Václav Pangrác

Historická upřesnění

K Listům č. 6/2020

Dopis Ing. Jaroslava Dvořáka mě inspiroval k tomu, abych se také vyjádřil k článku Antonína Raška Postputinovská éra v mlhách v 5. čísle. Antonín Rašek píše, že od dob Ivana prvního Daniloviče, schopného vládce i diplomata, Rusko nikdy nebylo všestranně vyspělou zemí. Z toho vyplývá, že pan Rašek považuje Rusko z dob Ivana I. Daniloviče za všestranně vyspělou zemi. Ivan I. Danilovič vládl v Moskevském knížectví v letech 1325–1340. V té době však žádný ruský stát neexistoval. Od poloviny 13. století byla většina Rusi (termín Rus je označením východoslovanských teritorií) po dvě století pod mongolsko-tatarskou nadvládou. Rus byla rozdělena na řadu knížectví a několik městských republik. Všechna knížectví byla podřízena mongolskému státnímu útvaru Ulus Džuči (Zlatá horda) s hlavním městem Saraj (na dolním toku Volhy). Vrcholu moci dosáhla Zlatá horda v polovině 14. století, kdy v Moskevském knížectví vládl Ivan I. Danilovič. Knížata mohla v knížectví vládnout pouze se souhlasem chána. Kníže od chána dostal jarlyk – něco jako dekret. Jednou z hlavních podmínek udělení jarlyku bylo vybrat a chánovi odevzdat dostatečnou výši daní. A to Ivan I. Danilovič dokázal. To, že vládce dovede z obyvatelstva vyždímat hodně daní, z něho ještě nedělá schopného vládce. Moskevské knížectví se ze všech knížectví vyvíjelo nejdynamičtěji. Jedním z hlavních důvodů bylo protežování Moskevského knížectví chány, a to proto, že Moskva byla v centru země a křižovatkou obchodních cest. Ruský historik N. M. Karamzin napsal, že za svoji velikost vděčí Moskva chánům. Pan Rašek také hodnotí Ivana I. Daniloviče jako schopného diplomata. Knížectví neměla suverenitu, byla vazaly, a ne organickou složkou Zlaté hordy. Neměla suverenitu, a tedy neměla vlastní zahraniční politiku. Knížectví měla styky pouze mezi sebou. Jejich angažovanost mimo území Rusi spočívala pouze v dodávkách bojovníků pro trestné výpravy chána. Problémy a spory mezi jednotlivými knížectvími řešil chán. Nedá se tedy hovořit o nějaké diplomacii knížat.

Ještě jedna poznámka. Sergej Mironovič Kirov neskončil na popravišti (jak píše Antonín Rašek), ale byl zavražděn. A to „k nesmírnému žalu všeho sovětského lidu“, jak nad jeho rakví prohlásil Stalin. Na počest Kirova byla po něm pojmenována čtyři sovětská města. A leningradské Mariinské divadlo bylo přejmenována na divadlo S. M. Kirova.

Václav Pangrác, Litvínov

Obsah Listů 1/2021
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Pangrác

Historická upřesnění

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu