Patrik Eichler

Výročí Brandtova pokleknutí

Padesát let uplynulo letos 7. prosince od pokleknutí spolkového kancléře Willyho Brandta před pomníkem Hrdinů ghetta ve Varšavě. Brandtovým hostitelem během státní návštěvy byl polský premiér Józef Cyrankiewicz, sám vězeň koncentračních táborů. Návštěva, která měla za hlavní téma uzavření německo-polské smlouvy a otázku uznání západních hranic poválečného Polska, se konala dvacet pět let po válce, během které hitlerovský stát na polském území nejen budoval koncentrační tábory, ale i vraždil civilní obyvatelstvo, budoval ghetta a během Varšavského povstání v létě 1944 srovnal metropoli nad Vislou se zemí. „Jména jako Auschwitz,“ řekl Brandt v jednom z proslovů během návštěvy, „budou ještě dlouho v paměti obou národů a budou jim připomínat, že peklo na Zemi je možné.“

Když během programu dojde Brandt se svými hostiteli k pomníku Hrdinů ghetta, položí k němu věnec, srovná zlato-černou stuhu, udělá pár kroků zpět a s nehybnou tváří padne na kolena. Vydrží tak možná půl minuty. „Pod tíží ještě čerstvé minulosti jsem udělal to, co lidé dělají, když slova selhávají; tím způsobem jsem uctil památku milionů zavražděných,“ řekne k tomu následně.

Tehdy i dnes reagovali a reagují lidé na Brandtovo gesto různě. Tehdejší německá pravice bere pokleknutí jako zádušní mši za Slezsko, Východní Prusko nebo Pomoří. Objevují se otázky, proč se omlouvá ten, kdo sám musel před Hitlerem z Německa uprchnout a válku strávil v nuceném exilu. Od polských nacionalistů zase zaznívá, že měl Brandt pokleknout před Hrobem neznámého vojína. V Německu jeho gesto přivítá 41 procent obyvatel, proti jich je 48 procent, zejména z řad těch, kdo se sami účastnili války. Brandt se ovšem v té chvíli stane symbolem smíření, vyrazí komunistickému Polsku z rukou zbraň obav z německých nároků na „navrácená území“ a otevře další prostor pro svou novou východní politiku hledající možnosti dialogu mezi bloky. Jeho gesto má v historii podobný význam jako mše, které se v červenci 1962 v Remeši zúčastnili Charles de Gaulle s Konrádem Adenauerem. Odehrálo se na Východě, ne na Západě Evropy. A dodnes je dobrou příležitostí k návštěvě německých politiků v Polsku.

Patrik Eichler

Obsah Listů 6/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Patrik Eichler

Výročí Brandtova pokleknutí

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu