Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 6 > Hana Rysová: Nejdůležitější země

Hana Rysová

Nejdůležitější země

Dočítáme se, že jste se fotografováním začala živit od poloviny šedesátých let. Byla to tedy nejdřív profese a teprve potom životní cíl?

Fotografování je pro mě snad skoro stejně důležité jako dýchání, a to již od čtrnácti let, kdy jsem dostala od táty první fotoaparát. Ve třiadvaceti letech se mi splnil sen, že jsem mohla začít při práci studovat na FAMU u profesora Jána Šmoka výtvarnou fotografii. To byl můj první krok k tomu věnovat se fotografování profesionálně.

Před vaším objektivem stála řada známých osobností. Zaznamenávala jste sametovou revoluci, v devadesátých letech jste pracovala v časopise Rock & Pop. V poslední době je o vás ale slyšet především jako o autorce fotografií kamenů, staveb, stromů, krajiny... Přiklonila jste se tedy od dokumentu k výtvarné fotografii? Jaký je váš vztah k různým fotografickým žánrům?

Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o focení jako o umění. Fotografuji furt, všude a všechno... Nezáleží na tom, co fotím, je-li to člověk, strom nebo kámen, nebo třeba odraz ve vodě. Jediné, co neumím, je uměle vytvořená ateliérová fotka.

Jak se stalo, že bydlíte v domě po Josefu Sudkovi. Je to osudová náhoda, nebo záměr? A jak je pro vás v tomto směru důležitý genius loci?

To, že bydlím v domě, kde měl pan Sudek na dvorku ateliér, je neuvěřitelná shoda náhod. Když jsme na konci sedmdesátých let stavěli byt, ještě jsem ho na zahrádce vídala. Těšila jsem se, jak mu budu nosit domácí bramboračku, a doufala, že mě jednou pozve dál. Bohužel ale zemřel, než jsme se nastěhovali. Místo toho jsem jen musela pozorovat, jak ateliér za minulého režimu chátrá a rozpadá se. Na jeho repliku a otevření galerie moderní fotografie jsme čekali až do roku 2000.

Jak vznikly fotografie z Izraele? Co vám cesta na Blízký východ přinesla?

Možnost cestovat byl pro mě další splněný sen. Od Anglie, Itálie přes Indii až po Izrael – pro mě nejkrásnější a nejdůležitější zem. Každý nakonec dojde ke svým kořenům, a jak říká Tomáš Halík „tam žijí naši starší bratři“. Tam začíná naše historie a je téměř hmatatelná na každém kroku.

Čím se zabýváte nyní, na čem pracujete? Jak vás ovlivňuje koronavirový čas?

Teď je doba nelehká až tragická. Já ale můžu to, co by si přál asi každý fotograf a o čem jsem netušila, že se mi ještě někdy podaří – fotit si Malou Stranu a historické centrum bez lidí a turistů. Praha je zase krásná a tajemná. Donutilo nás to se zastavit, minulý, zběsilý čas přehodnotit a začít znovu a jinak, s rozumem.

-tt-

Hana Rysová (1945) se narodila v Praze, dětství prožila v Dobříši. Její profesionální kariéra se vyznačuje širokým záběrem žánrů a témat. Fotografování se jí stalo povoláním v roce 1964, kdy nastoupila jako grafička do rukavičkářských závodů. Po roce 1968 působila ve Filmovém podniku Praha; vystudovala dálkově fotografii na DAMU. V 90. letech byla fotoreportérkou časopisu Rock & pop. Portrétovala řadu osobností z kultury i veřejného života. Poté se soustředila na volnou tvorbu, fotografuje přírodu a také postřehy z početných zahraničních cest (Skotsko, Indie, Izrael aj.). Je autorkou řady fotografických publikací, například Tichý břeh světa (2005, s komentáři Václava Cílka), Svatá země (2009, s M. C. Putnou), Svět kamenů (2013, s Václavem Vokolkem). Uspořádala více než 100 výstav.