Václav Jamek

U všech výrusů pekelných!

K lovci prý přiběhl jelen, sebral mu kulovnici a utekl mu s ní do lesa. Nosí ji zavěšenou na paroží jako trofej. To byla ta dobrá zpráva, jak říkají Američani. Jinak třeba uplynulo čtyři sta let od bělohorské bitvy, ale veřejnost nedostala moc příležitost si toho povšimnout. Takže jí asi uniklo, že česká veřejná moc (podle ústavy republikánská a světská) slavila toto výročí nejprve tím, že dopustila vztyčení mariánského sloupu na jistém citlivém veřejném místě, kde byl dost podobný sloup povalen radikály v době ustavení nové, československé státnosti. To by se dalo nazvat reakčním politickým aktem rekatolizačním (a další fackou Československu). A podruhé aktem rehabsburgizačním, když radikálně zpátečnická radnice Prahy 6 odhalila nad Prašným mostem bílou homoli nulové podoby, leč operetního vzhledu, o kterémžto dalším obludném pražském kýči tvrdí, že je to Marie Terezie, ona skvělá panovnice, která prospěla české státnosti ztrátou skoro celé jedné země Koruny české, Pražskému hradu zbudováním cihlového opevnění od severozápadu a celému mocnářství zřízením mravnostní policie, kteroužto bych doporučoval také obnovit, pod čestným velením jistého penzionovaného arcibiskupa. Socha stojí v koutku zeleně mezi kusem těch hradeb a tunelem a před zraky světa ji vhodně zakrývá domek tunelové údržby, nebo snad větrák, rovněž v cihlové úpravě. Ale katolíci a monarchisté jednoho dne přijdou a domek rozboří.

Živě si představuji, jak veřejná moc Francouzské republiky dá k uctění katastrofální bitvy u Azincourtu za necelou miliardu převážně zpronevěřených eur vyrobit a někde v koutku dálniční křižovatky poblíž Versailles umístit silikátovou sochu královny Viktorie v rozplizlém stavu, jak snídá vajíčko naměkko. A k výročí Velké revoluce znovu postaví Bastilu, samozřejmě jakožto cennou historickou pamětihodnost, jejíž ztrátou celá Francie utrpěla.

Dobře jim tak, plesá srdce anarchistovo.

O bělohorské bitvě pak bylo možno ze sdělovacích prostředků zvědět, že je to mýtus. Mýtus je běžně definován jako protiklad historie, tedy jako převyprávění, které skýtá konkrétní výkladový model nejprve světa vůbec v zacykleném čase, později jakékoli události a jejích následků. Bez ohledu na to, co je či není na takovém modelu pravdy, vyvolává tento pojem zpravidla představu, že jde o výmysl a lze jej libovolně nahradit nějakým jiným výmyslem, např. o tom, jak byla náboženská netolerance ve skutečnosti lepší než náboženská tolerance a jak rekatolizace a Verneuerte Landesordnung přinesly v českém království blaho a prosperitu všem.

Zvrhlý český národ ovšem už dávno pochopil, že se pořád jen vytlouká mýtus mýtem, takže se drží tradiční české kuchyně a chudákům ublíženým katolíkům tu radost milerád dopřeje… což potrvá až do chvíle, kdy známý řeporyjský klaun a tlučhuba a další jemu podobní tu mravnostní policii skutečně zavedou. Potom budeme všichni zase hodně dlouho předstírat. Možná i pár staletí. Ale to my ze všeho nejradši.

Radnice Prahy 6 vůbec propadla sochařské vášni, takže na blízké kulaté náměstí, které má podle názvu něco společného s blíže neurčeným vítězstvím, ještě umístila postříbřený balvan, který symbolizuje nevím co, možná neodvalitelnost našeho drahého kapitalistického zřízení. A nově k tomu také jakéhosi rozpoznatelného spárkatého živočicha ze samých žároviček. Zato místo sochy maršála Koněva, kterou musela skoro po půlstoletí zničehonic tak naléhavě odstranit, že ani netušila, čím ho nahradit, postavila nejdřív papundeklový hranol a nechala rozkrást značnou část žulového obložení, takže to vypadalo, že chce ono místo vskutku ustanovit jako Památník českého ducha rozkradatelského. Teď stojí kolem celého prostranství jakási povlávající ohrada z trubek a fólií, takže se asi něco děje. Naděje poznovu rozkvétá, že místo maršála Koněva stane na jeho místě generál Laudon, an jede přes ves, správně ovšem přes náměstí Interbrigády. Na hlavě bude mít bílou čepici, nejlépe lodičku z novinového papíru, takže bude na tom koni vypadat tak trochu jako malíř pokojů, kdyby malíři pokojů měli místo štaflí koně. Což by koneckonců mohli. Na podstavci bude vytesán vysvětlující nápis: „Já ji pomiluju, ona zase mě, mě, mě, že je prdelatá, trápí srdce mé.“ Tím se naznačí blízký vztah k té údajné soše Marie Terezie o kousek výš pod Hradem.

Zvlášť povzbudivým se jeví, že sochařským odhodláním magistrátním neotřásá ani ten příšerný výrus, ani vynalézavost českých institucí při jeho potírání. Štáb krýzovej zasejc nás oblažil opatřeními, z nichž některá sahají vysoko nad rozum, rusky za um, takže lze pochybovat, zda věci pomohou, nebo zda ještě víc lidí neutvrdí v bludném názoru, že chránit sebe a druhé není zapotřebí.

