Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 1 > Patrik Eichler, Tomáš Tichák: Chceme usnadňovat diskusi a komplikovat svět
Médium je místo pro debatu mezi lidmi společných zájmů. Formulace společného zájmu se s lety přirozeně mění, jako se s lety mění i sloení kadého lidského kolektivu. V dobře ustaveném prostředí se ale nemění překotně či převratně. Kadá nová formulace navazuje na tu předchozí.
Proto se ani my v Listech nechystáme na prahu jednapadesátého ročníku našeho čaŹsopisu k převratům. Chceme zůstat při Źtradici kulturního, politického i společenského -angamá, ze které jsme vyrostli a která nám za pět desetiletí umonila původní společenské zázemí časopisu významně rozšířit. Lety se potvrdilo, e byla postavena správně.
Listy před padesáti lety zaloili lidé z kulturní a společenské elity praského jara. Jiří Pelikán. Dušan Havlíček. Zdeněk Hejzlar. Antonín Liehm. Patřili všichni k podporovatelům, ba tvůrcům polednové politiky – pohybu, který po odstranění Antonína Novotného z čela republiky i komunistické strany směřoval k obnově demokracie v socialismu, ať u šlo o hospodaření státních podniků, obnovu osobní odpovědnosti za politické rozhodování anebo návratu odpovědnosti za vlastní psaní médiím.
Odstup od byrokratizovaného aparátu a jeho rozkazů k osobní odpovědnosti veřejně působícího člověka byl jedním z podstatných motivů praského jara. V tehdejších debatách se vracela definice svobody coby reálné monosti volby.
Jeden z praskojarních kořenů Listů je zřejmý. Literární noviny, Literární listy a Listy vydávané v Praze, ne náhodou si ostatně Jiří Pelikán pro nultá čísla římských Listů vypůjčil jejich poslední praskou podobu.
V prostředí Listů bylo ovšem vdy samozřejmé, e praské jaro nebylo střetem dvou mocenských skupin uvnitř jedné komunistické strany, ale mnohem širším společenským pohybem, který také začínal mnohem dříve a docela jinde ne v kuloárech ÚV KSČ koncem roku 1967.
Pod pojem praského anebo řečeno s A. J. Liehmem československého jara zde vdy patřil úspěch československého pavilonu na výstavě Expo 1958 v Bruselu, patřila sem budova zlínského divadla, brněnského hotelu International nebo plaveckého stadionu v praském Podolí. Patřily sem Obchod na korze i Ostře sledované vlaky.
Od svého počátku tak byla součástí koncepce Listů kultura v podobě poučeného a formálně kvalitního psaní o světě, posléze specificky institucionalizovaná i literárním Čtením na léto.
Druhý kulturní kořen Listů je vhodné si na tomto místě přimyslet, protoe Listy dnes vycházejí v Olomouci a chtějí stavět i na intelektuálním a tvůrčím zázemí regionu podobně, jako si to v letech 1968 a 1969 kladl za cíl brněnský časopis Index vycházející s podtitulem Rozpravy o kultuře a ivotním slohu. Jeden z nejzajímavějších a dnes neprávem pozapomenutých časopisů československého jara zaloil jeden z jeho politických protagonistů, pozdější autor Listů a dritel naší Ceny Pelikán za rok 2008 Jaroslav Šabata.
Rozšíření našich kořenů o brněnský Index umoňuje rozšířit těiště zájmu o regionální Źpohled na celostátní a světové dění a přihlásit se také k tradici Indexu meziválečného Źredigovaného Bedřichem Václavkem a rovně J. L. Fischerem, mj. prvním rektorem olomoucké Univerzity Palackého.
Nechceme si přivlastňovat, co nám neŹpatří. Chceme připomenout, e psát o světě z kulturních kót a dret přitom ve středu své pozornosti člověka a humanistický důraz na jeho ivot, je tradice, která opět zdaleka nezačíná v sedm- anebo osmašedesátém.
A e úsilí o všestranné osvobození člověka je kulturní, společenská i politická maxima, která v českém prostředí trvá bez ohledu na zdejší politické převraty a okupace. Pokrok zde stojí proti konzervativismu a ivot proti stabilitě.
Otevřenost vnějšímu světu a touha aktivně ho utvářet umonila Listům coby časopisu i společenské skupině aktivně působit v politice svých nových zemí. Nejjasněji to ukazuje příklad dvojí úspěšné europoslanecké kandidatury Jiřího Pelikána v barvách Italské socialistické strany v osmdesátých letech. Přes velké uznání, které se dostalo v Socialistické internacionále exilovým sociálním ŹdemoŹkratům, byl pro ně politický úspěch Jiřího Pelikána v osobní podobě neopakovatelný.
Jiná tvář této otevřenosti pak umonila, aby se Listy staly pro zahraniční i domácí publikum po vzniku Charty 77 nosičem jejích prohlášení a dokumentů. Václav Havel patřil mezi deset nejčastějších autorů exilové etapy Listů a publikoval v nich častěji ne jejich zakladatel.
Listy jako jediný z významných exilových časopisů úspěšně zvládly přechod zpět do Československa, resp. České republiky. Pavel Tigrid vydávání Svědectví ukončil v roce 1992. Studie Karla Skalického skončily v roce 1990 z finančních a administrativních důvodů, s vědomím, e časopis hojně vyuívající texty, které v Československu nemohly vyjít, o tento zdroj materiálu po konci komunistického monopolu moci přijde, a kvůli konfliktům, které společenské angamá časopisu vyvolávalo v jeho vlastním prostředí. Vše tehdy popsal Karel Skalický na stránkách svého časopisu a my si nad jiné ceníme monosti s ním dnes spolupracovat jako s příleitostným autorem a členem redakční rady Listů.
Poslední médium, které zde chceme zmínit, jsou česko-slovenské Mosty, týdeník vycházející v letech 1992–2007 péčí Vlado Čecha a především Soni Čechové. Logo Mostů na naší obálce je nejen připomenutím prostoru, ve kterém se naši spoluzakladatelé přirozeně pohybovali, který je vlastní i nám a který je dnes rozdělen hranicemi, ale také připomenutím, e pro české i slovenské prostředí je dialog nejjednodušší cestou k vzájemnému obohacení bez nutnosti jazykového nebo kulturního překladu.
*
Svoboda jako monost reálné volby a ohled na ivot člověka na straně jedné a otevřenost vůči světu s důrazem na dialog na straně druhé jsou formulací východisek práce, kterou pod hlavičkou Listů dnes můeme odvádět. Tradice a prostředí, na které navazujeme, jsou dané. Prostor pro dialog mezi nimi a nové formulace společných východisek zůstává i nadále otevřený.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.