Jan Vaněček

Hraniční pásmo

Troufám si říci, že Šumava je krásný kus země, který byl osídlen lidmi, kteří uspěli především proto, že si uvědomili, že v životě není nic zadarmo. Žili si tam však spokojeně, jen do hospody, do obchodu, k holiči a do školy to měli o pořádný kus dál.

Část pozemků, polí, luk i některé zemědělské objekty se na Šumavě nacházely v hraničním pásmu s Rakouskem a Německem, kam byl v období budování socialismu vstup bez propustky zakázán. Hraničním pásmem byla například druhá strana Lipna – Přední Výtoň, Svatý Tomáš, Zvonková a další oblasti. Propustku měli ti, kteří tam bydleli nebo pracovali. A také další občané, kteří do hraničního pásma museli vstupovat za účelem oprav, stavebních prací a jiných pracovních povinností. Propustky vydávalo okresní oddělení Veřejné bezpečnosti. Pokud lidé makali „za dráty“, jak se tomu říkalo (v lese, na poli), hlídali je ještě pohraničníci s nabitými samopaly. U vstupu do hraničního pásma stála hlídka, která propustky kontrolovala. Kdo ji neměl, musel udělat čelem vzad. Propustku měli však různí papaláši, milicionáři a další straničtí potentáti. Ti tam nechodili pracovat, ale střílet zvěř. A co tam taky bývalo borůvek a hub. Na těch si taky pochutnali.

Důležité při vydávání propustky pracujícím lidem bylo pro estébáky hlavně to, zda Źdotyčný je politicky spolehlivý. Tím byl myšlen jeho kladný vztah k socialistickému zřízení, což v praxi znamenalo, zda nemá v úmyslu „fouknout“ přes hranice na Západ, má tam nějakého příbuzného nebo se mu tady už nelíbí – kecal o tom v hospodě a nějaký dobrák to na něj práskl, jak bývalo dobrým zvykem.

K několika případům překročení hranic stejně došlo. Bez propustky! Nebyli to pouze Češi, kterým se to povedlo, ale také občané bývalé NDR tudy „vzali roha“ za kopečky. Důkazem jejich konání byly opuštěné trabanty. Pro jednu rodinku přiletělo dokonce k Lipnu letadlo. Bylo to sice hodně riskantní, ale vyšlo to.

Hranice ilegálně překročily také krávy, které se v jejich okolí, za dráty, pásly. Stalo se to na Vimpersku – zkrátka z ničeho nic utekly do Německa. Obešlo se to ale bez incidentu. Po krávách ani po jiných zvířatech pohraničníci nestříleli; jen po lidech.

Největší radost z útěku krav měl bavorský sedlák, který jim ochotně poskytl azyl, neboť mu přibyl zdarma do stáje hovězí dobytek. A věřil, že u něj čtyřnohé imigrantky získají trvalý pobyt. Opak byl pravdou. Diplomatickou cestou bylo zažádáno o jejich vydání. Některým socialistickým kravám se zpátky nechtělo, zlákal je asi kapitalismus. Němci je nakonec vydali všechny. Jen ten sedlák se s nimi těžce loučil a chtěl náhradu za stravu a nocleh. Nakonec se dohodlo, že dostane na oplátku několik balíků slámy a sena. Přestože to bylo od hranic pár stovek metrů a ještě z kopce, takže by se daly skutálet, vezly se autem oklikou přes celní hraniční přechod.

Došlo i k opačné situaci. Stádo krav přeběhlo z Rakouska do Čech. Událo se to na Frymbursku. Krávy byly okamžitě pohraničníky zatčeny a vyhoštěny zpět. Vcelku se tomuto aktu nebránily – patrně si byly vědomy toho, že u nás by hned tak nažrat nedostaly, neboť o tom, kdo jim má hodit do žlabu seno a nalít vodu, by se muselo rozhodovat až v Praze. Diplomatickou cestou však byla požadována finanční náhrada za to, že nám pošlapaly obilné porosty. Rakouská strana odškodnění zaplatila v dohodnuté výši.

Není známo, že by přes hraniční pásmo na Šumavě ještě někdo jiný z Rakouska či Německa do Źtehdejší ČSSR emigroval. Snad jedině mouchy.

Jan Vaněček (1946) publikuje časopisecky i knižně povídky a fejetony. Žije v Českém Krumlově.

Obsah Listů 6/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Vaněček

Hraniční pásmo

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu