Na sociálních sítích se volání po vůdci objevovalo sporadicky ji před několika lety. Nyní se k němu připojili i vysoce postavení ústavní činitelé a někteří komentátoři, které i veřejnoprávní sdělovací prostředky uznávají za renomované. Je tristní, kdy se k nim přidal senátor a starosta příhraniční obce, co u zvláště dříve narozených lidí vyvolává nepříjemné konotace. Některým korektnějším hlasům by postačila důrazně jednající hlava státu s patřičným charismatem na jakémkoli postu. Ale kde vzít T. G. Masaryka nebo Winstona Churchilla, kteří se často uvádějí jako příklad?
Je to po třech desítkách let od Listopadu poválivé a po mnohaleté kritice vůdců autokratických či neliberálních států matoucí. Skrývá se za tím kritika současných politiků. O to víc je podivné, kdy ji vyslovují stále častěji také sami politici. Jako by nevěřili, e takové osobnosti je moné vybrat demokratickými cestami.
Paradoxně současnou politickou garnituru nemilosrdně testuje pandemie, a to v mnoha případech dost kriticky. Jako by právě tato realita byla příčinou volání po vůdcovských typech. Moná by se tato potřeba neobjevila, kdyby politici opustili politické přístupy, na které byli jako součásti politického boje zvyklí, a k pandemii přistupovali jako k mimořádnému stavu, za jeho překonání jsou odpovědní všichni, bez ohledu na to, zda vládnou, či jsou v opozici.
Dost neobvyklý zásah Ústavního soudu jako kdyby nakrátko politickou scénu sice sjednotil, ale fakticky jí situaci jen zkomplikoval, protoe jí přidal další povinnosti, které jsou pro podstatnou část veřejnosti zbytečné. Stejně tak jako některé aktivity Senátu a části senátorů, které nepřispívají k jeho prestii, dokonce prohlubují rozpory uvnitř opozice. Není tomu jinak ani mezi ústavními právníky a samotnými soudci Ústavního soudu. Veřejnost by od nich očekávala jednoznačná stanoviska. Nepřehlédnutelná je politická podmíněnost právních názorů. Ústavní soud některým kritikům připomíná třetí parlamentní komoru. A na sociálních sítích se objevil sarkastický epitaf: Zemřeli jsme, ale výklad ústavy jsme do písmene dodrovali.
Antonín Rašek, Praha
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.