Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 6 > Václav Žák: Potřebná reflexe nedávné minulosti

Václav Žák

Potřebná reflexe nedávné minulosti

Často se zdá, že se víc díváme do zpětného zrcátka než na cestu dopředu. Napravit by to mohla kniha profesora Jana Rychlíka, jednoho z nejvýraznějších historiků své generace (a častého autora Listů), která v současné době přichází na trh. Autor v ní nejprve vysvětluje, proč přes záplavu literatury týkající se Československa v období socialismu nám stále chybí komplexní pohled na komunistický režim. Vysvětluje to omezeními, která marxistická ideologie kladla na historiky v minulém režimu ale i omezeními, vyplývajícími z totální změny paradigmatu, ke které došlo po roce 1989. V té době se záporně hodnotila i taková opatření, která byla objektivně pozitivní. Teprve po uplynutí určité doby bylo možné zabývat se tím, jak lidé v systému žili, což někdy starší generace nesprávně vnímá jako snahu zlehčovat zločiny komunistického režimu. Rychlík uvádí, že revize původního polistopadového přístupu, který zkoumal především represe režimu, nespočívá v jeho obhajobě, ale v rozšíření rejstříku historických témat. Žádný seriózní historik zločiny režimu nezlehčuje, uvádí autor. Ale redukovat režim na represe by byla chyba, dodávám já.

Kniha vznikla na základě autorových přednášek pro historiky na Filozofické fakultě UK. Dělí se do okruhů: I. Třetí republika – ouvertura k lidové demokracii; II. Budování základů komunistického systému; III. Období tání a tuhnutí; IV. Zlatá šedesátá; V. Pokus o reformu systému; VI. Období normalizace a přestavby; VII. Konec komunistického režimu. V kapitole Místo závěru, jíž kniha končí, autor zasazuje vývoj Československa od roku 1945 do roku 1989 do širšího kontextu osudu socialistických států. Ve shrnutí se pak dočteme, že éra socialismu trvala více než 40 let a během té doby systém procházel mnoha změnami. Hlavní mechanismy fungování pozdějšího socialistického státu byly nastaveny již v období třetí republiky 1945–48. Druhé období – tzv. formativní léta – 1948 až 1953 končí smrtí Josefa Stalina a Klementa Gottwalda. Následuje období tání, které vrcholí v roce 1956 a po němž následuje utahování šroubů až do počátku 60. let. Od roku 1963 se režim opět mění. Pravidla se uvolňují, zvlášť v kultuře. Pozvolna vzniká reformní hnutí, jak uvnitř komunistické strany, tak vně. Tento pohyb vrcholí v lednu 1968 odstoupením Antonína Novotného z vedoucích funkcí. Nastupuje reformní pokus známý jako pražské jaro, který je potlačen vojenskou intervenci zvenčí. Období od roku 1969 do roku 1989 se tradičně označuje jako normalizace. Na rozdíl od 50. let byl režim v tomto období výrazně méně represivní. Poslední etapou je takzvaná přestavba, v níž se komunistická strana pod vedením generálního tajemníka Miloše Jakeše snažila o ekonomické reformy bez reforem politických. Nakonec se koncem roku 1989 režim rychle rozpadl v procesu označovaném jako sametová revoluce.

Předpokládám, že se kniha stane předmětem debaty produktivnější než ta, již vyvolalo interview docenta Pullmanna v časopise Echo24. Když se nám podařilo zbavit ságy, kterak jsme tři sta let trpěli za Rakouska, snad se nám to podaří i se čtyřiceti lety trpění v totalitním režimu. Myslím, že zejména profesoři vyučující dějiny na gymnáziích budou mít konečně k dispozici standardní historickou práci nezatíženou úlitbami, jež museli historici činit v minulém režimu, ani snahou vidět zkoumané období jako celek pouze prizmatem represe.

Jan Rychlík: Československo v období socialismu 1945–1989, Vyšehrad, Praha 2020, 415 s.