Dnešní doba nikomu příliš radosti nepřináší. Člověk musí hledat potěšení i ve zdánlivých maličkostech. Nikoliv, nemyslím tím malé pivo. In medias res: Víte, e získáváme od 1. ledna 2021 bezplatný přístup k závazným technickým normám? Ačkoliv právo na informace bylo a je ústavním právem, tedy té nejvyšší právní síly, v otázce přístupu k technickým normám silně kulhalo. Přístup jsme sice teoreticky měli, ale byl silně okleštěn vysokými poplatky. Bezplatný přístup od počátku tohoto roku umoňuje institut tzv. sponzorovaného přístupu, za který budou České agentuře pro standardizaci (ČAS) – je krajinu technických norem ze zákona obhospodařuje –, platit česká ministerstva nebo jiné správní úřady. Nikoliv tedy občané a firmy. Uivatelé, kteří se musejí ze zákona řídit technickými normami, k nim tak budou mít bezplatný přístup na internetu. Citovanou věc přináší novela zákona o technických poadavcích na výrobky, je vstoupila v účinnost právě prvního ledna. Někdo nad věcí moná lehce mávne rukou, ovšem autor jako právní pedagog tuto novinku velice vítá. Jde zde hlavně o princip. Paklie stát chce, abychom dodrovali nějaké předpisy (zde technické normy), tak by nám k nim měl umonit snadný přístup. Paklie je tento přístup notně zpoplatněn, není to zákonitě spravedlivé ani demokratické.
Ze zavedeného bezplatného přístupu k technickým normám bychom tedy měli mít drobné uspokojení, je to určitě posun správným směrem ke kvalitní a slušné veřejné správě hodné 21. století. Avšak v rámci fair-play je nutno si souběně povzdechnout – proč k němu nedošlo u dávno? O vhodnosti osvobození technických norem z poplatkových okovů se hovoří minimálně patnáct let. Z pomyslné armády českých a moravských bojovníků za svobodu informací si dovolím připomenout jejich nestora (a spoluautora zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím) Oldřicha Kuílka, dále pak advokáta Františka Korbela, nedávno zesnulého advokáta a právního pedagoga Stanislava Kadečku (čest jeho památce), mohelnickou advokátku Janu Zwyrtek Hamplovou anebo zlínského aktivistu Luďka Maděru.
Sečteno a podtreno – v dnešní době je jakýkoliv novinář (a vlastně kdokoliv) podezřelý, kdy někoho pochválí. Avšak autor tohoto komentáře to riskne: Dobrá věc se podařila, díky všem, kteří na ní participovali. Svobodnému přístupu k informacím stošestkrát zdar!
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.