Scelit sošku, původní keramickou spodní část s jím nově vyřezanou částí horní, se mu docela podařilo, a výsledkem byl mile překvapen: Materiálem, technikou i výtvarným pojetím oba tak rozdílné, kontrastující díly vytvořily podivuhodný celek, ba artefakt, jako by to nebylo východisko z nouze, ale úmysl – spojit lesklý glazovaný střep s ořechovým dřevem opracovaným jen dlátkem. A v tomto spojení teprve vyniklo, e keramická spodní část, znázorňující pouze ruce a draperii šatů, je kvalitním výtvarným dílem pojatým jako rokaj. To můe být ještě starší ne z dob olomučanské keramiky, její fajáns se proslavila a na konci 19. století a později její dekorativnost byla spíše secesní. Tento fragment bude asi starší, ale jeho jasně barevná a nepopraskaná glazura vypadá, jako by ji včera vytáhli z pece. Tím, e sošku sice neuměle, poněkud neotesaně doplnil, poskytl keramice další ivot, vytvořil jí jenom doprovod, pozadí, na něm keramika dominuje. Byl s tím spokojen a moc se těšil, co tomu Magda řekne.
V neděli u nemohl dospat, znovu si přeehlil čistou bílou košili a v Bibli přečetl pašijovou část z Matoušova Evangelia. Co řezboval, čtení Bible zanedbával, a předtím vlastně také, protoe to zase dělal něco jiného a vdycky se mu večer více chtělo u spát ne číst. Číst Bibli ráno, kdy byl čerstvý, se mu kupodivu ale vůbec nechtělo, a vdy to nechal na večer, kdy si sám sebe představoval moudřejšího. Hned mu padl zrak na Jeíšova slova určená Petrovi: Dnes v noci, dříve ne kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš. – Petr mu však tvrdil: I kdybych měl jít s tebou na smrt, nezapřu tě. Vdycky, kdy tuto pasá četl nebo slyšel, znovu a znovu ho to mrzelo, jak Petr, takový nadaný a vlivný učedník, Jeíše vskutku třikrát zapřel. Vdyť později, podle Skutků apoštolů, měl i neobyčejné schopnosti. Lidé dokonce vynášeli nemocné na lůkách a nosítkách a pokládali je na ulici, aby na některého z nich alespoň padl Petrův stín, a půjde kolem. Statečnost moná chodí jinými cestami.
Vloil sošku do tašky a odŹpoledne se vydal do kavárny Na Staré prachárně. Marii vyčnívala z tašky hlava a divila se, co se to s ní děje a kam se jde. Přišel dříve ne Magda, ta, jindy tak přesná, tentokrát měla nějaké zdrení. Přišouravší se číšník pozdvihl obočí: S objednávkou počkáme na paní? – A zase se odšoural. Magda ale nešla a nešla. Kdy nepřišla ani za půl hodiny, číšník šklebě se znovu otravoval: něco se vám asi podělalo. Přeci mi tu nebudete tak nasucho sedět. Přistrčil k němu obvyklé dvě deci červeného. Upíjel je další půlhodinu, a bylo to nejhnusnější víno, jaké kdy pil, pak zaplatil a odešel. Snad se Magdě nic nestalo, ale měl velikou starost. Třeba ji můe jenom hrozně bolet hlava, nebo musela něco neodkladného řešit ve své rodině.
Zbytek dne byl hrozný a dlouho nemohl usnout, přestoe Rour vycítil jeho neklid a úzkost, přitiskl se k němu a předl mu, jak nejlépe uměl. Usnul a nad ránem, ale zdálo se mu, e nespal vůbec.
Ráno ještě za šera vzal tašku s Marií a letěl do elezářství. Musel ještě chvíli počkat, ne otevřou, připadal si jako důchodce, který se nemůe dočkat nějaké zlevněného zboí. Vešel jako první a viděl, e tam Magda není. Zaujatě si jako prohlíel zboí a rozvaoval. Přejete si? otázala se mladší prodavačka. Prosím vás, mohl bych mluvit s Magdou? Prodavačka udiveně zírala: S kým? S Magdou. Tady ádná Magda není. Nyní udiveně na ni zíral on, myslím vaši kolegyni, co mě tu vdycky obsluhovala. Aha, ušklíbla se prodavačka, Květuš, pojď sem a zavolej taky Helču. Tak ona vám řekla, e se jmenuje Magda. Ano, odpověděl. No to je kráva, téměř zajásala prodavačka. Ona se jmenuje Marie a náš vedoucí ji musel na hodinu vyhodit, protoe kradla a podváděla. A vám řekla, e je Magda. Ona mi asi neřekla, e je Magda, moná jsem si ji tak sám pojmenoval. Ano, vy jste náš stálý zákazník a vás vlastně okrádala také. Jak to, divil se. Svévolně dávala na zboí slevy, sama jako určovala, co budeme prodávat se slevou, ale vám to prodávala za plnou cenu. Máme to sepsané, například kladkostroj, ruční vrtačku, vozík, kamna , a k jeho údivu jmenovala všechno, co tu se slevou nakupoval. Máte schované paragony? udeřila prodavačka, jako by věděla, e právě to nakoupil on. Ne, nemám, a ona mě nijak neokradla. – Vás moná ne, ale nás ano. Mně nějaké zboí u rovnou prodávala s oficiální slevou, nebýt toho, moná bych si kladkostroj ani nekoupil. vykoktal. Jejich rozhovor sledovaly řečené Květuš a Helča. A ta Helča se na něj chvíli dívala a pak řekla: Pán můe být Mariin komplic. U nás levně nakoupil, a pak to s Marií někde prodávali za plnou cenu. Nejsem komplic vaší kolegyně Marie. Bývalé, bývalé, zakřičela ta druhá, tedy Květuš. Já jsem vás slyšela, jak si s Marií dáváte schůzku v neděli ve tři, pokračovala Helča. Nedával jsem si s Marií schůzku, bránil se. Já toho pána poznávám také. Viděla jsem ho jednou v neděli v kavárně Na Staré prachárně s Marií u jednoho stolu, usvědčovala ho Květuš. Nikdy jsem s Marií v ádné kavárně nebyl, nato abychom seděli u jednoho stolu, bránil se, a tu nehoráznou le mu zmírňovala okolnost, e on se přeci nescházel s nějakou jejich Marií, ale se svou Magdou. Pane vedoucí, pane vedoucí, pojďte sem, volala Helča a mu bylo jasné, e musí pryč. Vdyť nemá ani občanský průkaz a oni tu na něj budou čtyři. Podívejte se, já jsem tady nakupoval za oficiální ceny, vdy dostal paragony, a neměl důvod si je schovávat, a e vy tu máte nějaký nepořádek, do toho mě netahejte. A práskl za sebou dveřmi, nad nimi zběsile zařinčel zvonek. Zapomněl ale v obchodě tašku s Marií. Rázně do obchodu znovu vkročil, kvůli vám jsem si tu zapomněl tašku, zahalasil, a Marie se na to z tašky docela pokojně dívala a dále se mírně usmívala.
Zoufale se vlekl periferií do boudy. Přeci není ani moné, aby se něco tak náhle strašně zřítilo. To můe být jedině zlý sen, a on se probudí, a bude se moci těšit na Magdu.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.