Veřejnost má o práci zpravodajských slueb leckdy přehnaně zkreslené, a romantické představy. Realita je však šedivější, a často má vlastní práce blíe ke kancelářské rutině ne k vylomeninám a dobrodrustvím Jamese Bonda. Připomeňme, e nyní má Česká republika tři zpravodajské sluby, kterými jsou Bezpečnostní informační slubu (BIS, civilní kontrarozvědka), Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI, civilní výzvědná sluba) a Vojenské zpravodajství (VZ, vojenská zpravodajská sluba zahrnující jak rozvědnou, tak i protivýzvědnou součást).
Zejména BIS se v posledním čase těší pozornosti prezidenta Zemana a médií. Koneckonců, aby hlava státu na dálku hrozila řediteli civilní kontrarozvědky kompromitující slokou, to tu ještě nebylo. Mimo jiné je to velice znepokojivý signál do zahraničí. O označení našich domácích zpravodajců za čučkaře zde raději nebudu ani psát.
Jako právník mám k současnému pojetí zpravodajských slueb dvě systémové výhrady. A obě cílí do sektoru civilních slueb. Ale pozor, nikoliv k BIS, ale k (mediálně) opomíjenému ÚZSI. Za prvé – důleitým legislativním deficitem je, e zatímco jak Vojenské zpravodajství, tak BIS mají své vlastní speciální zákony, naše civilní rozvědka ÚZSI se musí spokojit s pár paragrafy v generálním zákonu o Zpravodajských slubách (č. 153/1994 Sb.). Čtenář(ka) si teď moná řekne: no tak chybí nějaký zákon, to je toho, chleba levnější nebude. Nicméně ona legislativní nedůslednost se zrcadlí v podivném institucionálním pojetí ÚZSI.
A za druhé – dávejte, prosím pozor – naše vnější (zahraniční) civilní rozvědka (UZSI) je dnes podřízená resortu pro vnitřní záleitosti státu, tedy ministerstvu vnitra. A naopak BIS, která operuje (kontrarozvědně) z povahy své činnosti ve vnitru naší republiky, vnitru podřízena není. Dává vám to smysl? Samozřejmě, tato nelogická disharmonie je důsledkem nějakých historických kompetenčních peripetií, nicméně dvacet sedm let po vzniku státu by si věc zaslouila řádné a systémové vyřešení. ÚZSI si konečně zaslouí vlastní zákon, a hlavně by se, stejně jako BIS, měla stát samostatnou, relativně nezávislou slokou, nikoliv vazalem ministerstva vnitra. A kdy u by jako zahraniční rozvědka měla být někomu funkčně podřízena, tak rozhodně Ministerstvu zahraničí.
Na závěr si dovolím otázku: nebylo by v budoucnu namístě zahájit vánou diskusi o sloučení obou civilních slueb (rozvědka ÚZSI i kontrarozvědka BIS), stejně jako tajných slueb vojenských, do jednoho subjektu?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.