Ivan Pros

Lucifer II. (2023)

Tak, a ještě tu ortézu, Jirko. Au, neutahuj to tolik. Teď je to dobře. Víš, že o tobě jdou samé dobré zprávy, chlapče? Mluvil jsem s monsignorem. Máš vysoké svěcení a jdeš nahoru. Mám z tebe, hochu, radost. Budeš jednou biskupem a potom... Postarám se o tebe. Prozradím ti spoustu věcí, ale až později, teď budeme muset chvilku vládnout. Podej mi ještě tu druhou botu a nalej kapku. Jo, děkuju. Ukážu ti pak něco ohromného, budou se dít veliké věci, uvidíš. Podej mi Babiše, je támhle v té krabici na skříni, jo v téhle.

Když vládnu, Jirko, tak si dávám Andreje na ukazovák pravý ruky, dneska vlastně dočasně na levý. Udělal mi ho jeden krejčí, za dvě za tři hodinky byl hotov. Nic na to nepotřebuješ, jen kus hadru, trochu vycpaniny, malovátka a šikovný ruce a můžeš vládnout. Na prst navlečenej Babiš má tu výhodu, že nemůže vrtět hlavou, zkus to zavrtět ukazováčkem dokola. Může jen kývat. Pamatuj si to. Tak dobře, dneska odsouhlasíme toho Rafaje, Koudelku a Lipovskou a bude rozpočet. Ať už je pokoj. Podej mi Hamáčka. Není tam? No, já jsem ho minule už taky hledal. Asi ho odtáhly kočky. Hoď jim do Parlamentu ještě toho Beneše, oni se tam dole poperou. Nad sebou mají nás a pod sebou voliče. Viděl jsi někdy úžasnější kombinaci? Není to k popukání? Už je vidím, jak se kroutí. Voliči, chuděrky, zmutovaní trollové, se servilně plazí k volebním urnám a rozhodují. Slyšíš, Jirko: Oni rozhodují! O věcech, o našich věcech a našem konání. Peníze si ale opatřujeme sami.

A máme to za sebou. Teď půjdeme rovnou k těm velkejm věcem, jak jsem ti slíbil. Jirko nalej. Nemám kam složit svoje tajemství, svůj odkaz. Jsi můj jediný zpovědník. Ty se celej chvěješ, hochu. Dáme si ještě skleničku. Tak poslouchej:

Když bych měl, Jirko, vzpomenout na všechno, co jsem v životě dokázal, na všechno to haraburdí intrik a marnivosti, kterým se neustále chlubím, jsou to jen láry fáry pro laciné publikum. Vším tím jsem ve skutečnosti neustále vláčen lží, tou děvkou osamělých prorockých učedníků a spasitelů na půl úvazku, neustále lapajících po něčem, co jim uniká. Když přiložím na své skutky měřítko, které by bylo z masa a kostí, vidím jen veteš a zmar. Proto tuhle šanci, Jirko, tuhle šanci, kterou mi Lucifer jako poslední v Źživotě nabízí, si nenechám vzít. -Nesdílím tvoje božstvo, Jirko, ale kdyby nás na cestě cokoliv zlého potkalo, pak pomož mé duši na nebesa. Veliké věci nás čekají.

Nahoře na půdě je velkej kufr. Jsou tam dva, nespleť to. Na jednom je napsáno LOUTKY, ten tam nechej, tam je nová vláda. Na tom druhém je napsané Homecredit Bamberg. Je prázdnej, ale kouzelnej. Kdykoliv na něj zabušíš, naplní se penězi. Peníze potřebujeme, potřebujeme moc peněz. Stačí zabušit.

Našels? To je dobře, moc dobře. Pojď, teď ti ukážu, co mám v plánu. Prozradím ti to tajemství: Kanál bude! Potřebujeme kanál, my musíme mít kanál, my ho postavíme! Pojď, jdeme dolů do sklepa: chytni mě napravo a podej mi tu hůl. Tak je dobře. Pojď, bude velká sláva.

Podívej, už jsme začali pilotní štoly, naši logistickou podporu. Nikdo nic netuší. V tom je cesta k vítězství. Ty, Jirko, povedeš ražbu na Prahu, podkopete Kavčí Hory a potom se obrátíte pod Senát. Já zatím spěchám, au, podej mi tu berli, směrem východním. Vráťa s Martinem tam kopou diplomatickou stoku, brzo se spojíme. To tajemství se jmenuje DOL. Dunaj, Odra, Labe? Člověče důvěřivá, trollové vůbec nic netuší: Dukovany, Osvětimany, Lány! To je, Jirko, to tajemství. Heslo je: MY DVA! Dej se do práce. Sejdeme se na Hradě. Buď tam včas a čekej na další instrukce.

Až budeme mít všechno připravený, přijedou Číňani a Rusové a od západu Donald Trump na svém atomovém dronu Melania, a až si vyřídí tu nepříjemnost s Bidenem, přistane rovnou na Rendlíčku.

Přijedou Rusové, pozval jsem je už letos v srpnu, měli přijet někdy kolem dvacátého. Nemohli kvůli covidu. Ale určitě přijedou. Jdou nám naproti Číňani. Vyrazila už i Terakotová armáda, dolují pod Everestem. Impozantních 200 m za minutu ve skále. Obrovské nasazení, člověče. Dva tisíce lidí na čelbě. Ztráty jdou do milionů. Přivezou zbrusu nové ampule. Takovou slávu ještě Dukovany nezažily. Všechno se to vynoří naráz na náměstí pod hospodou U Špačků. Ohromná oslava, ohňostroj do výšky pěti kilometrů...

Tak honem pryč. Nás, Jirko, ta pravá sláva teprve čeká. My poplujeme na mém nafukovacím motorovém kulometném člunu Constipation přes všechny vody a kanály, jezera a močály. Na cestu nám budou svítit atomové Dukovany.

Tak nasedej, jedeme. V Osvětimanech je zabíjačka. Ať nám nevystydne prejt.

Ivan Pros

Obsah Listů 6/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Ivan Pros

Lucifer II. (2023)

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu