politicky obstát jenom s podporou šílené (a dílem i té sociálně zoufalé a popletené) části voličstva, byť i neočekávaně velké? Jestli ano, pak demokratická část světa už skutečně nemůže se Spojenými státy počítat – jak se ostatně mnozí obávají.

Přímo však americkou povolební grotesku umožnil křivý volební systém, o jehož nedemokratičnosti už nelze dál pochybovat. To, co se stalo po loňských volbách, bylo jistě i důsledkem toho, jak proběhly volby předešlé a koneckonců i volby v roce 2000, kdy byl za prezidenta dosazen poražený George Bush ml. Trumpova představa, že si moc může udržet dalším křivením volebního systému, a vytrvalé pokusy toho dosáhnout vyplynuly z toho, že ho pokřivenost volebních pravidel vynesla k moci už poprvé, ačkoli nezvítězil. Neznám volební zákony jiných federací, jako jsou Mexiko nebo Brazílie, ale v žádné jiné současné demokracii by podobně absurdní volební zvrat nebyl myslitelný. I tak v onom dvoustupňovém volebním systému, který v USA demokracii závažně omezuje, znamená tak velký rozpor mezi lidovým hlasováním a skladbou sboru volitelů, že rovnováha v převodu hlasů je něčím závažně vychýlena a došlo k systémové poruše. Tím se však v USA po další čtyři roky zjevně nikdo kompetentní nevzrušoval.

Proto jsem před čtyřmi lety doporučoval, aby se Trumpovi na každém kroku připomínalo, že demokraticky zvoleným prezidentem není, protože volby o 2,8 miliónů hlasů prohrál. Asi to nikdo nedělal. Lidé říkali: je demokraticky zvolený, protože je to v Americe a tam je demokratické všechno; nebo: je to v pořádku, protože tam mají takový systém. Systém ovšem demokracii nedělá; nějaký systém mají všude, i v Zimbabwe a v Severní Koreji.

Bez toho systému by bylo všechno jasné: Biden zvítězil hned o 7 miliónů hlasů, získal do-konce jejich nadpoloviční většinu a Trumpa porazil o 4,5 procenta. Co víc by bylo zapotřebí? Nebýt absurdního systému, poražený kandidát by musel sklapnout kufry a zmizet. Možnost handrkovat se o volitele v několika státech, kde bylo Bidenovo vítězství těsnější, poskytla volné pole pokusům zvrátit demokratické rozhodnutí lidu nedemokraticky, kverulantským procedurnictvím, které ostatně v Americe také jen kvete. Soudy se naštěstí do této hry zatáhnout nenechaly. Už v tom se Trump projevil jako politik, který demokracií pohrdá a zřejmě jí vůbec nerozumí. Věčným vyřváváním o ukradených volbách připomínal spíš sesazeného afrického despotu, jímž mentálně také je. Tím, že se nakonec domáhal toho, aby jeho spolustraník v Georgii tamní volby v jeho prospěch zfalšoval, už ze sebe udělal zločince.

Úlohu banánové republiky, o níž mluvil Biden, potom neslavně zastal stát Texas, který nejprve zaútočil ex post na volební zákony několika jiných států Unie, v nichž měl podle republikánské představy Trump vyhrát, a když ani to soudy nespolkly, snažil se donutit odstupujícího Trumpova viceprezidenta, aby na zasedání Kongresu in extremis zabránil formálnímu potvrzení volebního výsledku a vyhlásil za vítěze Trumpa. Texas tedy požadoval, aby jeden z poražených kandidátů zneužil své státní funkce a fakticky provedl státní převrat ve svůj prospěch. Divil bych se, kdyby něco takového bylo v souladu s americkou ústavou, a neměli by tedy odpovědní texaští představitelé také stát před soudem?

Mike Pence texaskou radu k Trumpově velké nevoli neposlechl, díky čemuž jsme zažili velkolepé finále celé grotesky, kdy Trump nejprve poštval na Kapitol – a přímo proti vlastnímu viceprezidentovi – hordy svých přívrženců a potom se schoval a čekal, co to udělá. Ten útok má jistě silnou hodnotu symbolickou, ale s útokem na petrohradský Zimní palác se to nedá srovnávat, z toho prostého důvodu, že Lenin byl revoluční stratég a Trump je nemrcouch, který umí jen všechno rozložit, ale vůbec neví, co pak s tím. Lze tedy říci, že šlo ve skutečnosti jenom o nedůsledný anarchistický happening bez ladu a skladu, k němuž prezident Trump ovšem vlastizrádně nabádal.

Závažné je hlavně to, že všechny ty psí kusy Trumpovi prošly tak hladce, takže může dokonce uvažovat o nové kandidatuře za čtyři roky. Zločinu se dopustil přinejmenším dvakrát, ale nikdo ho nepotrestal, alespoň zatím. Američané mají zřejmě těžký mentální blok týkající se jejich zřízení, protože nikdo pokud vím Trumpovi hned na začátku neporadil, aby zavřel klapačku, protože podle zásad skutečné demokracie prohrál i předešlé volby, takže se prezidentem neměl stát nikdy; a pokud jde o ukradené volby, nikdo je neukradl jemu, nýbrž republikáni hned dvakrát po sobě demokratům. Vzhledem k duševnímu stavu Ameriky to bylo možná i prozřetelné. To, že za činy prokazatelně kriminální nebyl Trump potrestán ani tak málo jako Hitler po mnichovském puči, se však ještě může Americe vymstít; tím spíš, že poté, co se ho dočasně zbavila, zase s úlevou usne. Prezident Biden patrně nebude tím, kdo něco podstatného změní; jeho účinkování bude přinejlepším jen tišící, a jestli se potvrdí jeho upadající mentální způsobilost, ani to ne. Systém reformován nebude; jistý americký politolog vysvětlil ve francouzské televizi, proč: kdyby byl zrušen sbor volitelů, republikáni by přišli o všechny šance mít vůbec ještě kdy prezidenta. Proto žádné změny nepřipustí.

Takže bude hůř. Ne kvůli Trumpovi, ten se odepsal dost a podporu ztratí, až se to lidem rozleží – ale až se té negativní lidové síly, která se za Trumpa postavila, ujme vůdce inteligentnější a cílevědomější. Je čeho se bát.

Václav Jamek

Obsah Listů 2/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Jamek

Nová americká groteska aneb Temná síla

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu