Den před koncem roku v prešovské nemocnici zemřel bývalý slovenský policejní prezident Milan Lučanský. Stalo se to jen den poté, co se měl v cele prešovské vazební věznice pokusit o sebevradu. Není prostor rekonstruovat zde zatím nejasný příběh plný podivných okolností. Napišme tolik, e Milan Lučanský byl policejním prezidentem od června 2018 do srpna 2020. V čele slovenské policie nahradil Tibora Gašpara, ten na svou funkci rezignoval v souvislosti s vlnou veřejných demonstrací po vradě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové v únoru 2018. Čtvrt roku po Lučanského nástupu do funkce byli pachatelé vrady zatčeni. Sám Lučanský se pak funkce policejního prezidenta vzdal kvůli nesouhlasu s činností vlády premiéra Igora Matoviče a jeho stranického kolegy ministra vnitra Romana Mikulce. Kdy chtěla policie začátkem prosince Lučanského v rámci jedné ze svých akcí zadret, sám se kvůli tomu vrátil z Chorvatska a na policii se přihlásil. Průběh jeho vazby, zranění a následného pokusu o sebevradu a úmrtí projednává také skupina politiků, novinářů a expertů ustavená ministryní spravedlnosti Márií Kolíkovou.
Smrt Milana Lučanského je součástí mocenského střetu, který na Slovensku probíhá přinejmenším několik let, a významně delegitimizuje protikorupční rétoriku premiéra Matoviče a slovenské policie. Politolog Juraj Marušiak v bratislavské Pravdě po Lučanského úmrtí upozornil na smrt Barbary Blidy. Tato polská exministryně se v roce 2007 zastřelila během domovní prohlídky související s obviněním z korupce, co zásadně zpochybnilo důvěryhodnost všech kauz představitelů státní moci, resp. bývalé vládní garnitury, které byly vyšetřovány za vlády Práva a spravedlnosti v letech 2005–2007.
A protoe nejde jen o legitimitu vyšetřování, zvlášť v okamiku, kdy je i ve slovenské veřejné debatě ze všech stran zpochybňována schopnost Igora Matoviče a jeho koalice efektivně vládnout, připomeňme také příběh italské protikorupční akce Čisté ruce, která na počátku devadesátých let fakticky zlikvidovala italský politický systém a otevřela cestu na vrchol státu populistovi a tehdejšímu mediálnímu magnátovi Silvio Berlusconimu. Protikorupční zásah na českém Úřadu vlády v červnu 2013 zase otevřel cestu k moci nynějšímu premiérovi Andreji Babišovi.
Zda se Milan Lučanský něčeho dopustil, anebo ne, a jak je to v dalších případech slovenského zatýkání posledních měsíců, se dozvíme nejdříve za řadu měsíců. Jaké systémové dopady na budoucnost Slovenska bude mít dnešní dění, můeme oprávněně debatovat ji dnes. Na paměti je přitom dobré mít, e politika je střetem zájmů a dobro a zlo jsou začasté jen rétorickou figurou.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.