Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 1 > Viktor Tichák: V hejtmanské uniformě

Jazyk

Viktor Tichák

V hejtmanské uniformě

Žijeme ve světě, kde obchodní dům Máj přejmenováváme na My [máj], protože je to vtipné, sexy a moderní. Jestli by se to líbilo Karlovi Hynkovi, je otázka – každopádně by mu dnes doma říkali něžně Charlie.

Nedávno jsem takto narazil na slovo hateman z anglického hate (nenáviděti), čteno však jako hejtman. Je to jistě v souladu s průzkumy veřejného mínění, podle nichž hejtmani, stejně jako jiní politici, patří mezi nejméně důvěryhodné a nejvíce nenáviděníhodné tvory. Opačný směr jazykových úvah, tedy do minulosti, kde se hejt- ukazuje jako zkomolenina německého Haupt-, nikoho nenadchne, i když se tím hejtman řadí k těm etymologicky zajímavým, méně průhledným germanismům jako domeček (Häuschen, jihoněmecky Häusle nebo Häusel, z nějž vznikl náš milý název pro toaletu) nebo pajzl (dnes ve švýcarské němčině Beiz= hospoda, Beizli = hospůdka).

Málokdo ví, že Slovník spisovného jazyka českého umožňuje též variantu bez j, tedy hetman. Heslo hejtman pak má jako první dva významy uvedeny ty vojenské: 1. setník, 2. vojenský vůdce, náčelník vůbec. Bohužel nemáme k dispozici slovník, který by vyšel až po reformě vyšších územně samosprávných celků z roku 2000. Hejtman je tak dnes slovo, které používáme v bezmála 100 procentech případů jako označení politika v čele jednoho ze 13 samosprávných krajů. Slovník alespoň uvádí další významy, kam se dnešní hejtmani vejdou: 3. dřívější úředník stojící v čele nějakého správního úřadu (nejčastěji okresního) a 4. titul držitelů různých úřadů, zvláště správních: hejtman hradu pražské­ho; krajský, zemský hejtman; městský hejtman; rybníkářský hejtman.

Zajímavý je také výraz, který se novinářům aktuálně velmi zalíbil, a to hejtmanství. Samozřejmě se mezi novodobými národními obrozenci objevují hlasití kritikové tohoto slova, mně osobně ale přijde velmi trefný a jeho užití logické, i když není oficiální. Slovo kraj je mnohoznačné. Věty jako: Z kraje jsme se dozvěděli nové informace, mohou být zavádějící (zkraje může znamenat na začátku). Hejtmanství je jednoznačné. Historicky existovala okresní hejtmanství, analogicky by se dnes tedy jednalo o krajská hejtmanství, protože ale žádná jiná hejtmanství nemáme, můžeme tedy slovo krajská vynechat. Vysočina sice naopak musela v roce 2011 slovo kraj do svého názvu doplnit, aby bylo jasné, že jde o samosprávný celek – výsledkem jsou teď nové chytáky do diktátu jako Krajský úřad Kraje Vysočina i posměšné poznámky v internetových diskusích jako ta, že pisatel tedy od nynějška žije v kraji Kraj Vysočina. Hejtmanství však nemá, na rozdíl od Vysočiny, stejnojmenný salám v nabídce uzenin, proto nemůže být pochyb, že se jedná o to krajské. Navíc potřebuje každý novinář v zájmu stylistiky synonyma, aby nemusel stále opakovat kraj, kraj, kraj. Pro města se často používá slovo radnice, neužívá se primátorství. Pro kraj ale potřebujeme ještě alespoň jeden výraz.

V čele hejtmanství stojí hejtmani. Nikoli hejtmané, oblíbený patvar, který vznikl jako hyperkorektní tvar množného čísla podle vzoru občan, Slovan, Pražan, kde je správná koncovka -é: „Hejtmané krajů jsou v otázce proplácení regulačních poplatků poměrně neústupní, stejně jako ministerstvo.“ (Krajské noviny, 2/2010) nebo „Ne všichni zvolení hejtmané chtějí vydělávat jinde.“ (Metro, 21. prosince 2012) K hyperkorektnosti se uchylují autoři novinových titulků i v jiných podobných případech: „V Brně poměřili síly mladí barmané. Uspěli i dva brněnští studenti.“ (Brněnský deník, 3. prosince 2019) Podstatná jména s koncovkou -an mají ale jiné náležitosti než složeniny s -man, kde patří v 1. pádu množného čísla jen -i (formani, pyromani, toxikomani). Nejkurióznější příklad z této série jsem našel v diskusi o reportáži z Litvínova: „Tak to je snad lepší, kdyby policisté stáli u každé popelnice, u každého auta, u každého sklepa, u každé výlohy a u každé trati, kde čumí nějaký kabel!!! Policisté na rozdíl od tebe nejsou Supermané!!“ (Mostecký deník, 21. července 2014) Důvěryhodnost zaručují „příliš správné“ koncovky, plamennost zase vykřičníky. V tom jsou Češi rekordmané. Tedy rekordmani. Naštěstí je Jára Cimrman jen jeden.

Viktor Tichák

Obsah Listů 1/2021
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.