Ivan Pros

Horizonty událostí

Volala mi kamarádka, že už nechce být psem pana ministra Blatného. To mně udivilo a povídám: Ty už nechceš být pana Blatného pejsek? Víš, jak se má taková ministerská čubička? Sám pan plukovník by tě mohl ze známosti venčit po Vyšehradě. Všichni psi by ti kňučeli u nohou. Když já ty frčky a epolety nemusím, povídá do telefonu a dál už jsme debatou směřovali k americké středě, jestli budeme po dvacátém lednu vesele poštěkávat, anebo zoufale vrčet na lidi. Pozornost světa se otočila k washingtonskému Kapitolu.

Prezident Biden při inauguraci mluvil také o tom, co čeká jeho zemi v budoucnu, a když mluvil o svých předsevzetích, připomněl také, že „... naše dějiny byly neustálým bojem s americkým ideálem, že jsme všichni stvořeni být si rovni. Společně napíšeme příběh naděje, nikoliv strachu, jednoty, nikoliv rozdělení, světla, nikoliv temnoty. Napravíme naše spojenectví a budeme spolupracovat se světem – ne abychom řešili výzvy včerejška, ale výzvy dneška a zítřka.“

Naši ministři se mezitím prali s otázkami novinářů, mířícími na nekončící dohady o uvolnění prodeje a služeb za pandemie. Multifunkční ministr Havlíček třeba zdůraznil: „... ne, teplé ponožky a čepice tam nebudou. Ta restrikce je od 27. prosince. Lidé nám píšou, že nemají gumu, nebudu si brát jednu gumu přes internet. Lidé píšou třeba i o tom, že nemají ponožky. Nevím, jestli se dá prostě tři týdny vydržet bez toho, abych si koupil nové ponožky, myslím si, že se to dá zvládnout.“ Ano pane ministře, dá. I Stephen Hawking říká „... jak černá díra ztrácí hmotu, prostor jejího horizontu událostí se zmenšuje“. Přijde mi to mnohem srozumitelnější.

Tak Amerika to má šťastně za sebou, nás čekají ještě celé dva roky.

Do těžké, depresivní zimní inverze pronikly první studené paprsky slunce a surfaři už chystají a leští svoje náčiní. Václav Klaus například představil na Landově setkání pokrokářů nový předvolební image: Ta tam je vyleštěná lebka hlubokého myslitele, dnes se představil jako klukovský šibal s čupřinou na hlavě, a kdyby nemusel rychle na záchod, všeobjímající gesto by přilákalo z publika mnoho dalších nových voličů.

Současný prezident sice vyhlásil parlamentní volby na říjen, předvolební kampaň ale už začala. Bystří budoucí prezidenti pochopili, že zazněl startovní výstřel i pro ně.

Dobrou surfařkou je třeba i naše stará známá, ředitelka Jana Bobošíková, která vidí své poslání na Kavčích Horách, a když ne, tak aspoň na některé prezidentské kandidátce. Jednou se to přece podařit musí! Na správný český vánek čeká Mirek Topolánek, Karel už na vlně jede a předvádí nové triky, Malý Vašek, Svatý Andy a Rychlý Doktor tady od nás z jižních Čech startují všichni. Bylo by divné, kdyby na příhodné vlny nenaskákali i další mořeplavci.

Nejdřív půjde ovšem o novou vládu. Hádejte, kdo budou noví ministři. Od 17. listopadu jich měla tahle republika již 400 (bez legrace: 398, nebo tak). Ministrů všeho druhu. Ministerský post se začíná podobat lidové zábavě: Lidi netlačte se, na všechny se dostane, pro všechny místa dost. Velká legrace. Má to ale taky háček: vyčerpává se zásoba těch, kteří by opravdu ministry být mohli, zatímco množství těch, kteří by ministry být chtěli, se nemění. Ministři zkrátka došli, ministři nejsou. Není divu, že se hledá a loví kdekoliv a jak se dá. Baštýř nehází vrš do prázdné sádky, předseda vlády hází.

Řešení jistě existuje. Byly podniknuty mnohé experimenty, některé tak odvážné, že se muselo začít na Ministerstvu obrany. Jiný rezort by to nepřežil. Nepamatujete se už? Chromatická stupnice: Parkanová, Barták, Vondra, Biomasa, Nečas? Proč ne Spálová, Kopic, Koudelka, Pytlík? Platí to i jinde. Nestačila vám komparace Řebíček, Bendl, Slamečka, Bárta? Pořád si přejete Prachař, Ťok, Kremlík, Havlíček? Když odvoláte Brabce, jak víte, že nepřijde Krkavec? Přiletí z hradu a budete koukat, jak šplouchá voda z Bečvy do Dunaje.

Z kraje smutku a beznaděje nás každé čtyři roky vysvobodí radostná událost. Přijdou volby a publikum osvícené předvolební kampaní prohnilou politickou scénu zásadním způsobem promění. Ve třetím dílu druhé série porazí politická partaj Jima Hackera a Ivana Bartoše vládnoucí stranu, a jejich předseda bude kupodivu prezidentem republiky pověřen sestavením nové vlády. Konečně se už brzy, i my tady v Česku, dočkáme trochy té kouzelné britské parlamentní šarvátky a suchého anglického humoru. Už se těším.

Jseš tam ještě? – povídám do telefonu.

Jo, jsem. Trochu jsme se zakecali, to teda jo. Zapomněli jsme na něco?

Snad ani ne. Tak ahoj, a až budeš mít zase někdy psí náladu, tak zavolej.

Ivan Pros

Obsah Listů 1/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Ivan Pros

Horizonty událostí

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu