Libor Martinek

Henryk Jasiczek a film Šarlatán

Fanoušci artového filmu a také obdivovatelé filmařského umění polské režisérky AgŹnieszky Hollandové, která studovala filmovou režii na FAMU v Praze (studium ukončila v r. 1971), mohli ocenit film Šarlatán, který přišel do českých kin 28. 8. 2020.

Jde o životopisné drama týkající se lidového léčitele a znalce bylin Jana Mikoláška (1889–1973). Mikolášek pocházel ze zahradnické rodiny. Později se odborně vzdělával v oboru, mj. ve Vídni, svou schopnost léčit vnímal jako „dar od Boha“. V Třebechovicích pod Orebem, Jenštejně u Prahy a v Hradečně u Kladna, kde působil, před jeho domem trpělivě čekávaly davy lidí na vyšetření. Mezi jeho klientelu patřili například továrnická rodina Ringhofferů, herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová (manželka Karla Čapka), Max Švabinský nebo komunistický prezident Antonín Zápotocký a množství „celebrit“ českého kulturního života. Vzorek své moči mu prý poslal i anglický král Jiří VI. Právě Antonína Zápotockého, který byl vězněn v koncentračním táboře a v noze měl sněť, Mikolášek zachránil před amputací končetiny a stal se jeho chráněncem. Po prezidentově smrti na podzim roku 1957 byl však Jan Mikolášek odsouzen ve vykonstruovaném procesu k odnětí majetku a ke ztrátě občanských práv a svobod.

Mikoláškova činnost inspirovala sociologa Čeňka Adamce k sepsání eseje Mistr Severin po 600 letech, ve které ironizuje jeho léčebné metody. Protože byla esej sepsána a publikována v době, kdy byl ještě Mikolášek protežován vedoucími osobnostmi komunistického Československa, použil v ní smyšlené jméno Jaroslav Cyrílek (knižně v souboru Šarlatáni včera a dnes, 1956). Údajné „oběti“ Mikoláškova působení a „kultu osobnosti“, který si aktivně budoval, zmiňuje ještě v 80. letech 20. století Petr Kettner v knize věnované vývoji medicíny Léky, léčitelství a šarlatáni (1988). Po nastolení demokracie v Československu vyšly vzpomínky Jana Mikoláška Vzpomínky přírodního léčitele (1991; doslov, poznámky, životopisná data Jana Mikoláška, výběr dokumentárních fotografií a texty k nim Jeroným Lány). V roce 2020 vyšla v nakladatelství Mladá fronta kniha pod názvem Životní příběh Jana Mikoláška – pravda o slavném českém léčiteli. Kniha obsahuje množství dosud nezveřejněných fotografií. Napsal ji Martin Šulc, autor námětu filmu Šarlatán a zároveň bylinářův příbuzný, společně se svou manželkou Ivanou. V roce 2019 začala polská režisérka Agnieszka Hollandová natáčet film podle scénáře Marka Epsteina Šarlatán, který je inspirován tímto námětem. Hlavní role ztvárnili Ivan Trojan, Josef Trojan, Jaroslava Pokorná, Juraj Loj, Martin Myšička a Miroslav Hanuš. První klapka padla 1. dubna 2019 v prostředí věznice v Mladé Boleslavi. Film vznikl v koprodukci České republiky, Irska, Polska a Slovenska. Jeho vznik podpořily Státní fond kinematografie a Filmová nadace. Film byl uveden dne 27. února 2020 v nesoutěžní sekci Berlinale Special Gala na filmovém festivalu Berlinale, kde zároveň proběhla i jeho světová premiéra. Premiéra v českých kinech byla původně naplánována na 26. března 2020, Źnicméně kvůli uzavření kin v důsledku opaŹtření proti koronavirové epidemii bylo v polovině března 2020 oznámeno její odložení.

Snímek ihned po premiéře na Berlinale hodnotila světová média vesměs pozitivně; list The Guardian zvláště chválil herecký výkon Ivana Trojana v hlavní roli. Zahraniční recenzenti ovšem kritizovali neucelený příběh a morální nejednoznačnost vyznění filmu. U českých filmových kritiků film získal nadprůměrná hodnocení. V rámci filmového příběhu je důležitý ten fakt, že nikdo neví, jestli měl Jan Mikolášek skutečně nějaké nadpřirozené lékařské schopnosti, nebo jestli šlo opravdu o šarlatána, a velmi pravděpodobně odpověď nikdy nedostaneme.

***

Šarlatán se Mikoláškově profesi věnuje jen jako jedné z částí jeho života, přeskakuje sem a tam, od léčení k politickému věznění a dále k homosexuálnímu vztahu léčitele s jeho (fiktivním) slovenským asistentem.

Epsteinův scénář sice není doslovným přepisem Mikoláškova života, proto je důležité podotknout, že postava slovenského asistenta Františka Palka (v podání Juraje Loje) má nejvýraznější dramatický oblouk a zcela mění své zásady a vnímání. Nicméně v dosavadních filmových recenzích se objevuje připomínka, že se svou celkovou vizáží pro tuto roli příliš nehodil. (Osobně to samozřejmě nedokážeme posoudit.) A zde se dostáváme k těšínské stopě, která sice se samotným filmem souvisí jen velmi volně, ale stojí za zmínku. Nečekejte však, laskaví čtenáři Listů, žádnou senzaci.