Nejprve zákaz vycházet po deváté večer.

Ajta krajta! zvolal jsem hned, zaskočen. Žel a žoužel! Bylo přece mým blahým posaváde zvykem, prochodit většinu nocí pražskými ulicemi, ztracen v nočním davu, který se hustě přelévá od jednoho zavřeného baru k jinému, potom zas od domu, jenž učiněn neveřejným, k uzamčenému krámku Vietnamcovu, šalebně zářícímu do tmy a darmo lákajícímu k pozdnímu nákupu sušenek „Petit Beurre“. Načež, ztékajíce zeď hřbitova, bavíme se po zbytek noci rejem mezihrobním v komíhavém plápolu stearénových svíček, zatímco další a ponejvíce i já, jenžto u pravidlných orgií vítáni nejsme, oddáváme se hovoru libomudravnému a přemítání záhmotnému, k němuž ta místa rovněž vybízejí nalehavě.

Však konec tomu! Vláda rozhodla! Doma budeš!

Konečně najevo vyšlo, výrus ten zlý že pod noci příkrovem nejvíce se šíří, výparami se všude rozlézá, a nozdrami člověčími v mlžných cárech štiplavě pronikaje, škoditi nejzrádněji umí! A tajiti před lidem už nelze, že je součástkou moci pekelné, jež z temnot vyvěrá a nejsnáz na chodce noční se vrhá a je do záhuby sráží.

Zvlášť na jaře a v letě bude pak nutno ten zákaz co nejpřísněji dozorovati, nejlépe dronami z bezpečí řízenými, protože výrusu největší šířitelé, netopejry, noční maloprsouši, pekelní drobečkové, se teď na podzim již k zimnímu spánku po slujích zavěšují a projevují se nepatrně. Až zjara zase procitnou, pak teprv hrůza pravá nastane! Drony ony popravdě už zbytečno vybavovat dalšími čistivými postřiky, leč rovnou samostříly nějakými, neboť tvoru, jenž skrze výrus propadl moci pekelné, žádné pomoci není. Špitál od ďábla neuchrání. Na to je každá věda krátka.

Na mou věru! Zle se dnes leze do zelí!

Chápu, že se tím opatřením asi měly omezit mejdany soukromé, které většinou před devátou nekončí. Jest čistou pravdou, že v českém národě nikdo jiný než zhýralci po sedmé večer ven nevychází. Stát na ně byl ještě hodný, prodloužil jim vycházky o dvě hodiny. Leč nakažlivý účinek dá se umocnit i tím, že zhýralci vůbec nepůjdou spát a budou v soukromí o to déle na sebe prskat a kýchat. Těm, kdo musí do noci pracovat, se ovšem kvůli nim ztěžuje doprava domů, a celkový dojem je přízračný. Jsem zvědav na statistiku mejdanů, kterým se tak zabránilo. (Jednou jsem do pasti spadl, zapovídal jsem se u svého staršího, nepohyblivého bratra, kterému jsem o páté přinesl nákup. Vůbec jsem si nevzpomněl, že bych tak brzy nesměl ven, ale metro naštěstí ještě jezdilo. Takový milý opak Silvestra.)

Další opatření je ovšem už nesmysl matematický. Že prý musí být každý zákazník v obchodě sám uprostřed čtverce o ploše patnácti metrů. Každá strana toho čtverce má tedy 385,5 cm, když budeme velkorysí a o pár milimetrů to natáhneme. A co regály, počítají se? Netvoří náhodou stěnu? Ale především: proč to všechno, když se mezi jednotlivými zákazníky požaduje odstup dva a půl metru, tedy o hodně míň, než je strana toho čtverce? (Kruhem o stejné ploše se to ještě zhorší.) – Ve Francii je ta předepsaná plocha osm metrů čtverečních, což zhruba odpovídá (283 cm); šest a půl by nicméně mělo stačit. Možná u nás tu plochu stanovil stejný expert, který před časem spočítal, že pětapadesát procent neplatných podpisů v jednom vzorku a pětapadesát procent neplatných podpisů ve druhém vzorku ze stejného souboru dává dohromady sto deset procent všech podpisů?

Hlavně by mě však zajímalo, jak to hodlá státní moc měřit a zajistit. Protože jestli prostě vydělí celkovou plochu obchodu počtem zákazníků, kteří se tam smějí zároveň vyskytovat, je to pustý formalismus a nezajišťuje se tím nic, např. že se deset zákazníků vpuštěných do prodejny velké 150 metrů čtverečních nesejde u jednoho regálu, zatímco zbytek krámu bude prázdný. Zřejmě se do každé samoobsluhy umístí několik strážníků, aby řídili provoz? O to se sníží počet zákazníků, kteří tam budou smět v jednu chvíli nakupovat.

Vážně je v této situaci potřeba vymýšlet absurdní divadlo? Kolik lidí si na základě toho nesmyslu řekne: Proč bych měl vůbec něco dodržovat?

Navíc v našem právním státě.

Už aby byla ta vakcína.

Václav Jamek

Obsah Listů 6/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Jamek

U všech výrusů pekelných!

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu