Martin Burian

Schleich di, du Oaschloch!

– spisovně německy Schleich dich, du Arschloch!, česky Táhni, ty hajzle

Nekonečný proud převážně negativních informací v časech pandemie v Rakousku přehlušila začátkem listopadu zpráva o teroristickém útoku v centru Vídně. Dvacetiletý mladík zastřelil čtyři náhodné chodce a více než dvacet dalších těžce zranil. Sympatizant tzv. Islámského státu svoji brutální akci po bleskurychlém zásahu policie nepřežil. Předpokládá se, že v Rakousku žije přibližně 300 podporovatelů, chcete-li příslušníků této islamistické organizace. S velkou lítostí nutno dodat, že konkrétně tomuto zločinu bylo možno zabránit. Mnohé instituce zcela selhaly, nepochopitelně nevyužily možností stávajícího obranného systému. Atentátník, syn severomakedonských rodičů, příslušníků albánské menšiny, byl úřadům dobře znám. Cesta vídeňského rodáka z Mödlingu do Sýrie skončila již v Turecku. Jeho snaha zapojit se do války v řadách IS mu nevyšla. V roce 2019 strávil jakožto člen teroristického seskupení necelých osm měsíců v rakouském vězení. Podmínečné propuštění bylo závislé na jeho ochotě zapojit se do sociálních a tzv. deradikalizačních projektů.

2. listopadu využilo mnoho občanů Vídně pěkného počasí k podvečerní procházce případně k posezení v zahrádkách místních restaurací. V předvečer druhé vlny zpřísněných protipandemických opatření krátce po dvacáté hodině zazněly první výstřely. Po několika minutách ukončila teroristovo řádění speciální policejní jednotka WEGA. Šťastnou shodou okolností měla právě v těchto dnech proběhnout dlouho plánovaná akce namířená proti společenství Muslimští bratři a hnutí Hamas. Díky tomu byla policie schopna během neuvěřitelně krátké doby zmobilizovat tisíc příslušníků. Osudného večera vycházela z předpokladu, že se v ulicích Vídně pohybuje více útočníků. Tato varianta není dodnes vyloučená; v následujících dnech došlo k přibližně šedesáti domovním prohlídkám, více než deset osob skončilo v celách předběžného zadržení.

Pachatel byl vyzbrojen mačetou, rychlopalnou útočnou zbraní typu Kalašnikov a pistolí. Střelné zbraně značky Zastava byly vyrobeny v bývalé Jugoslávii. Jakým způsobem si je pachatel obstaral, zůstává jednou z mnoha dosud nezodpovězených otázek. Skutečnost, že se pohyboval v uličce Seitenstettengasse, v blízkosti hlavní synagogy vídeňské židovské komunity, není pravděpodobně náhoda. V roce 1981 palestinské teroristické komando tuto synagogu přepadlo a zabilo dvě osoby.

Zcela nepochopitelná je zločinu předcházející nečinnost rakouské exekutivy. Pachatel se pokusil zakoupit na Slovensku munici, což se mu bez zbrojního průkazu nepodařilo. Terorista udržoval osobní kontakty s „kolegy“ z Německa a Švýcarska, jejich schůzky mimo jiné i ve Vídni policie monitorovala. O těchto aktivitách byly rakouské úřady informovány, avšak ke konkrétním opatřením nepřistoupily.

Na místech krveprolití zapalují lidé svíčky, politici zde položili smuteční věnce. Mottem občanského vyjádření odporu proti tomuto hrůznému činu se stal slogan: Táhni, ty hajzle! (vídeňskou němčinou Schleich di, du Oaschloch!) Během střelby se totiž jakýsi Vídeňan vyklonil z okna, údajně s „lahváčem“ v ruce, a pachatele počastoval tímto výkřikem. Jelikož média, i ta nejserióznější včetně veřejnoprávních, odmítla zveřejnit pachatelovo jméno a místo toho citovala tento výkřik, dovolil jsem si jej umístit do titulku svého příspěvku.

I o měsíc později zůstává mnoho otázek bez odpovědí. Není dosud jasné, jak se pachatel dostal na místo činu a zda s ním někdo spolupracoval. Jakožto čtenář detektivek se podivuji skutečnosti, že se pachatel pohyboval v podvečerním šeru v bílé kombinéze. Dobře proškolený záškodník, tvrdím coby detektiv amatér, by si oblékl spíše něco tmavého.

Kdo nese zodpovědnost za lajdácký přístup rakouské exekutivy, rovněž není zcela jasné. Ve středobodu pozornosti stojí již dříve často propíraný Spolkový úřad na ochranu ústavy a boj proti terorismu (BVT – Bundesamt für Verfassungsschutz und Terrorismusbekämpfung). Založení této organizace v roce 2002 tehdejším lidoveckým ministrem vnitra Ernstem Strasserem bylo víceméně reakcí na situaci po 11. září 2001, po teroristických útocích ve Spojených státech. Tehdy, v rámci snahy zefektivnit obranný systém, padlo rozhodnutí spojit některé státní resorty v jeden celek. Pobočky tohoto úřadu se nacházejí v každé spolkové zemi. Proti vlastní vůli se úřad ocitl na titulních stránkách již koncem února roku 2018. Tehdejší krátkodobě působící ministr vnitra Herbert Kickl, člen vedení strany Svobodných, nařídil na základě značně chatrných podkladů doŹmovní prohlídku v sídle této organizace a v bytech mnoha jejích zaměstnanců. Chaotická akce nepřinesla žádné pozitivní výsledky, naopak, mezinárodní spolupráce byla značně narušena. Velmi pozoruhodné je, že Herbert Kickl vymáhal na zaměstnancích i informace o tom, co je známo o ilegálních aktivitách rakouských neonacistů a o informátorech, kteří jsou do jejich řad infiltrováni. V současnosti kritizuje člen této více než pravicové strany vládní protipandemická opatření. Varuje společnost upozorněním, že podobným způsobem začal fungovat austrofašismus.

Druhý nouzový stav by rakouská vláda velmi ráda ukončila před vánočními svátky. V rozdávání slibů je velmi střídmá, vše závisí na počtu nakažených. Nezopakovala ani chybu z minula, kdy dle mého názoru zcela kontraproduktivně uzavřela městské parky a veřejná sportoviště. Nicméně těsně před opětovným zpřísněním pravidel byla známá nákupní tepna Mariahilfer Straße zákazníky zaplněna jako za starých „bezstarostných“ časů. Po vzoru Slovenska se plánuje plošné testování, které by mělo být zcela dobrovolné. Velká naděje se vkládá do očkování, které bude pravděpodobně pro pedagogy a policisty povinné.

Dětinské chování Donalda Trumpa po prohraných volbách připomnělo situaci v Rakousku v roce 2016. V květnu se konalo druhé kolo prezidentských voleb, ve kterém se střetli dva zcela rozdílní kandidáti: Alexander Van der Bellen, bývalý šéf strany Zelených, a Norbert Hofer ze strany Svobodných. Ve volbách, kterých se zúčastnilo 72,7 % oprávněných voličů, zvítězil s minimálním rozdílem 0,6 % Alexander Van der Bellen. Konečný výsledek jsme se dozvěděli až po sečtení korespondenčních lístků. Svobodní, tehdy ještě v čele s Heinzem-Christianem Strachem, si stížností na některá formální pochybení během sčítání hlasů vynutili opakování voleb. Dlužno však poznamenat, že jejich slovník byl mnohem mírnější nežli rétorika Trumpa a jeho týmu. I když byl jejich cíl v podstatě totožný, nikdo ze strany Svobodných si nedovolil nahlas tvrdit, že se jedná o volební podvod. O půl roku později se k volebním urnám dostavilo o 1,5 % více voličů a Alexander Van der Bellen zvýšil svůj náskok na konečných 7,6 %.

Pozice rakouských Zelených je nesrovnatelně lepší nežli jejich českých kolegů. O prospěšnosti rozvoje solární energie v Rakousku nikdo nepochybuje; pravděpodobně i proto, že není synonymem finančních machinací či podvodů. Žádný rakouský politik si nedovolí pohrdavě komentovat snahy ekologických aktivistů či neziskových organizací a spolků. Říká se, že správný Rakušan je členem minimálně třech spolků. Domnívám se, že naše civilizační odtržení od přírody způsobuje nejenom mnohé tělesné a duševní neduhy, ale usnadňuje i neekologické chování. Podobnými úvahami se zabývá ve své zatím poslední knize rakouský fotograf a přírodovědec Werner Gamerith. Dovolím si z úvodu jeho knihy Poselství přírody, která vyšla v nakladatelství Tyrolia, něco málo ocitovat: „Příroda nám toho dává mnohem více nežli jen místa pro odpočinek či k těžbě surovin. Je základem naší existence. Proto je znalost přírody součástí porozumění našemu světu – a ochrana přírody patří ke strategii přežití. Vztahům se daří pouze tehdy, když jsme připraveni porozumět poselstvím, když jsme připraveni je rozluštit a přiměřeně na ně odpovědět. Organická příroda žije ze vztahů. Všechny stromy, všechny květiny komunikují s houbami pomocí svých kořenů, komunikují s opylujícím hmyzem na svých květech, se zvířaty, která se jimi živí nebo je hnojí. Každý živočich vysílá signály, má smyslové orgány pro příjem informací ze svého okolí a může na ně reagovat. Živoucí příroda je síť takových vztahů. My lidé jsme toho součástí.“

Martin Burian (1960) je výtvarník, spoluvydavatel Listů. Žije v Dolním Rakousku.

Obsah Listů 6/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

Schleich di, du Oaschloch!

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu