Pavel Kopecký

Staronová vláda barmské junty?

Dějiny se opakují, to je známá věc. Jen v rozličném hávu, takže to není vždycky okamžitě patrné. V případě Myanmaru počátku roku 2021 je to ale nad jihoasijské slunce jasná věc. Moc nad padesátipětimilionovou státností znovu převzala armáda. Její bezostyšné popření výsledků loňských voleb jako by navíc z oka vypadlo událostem roku 1990, kdy se vojenské kruhy rozhodly anulovat jednoznačné vítězství opoziční Národní ligy pro demokracii, vedené známou mezinárodní aktivistkou Aun Schan Su Ťijovou. Ta byla tehdy vzápětí na návrh Václava Havla oceněna Nobelovou cenou míru. V posledních letech se ale v očích „mezinárodního společenství“ značně zdiskreditovala pragmatickou participací na obludném etnickém čištění západu buddhistické země od muslimské minority Rohingů.

Podle Karla Marxe, u nás po převratu z přelomu roku 1989 opomíjeného filozofa, se prý historie opakuje jednou jakožto tragédie, podruhé coby fraška. Která z těchto základních variant po třiceti letech nastává v jihoasijského Myanmaru alias Barmě (do roku 1989), se velmi brzy ukáže. Ovšem vzhledem k tomu, že se ozbrojené popření jednoznačných výsledků hlasování replikuje „teprve“ poprvé, dá se nejvíce očekávat vývoj spíše tragický.

Chápeme-li ovšem čistě mocensky motivovaný puč jako neštěstí. Což se bohužel i z pohledu mnoha občanů takzvaných vyspělých demokracií nezdá vždy úplně jisté. A u obyvatel někdejší kolonie bez jakýchkoliv lidovládných tradic, která desítky let uvykala tuhé diktatuře (pro)armádních sil, jde patrně o ještě daleko větší otázku. Ostatně i generál Aun Schan, „otec barmské státnosti“, a současně otec nyní znovu arestované absolventky Oxfordu Su Ťijové, a mimochodem také zakladatel místní komunistické strany., byl v roce 1947 zavražděn

Zda myanmarská armáda, která se poprvé chopila moci již ve dvaašedesátém roce 20. století, zůstane u roční suspenze ústavních principů, jak jí to umožňují stávající, k jejím potřebám „ušité“ zákony, pravděpodobně nevyplyne z okamžitých politických postojů Barmánců. Žádné opakování mnichy odstartované „šafránová revoluce“ z roku 2007 se nejspíš hned tak čekat nedá. Nekrvavý převrat posledních dnů, odborníky ostatně vcelku předpokládaný, nastolil její plnou kontrolu nad zemí.

Jedinou opravdovou nadějí pro odpůrce staronové diktatury či idealistické obyvetele Západu je případný kritický postoj – Pekingu. Stále mezinárodně asertivnější Čínská lidová republika měla vždy s myanmarskými vojenskými pány (a na ně navázanými obchodními kruhy) nadstandardní vztahy. Takže jedině její zásah může na vývoji něco změnit. Ovšem bylo by velmi, velmi divné, kdyby se její místní chráněnci rozhodli k vážnější akci těsně před prvním zasedáním parlamentu bez širších konzultací a posvěcení...

Pavel P. Kopecký (1979) je politolog a publicista.

Obsah Listů 1/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Kopecký

Staronová vláda barmské junty?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu