Vojtěch Bednář

Trumpův Twitter a návrat internetu ke kořenům

Vypnutí sociálních účtů amerického prezidenta Donalda Trumpa vzbudilo vlnu kontroverzí. Ať už s touto rozporuplnou osobou světové politiky souhlasíme či nikoli, ať se nám líbí nebo ne, je to především událost, která poukazuje na slabiny dnešního internetu. A také na nutnost začít se zabývat návratem k hodnotám, z kterých vzešel.

Americký prezident Donald Trump byl na sociálních sítích viditelnou a provokativní osobností od doby, kdy je začal používat, a tato provokativnost, ruku na srdce, byla tím, co ho dovedlo až do Bílého domu. Přestože některé jeho výroky především na Twitteru již delší dobu křiklavě porušovaly pravidla provozu této sítě a jiní uživatelé by se za něco podobného dočkali vyloučení, Trump (ale také další veřejné osobnosti) byl výjimkou s odůvodněním, že se jedná o osobu velkého významu a že jeho názory musí být publikovány kvůli veřejnému zájmu. To se krátce před koncem jeho působení v úřadu změnilo, po útoku demonstrantů na Kapitol, který spolu-vyprovokoval právě svými vyjádřeními, byl vyhozen postupně z Twitteru, Facebooku (který je v USA méně důležitý než u nás) a ze serveru Youtube. Působením koncernů Google a Amazon, na nichž závisela, pak byla fakticky vypnuta alternativní sociální síť Parler, kam z Twitteru směřoval své příznivce.

Zatímco tomu prvnímu se můžeme těžko divit a je popravdě řečeno zvláštní, že k tomu došlo až teď, druhé je problém. Pokud se totiž několik fakticky monopolních poskytovatelů služeb rozhodne, že zlikviduje komunikační systém, protože se jim nelíbí, a to nikoli na základě rozhodnutí soudů, ale prostě z vlastní vůle, je to nebezpečný precedens, který vypovídá hodně o stavu současného internetu a svobody slova na něm. Tento precedens by se neměl tolerovat; je třeba volat po návratu hodnot, na kterých byl internet vlastně postaven.

Ideály a skutečnost

I když se o koncepci podobné sítě hovořilo již dříve, skutečným předchůdcem internetu je počítačová síť Arpanet, budovaná v USA od konce šedesátých let 20. století. Jejím hlavním účelem bylo demonstrovat redundantní komunikaci vzájemně propojených uzlů, kdy výpadkem jednoho, nebo i několika nejenže není poškozena komunikace celku, ale dokonce je možné opravit i ty informace, které byly při poškození ztraceny. Na stejném principu funguje od osmdesátých let i internet, který z Arpanetu vzešel. Síť poskytuje neutrální komunikační prostředí, ve kterém je možné provozovat jakoukoli aplikaci, přičemž výpadek některé části sice může mít na ostatní vliv v tom smyslu, že je zpomalí, ale ne v tom, že vypne. Stejně tak by mělo být vyloučeno, aby nějakou aplikaci nebylo možné snadno a rychle zprovoznit jinde, pokud se vlastník některé části systému rozhodne, že ji nechce, a znemožní její fungování.

Bohužel, nad ideály postupně zvítězilo pohodlí. Síťové aplikace se v průběhu první dekády 21. století staly stále složitějšími a především se drasticky zvýšila jejich hladina abstrakce. To znamená, že programátoři aplikací, jež používáme v každodenním životě, je už dávno nevytvářejí od základů, nýbrž s využitím velkého množství předpřipravených nástrojů a služeb, které ve výsledku běží v jejich pozadí. Naprogramovat třeba komunikační nástroj je tak v praxi velmi jednoduché, ale za cenu závislosti jednak na tzv. frameworks, tedy podkladových vrstvách, a jednak na službách provozovaných velkými internetovými firmami. Těch není mnoho: Google, Facebook, Microsoft, Amazon, Cloudflare, Akamai, pár dalších. Pokud aplikace upadne v nemilost u společnosti, na jejíž službě závisí, rozhodně není snadné ji převést pod jinou, zvláště v případě, že funguje již delší dobu. Kromě toho existují dva monopoly, obchod Google Play a Apple Store, které fakticky zcela rozhodují, čí aplikaci bude možné nainstalovat do telefonu nebo jiného mobilního zařízení. Jen velmi málo uživatelů totiž překoná komplikace nutné k tomu, aby tyto monopoly obešli.

Pokud zmíněné internetové firmy netřídily své uživatele – a služby, které je využívají – dle obsahu, a pouze vypínaly, případně odstavovaly ty klienty, kterým to bylo určeno soudně, plnily roli neutrálních zprostředkovatelů. Vypnutím prezidenta Trumpa, a především aplikace Parler se ale postavili do role soudců. Začali fakticky určovat, co se jim líbí, a co nikoli, a to zejména v případě Amazonu, jehož služeb síť využívala, proběhlo přinejmenším nekorektním způsobem. Provozovatelé aplikace ji samozřejmě mohou naprogramovat bez účasti těchto služeb a vybízet své uživatele k instalaci aplikace mimo monopolní obchody, ale složitost takového kroku bude enormní a náklady s ním spojené obrovské.

Příliš drahá nezávislost

Internetový konec prezidenta Trumpa a „jeho“ sociální sítě tak prakticky poukázaly na jiný, a podle mého názoru závažnější problém. Pokud se totiž velkým poskytovatelům do budoucna kdokoli znelíbí, nebudou mít zábrany ani jej stejným způsobem vypnout. Ano, mají na to jako soukromé firmy právo, ale s ohledem na převažující neoliberální politické klima v technologickém světě nejen v USA si těžko můžeme myslet, že k tomu budou přistupovat neutrálně, a osobně pochybuji, že i rozvážně. Brzy bychom se totiž mohli dočkat stavu, kdy privilegium být hostován na cloudových službách Amazonu či prezentovat se v oficiálním obchodě s aplikacemi bude mít pouze ten, kdo bude sdílet konformní názor, nikoli každý, jenž splní technické a bezpečnostní podmínky, jako je tomu dnes. To by bylo nejen nesprávné z hlediska svobody projevu a názoru, znamenalo by to i popření principů, na kterých byly před padesáti lety postaveny základy internetové sítě.

Řešení této situace není snadné ani laciné. Pokusy o státní regulaci, rozdělení nebo svázání velkých poskytovatelů služeb nejspíše nic nepřinesou, podobně jako kdysi (v roce 1982) nepomohlo rozdělení americké telekomunikační společnosti AT&T. Východiskem je snaha stavět internetové služby bez závislosti na velkých poskytovatelích – jenže to je podstatně prodražuje. Titíž giganti, kteří pro komunikační aplikace poskytují životní prostor i distribuci, jsou navíc největšími poskytovateli monetizace, protože provozují systémy, které v aplikacích zobrazují reklamy. Z toho (a také kvůli návyku uživatelů získávat prakticky vše zdarma a přinejmenším v základu používat komunikační nástroje „za registraci“) plyne, že náklady spojené s vytvářením aplikací mimo monopolní služby nelze efektivně přesměrovat do vstupní ceny za jejich použití.

Odpojení Donalda Trumpa a likvidace sítě Parler otevřelo otázky, které existují již roky, ale je potřeba na ně začít urychleně hledat odpovědi. Nikoli ve prospěch konzervativců, ale přesně těch zásad a idejí, na nichž je postaven internet, a tedy celá naše informační společnost. Čím dříve se smysluplnou odpověď podaří najít, tím větší máme šanci, že se „informační demokracie“ nezmění v dystopii.

Vojěch Bednář (1979) je sociolog a publicista.

Obsah Listů 1/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Vojtěch Bednář

Trumpův Twitter a návrat internetu ke kořenům

Ideály a skutečnost

Příliš drahá nezávislost

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu