Jazyk
ijeme ve světě, kde obchodní dům Máj přejmenováváme na My [máj], protoe je to vtipné, sexy a moderní. Jestli by se to líbilo Karlovi Hynkovi, je otázka – kadopádně by mu dnes doma říkali něně Charlie.
Nedávno jsem takto narazil na slovo hateman z anglického hate (nenáviděti), čteno však jako hejtman. Je to jistě v souladu s průzkumy veřejného mínění, podle nich hejtmani, stejně jako jiní politici, patří mezi nejméně důvěryhodné a nejvíce nenáviděníhodné tvory. Opačný směr jazykových úvah, tedy do minulosti, kde se hejt- ukazuje jako zkomolenina německého Haupt-, nikoho nenadchne, i kdy se tím hejtman řadí k těm etymologicky zajímavým, méně průhledným germanismům jako domeček (Häuschen, jihoněmecky Häusle nebo Häusel, z něj vznikl náš milý název pro toaletu) nebo pajzl (dnes ve švýcarské němčině Beiz= hospoda, Beizli = hospůdka).
Málokdo ví, e Slovník spisovného jazyka českého umoňuje té variantu bez j, tedy hetman. Heslo hejtman pak má jako první dva významy uvedeny ty vojenské: 1. setník, 2. vojenský vůdce, náčelník vůbec. Bohuel nemáme k dispozici slovník, který by vyšel a po reformě vyšších územně samosprávných celků z roku 2000. Hejtman je tak dnes slovo, které pouíváme v bezmála 100 procentech případů jako označení politika v čele jednoho ze 13 samosprávných krajů. Slovník alespoň uvádí další významy, kam se dnešní hejtmani vejdou: 3. dřívější úředník stojící v čele nějakého správního úřadu (nejčastěji okresního) a 4. titul dritelů různých úřadů, zvláště správních: hejtman hradu praského; krajský, zemský hejtman; městský hejtman; rybníkářský hejtman.
Zajímavý je také výraz, který se novinářům aktuálně velmi zalíbil, a to hejtmanství. Samozřejmě se mezi novodobými národními obrozenci objevují hlasití kritikové tohoto slova, mně osobně ale přijde velmi trefný a jeho uití logické, i kdy není oficiální. Slovo kraj je mnohoznačné. Věty jako: Z kraje jsme se dozvěděli nové informace, mohou být zavádějící (zkraje můe znamenat na začátku). Hejtmanství je jednoznačné. Historicky existovala okresní hejtmanství, analogicky by se dnes tedy jednalo o krajská hejtmanství, protoe ale ádná jiná hejtmanství nemáme, můeme tedy slovo krajská vynechat. Vysočina sice naopak musela v roce 2011 slovo kraj do svého názvu doplnit, aby bylo jasné, e jde o samosprávný celek – výsledkem jsou teď nové chytáky do diktátu jako Krajský úřad Kraje Vysočina i posměšné poznámky v internetových diskusích jako ta, e pisatel tedy od nynějška ije v kraji Kraj Vysočina. Hejtmanství však nemá, na rozdíl od Vysočiny, stejnojmenný salám v nabídce uzenin, proto nemůe být pochyb, e se jedná o to krajské. Navíc potřebuje kadý novinář v zájmu stylistiky synonyma, aby nemusel stále opakovat kraj, kraj, kraj. Pro města se často pouívá slovo radnice, neuívá se primátorství. Pro kraj ale potřebujeme ještě alespoň jeden výraz.
V čele hejtmanství stojí hejtmani. Nikoli hejtmané, oblíbený patvar, který vznikl jako hyperkorektní tvar mnoného čísla podle vzoru občan, Slovan, Praan, kde je správná koncovka -é: Hejtmané krajů jsou v otázce proplácení regulačních poplatků poměrně neústupní, stejně jako ministerstvo. (Krajské noviny, 2/2010) nebo Ne všichni zvolení hejtmané chtějí vydělávat jinde. (Metro, 21. prosince 2012) K hyperkorektnosti se uchylují autoři novinových titulků i v jiných podobných případech: V Brně poměřili síly mladí barmané. Uspěli i dva brněnští studenti. (Brněnský deník, 3. prosince 2019) Podstatná jména s koncovkou -an mají ale jiné náleitosti ne sloeniny s -man, kde patří v 1. pádu mnoného čísla jen -i (formani, pyromani, toxikomani). Nejkurióznější příklad z této série jsem našel v diskusi o reportái z Litvínova: Tak to je snad lepší, kdyby policisté stáli u kadé popelnice, u kadého auta, u kadého sklepa, u kadé výlohy a u kadé trati, kde čumí nějaký kabel!!! Policisté na rozdíl od tebe nejsou Supermané!! (Mostecký deník, 21. července 2014) Důvěryhodnost zaručují příliš správné koncovky, plamennost zase vykřičníky. V tom jsou Češi rekordmané. Tedy rekordmani. Naštěstí je Jára Cimrman jen jeden.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.