Zaměstnancem Mikoláška v obci Hradečno byl pozdější poměrně slavný polsky píšící těŹšínský básník a publicista Henryk Jasiczek (1919 Kottingbrunn u Vídně – 1976 Český Těšín). Dětství prožil v Oldřichovicích u Třince a po absolvování zdejší základní školy (1926–1930) navštěvoval měšťanskou školu (1930–1934) v Třinci. Poté nastoupil do učení v tamním Schindlerově a Kretschmerově zahradnictví, odkud však odešel z důvodu špatných vztahů s nadřízenými a též kvůli bitce se Schindlerem, před kterým bránil svého kamaráda Wilhelma Recmanika. V letech 1936–1938 pokračoval v učení na zahradnickém učilišti v Chrudimi, které již mělo charakter střední školy. Snad měl v úmyslu zůstat mezi Čechy natrvalo, když si po škole našel práci právě u Jana Mikoláška v obci Hradečno u Kladna, kde se věnoval úpravě léčivých bylin. Jan Mikolášek byl již tehdy slavný léčitel, bylinář, jenž si Jasiczka vybral s ohledem na charakter jeho písma a fyziognomii, o níž jiný slavný spisovatel-homosexuál Jaroslaw Iwaszkiewicz měl říci, že „Jasiczek vypadá jako Francouz, ale je Polákem jako nikdo jiný“, jak na obě charakteristiky těšínský básník vzpomíná ve svých pamětech. Jasiczek u Mikoláška pobýval sice jen krátce od září do listopadu 1938, ale zapamatoval si mj. návštěvu slovenského politika agrární strany, předsedy vlády ČSR v letech 1935–1938, Milana Hodži. Koncem roku 1938 se Jasiczek vrátil na Těšínské Slezsko a získal práci v třineckých železárnách. Přiměly ho k tomu politické události předcházející začátku druhé světové války, obsazení českého Těšínska Polskem po mnichovské kapitulaci v r. 1938, ale i to, že do Hradečna přišli utečenci ze Sudet, kde převzali vládu Němci. Od března 1939 pracoval v zahradnictví třinecké huti. (Podrobněji mj. v naší knize Henryk Jasiczek, Monografie, Opava, 2016.)

Vzpomínku na Mikoláška zanechal JasiŹczek ve svých pamětech, ale v jeho pozůstalosti se nedochovala ani korespondence, pokud mezi učněm a mistrem nějaká proběhla před přijetím do zaměstnání a po jejím opuštění. Jasiczek patrně nemohl nevědět o procesu s Mikoláškem, jelikož záležitost byla také mediálně popularizována jako odstrašující příklad šarlatánství (jiným příkladem potírání léčitelství režimem mohl být případ léčitelek, jimž se říkalo žítkovské bohyně a o nichž publikovala Kateřina Tučková stejnojmennou a komerčně úspěšnou knihu v r. 2012).

***

Mikoláškovu korespondenci jsme nedohledali, snad se nějaká dochovala s ohledem na sledování léčitele StB a následný soudní proces. Proto jsme požádali Martina Šulce, zda by nám neodpověděl na některé otázky spojené s působením Jasiczka v Hradečnu prostřednictvím e-mailu. „Jméno Henryk Jasiczek nám bohužel nic neříká, Mikoláškovu skromnou dochovanou korespondenci jsem prohlédl. Zatím to nikde zpřístupněno není, jsou to spíše dopisy pacientů nebo jeho vlastní. Podívám se ještě do knih hostů, ale tam je opět málo zápisů a zejména si nechal podepisovat slavné jedince. Pokud tedy p. Jasiczek působil v Hradečně na podzim 1938, pak to je skutečně dobře možné, fluktuace zaměstnanců zde byla. Co se týče Mikoláškovy homosexuality – těžko říci, šuškalo se ledacos, přímo prokázat mu to nedokážeme. Pomocníků měl Mikolášek v průběhu času více. Případné vztahy s nimi zůstávají v rovině spekulací. Ten hlavní pomocník se jmenoval ve skutečnosti jinak, než jak vystupuje ve filmu. Jeho rodina si však nepřeje publicitu.“ (Z dopisu Martina Šulce ze dne 23. 8. 2020.)

Další výrazné motivy a celkový koncept filmu Šarlatán „nespoilerujeme“, jelikož se to v dnešní době nedoporučuje, a tak touto těšínskou stopou v životopise kontroverzní osobnosti Jana Mikoláška, politicky pronásledovaného těšínského básníka (za protest vůči vstupu armád Varšavské smlouvy do Československa 21. 8. 1968), jenž po své mamince, amatérské herečce polských lidových scén, zdědil subtilní postavu a jemné rysy tváře, náš stručný příspěvek ukončujeme.

Libor Martinek (1965) je literární vědec. Působí na Slezské univerzitě v Opavě.

Obsah Listů 6/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Libor Martinek

Henryk Jasiczek a film Šarlatán

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu