Pavel Šaradín

Rok epidemie a čekání na změnu

Rok 2020 s velkou pravděpodobností představuje změnu dosavadního způsobu života. Epidemie COVID-19 už v únoru zasáhla českou společnost. Vláda zakázala lety s Čínou. Ale to byla pouze předehra k rozšíření koronaviru do Evropy, rovněž k nám. Další měsíce už ovlivnily celou společnost. Omezování pohybu, zákaz cestování do zahraničí, nárůst dovolených v tuzemsku, zahlcené nemocnice, karanténa, zavřené obchůdky, hospody a restaurace, roušky. To jsou základní kulisy roku 2020.

Zima

Novoroční oběd prezidenta s premiérem a jejich manželkami se uskutečnil v obměněné sestavě, poprvé také s dětmi. Pokud si vzpomínám, bylo to nejspíš naposled, kdy jsem viděl prezidentovu manželku Ivanu. Tradice prvních dam, které pomáhají ve společnosti nejrůznějšími charitativními projekty, tedy skončila. Nebo přinejmenším byla přerušena. Je to velká škoda, protože rok 2020 byl rokem solidarity, dobrovolnictví a pomoci.

Občanská demokratická strana si v závěru ledna uspořádala kongres. Velký projev přednesl Petr Fiala, který s přehledem obhájil mandát předsedy a slíbil volební úspěchy v krajských i senátních volbách. Ty mají být základem posílení, možná vítězství v parlamentních volbách, jež nás čekají v roce 2021. Jeho projev byl pravicový, státnický, plný slibů, o kolik peněz půjde více na zbrojení, školství nebo budování dopravní infrastruktury. Slíbil také zásadní snižování daní. O lidech s nízkými příjmy, exekucích a nezaměstnanosti nehovořil vůbec. Den po kongresu ODS zemřel Jaroslav Kubera, dlouholetý primátor Teplic, senátor a od roku 2018 dokonce předseda horní komory. Příčinou byl infarkt, blízcí a spolustraníci tvrdí, že byl „uštván“ Hradem kvůli plánované návštěvě Tchaj-wanu. Paní Kuberová řekla, že tlak „vyvrcholil po schůzce s čínským velvyslancem“, která se uskutečnila v pátek před kongresem. Odmítla rovněž převzít od prezidenta Zemana státní vyznamenání pro zesnulého manžela.

V lednu jsme četli na internetu a sledovali v televizních novinách, jak epidemie zasáhla Čínu. Nedokázali jsme si představit, že by se virus mohl dostat do Evropy, a pokud ano, pak nikoliv v tak ničivé síle. Po pár týdnech se však první nemocní objevili také u nás. V Evropě v lyžařských centrech v Itálii a Rakousku, na desetitisícových návštěvách fotbalových zápasů. Biologickou bombou mělo být utkání mezi Atalantou Bergamo a Valencií v Miláně. Pak už se virus šířil celou Evropou. Česká vláda se rozhodla v půlce března všechno zavřít. Ekonomiku, školy, restaurace i kostely. Kdo mohl, měl pracovat z domu. Naši jazykovou výbavu zasáhlo několik nových slov, lockdown, kurzarbeit, home office, antivirus či korona.

V únoru sněmovna volila nového ombudsmana. Anně Šabatové skončil mandát, nahradil ji Stanislav Křeček, který už dříve pracoval jako zástupce veřejného ochránce práv. Mezi oběma existovalo velké názorové pnutí, pan Křeček už v roce 2014 kandidoval na ombudsmana, působil v úřadě jako zástupce paní Šabatové. Slib složil do rukou místopředsedy sněmovny Tomia Okamury. Předseda SPD na poslední chvíli nahradil předsedu KSČM Vojtěcha Filipa, kterého odvezli do nemocnice s podezřením na infarkt.

Chvíli se lyžovalo, pak byly sjezdovky zavřené. Zkrátka kvůli pandemii to byla jen poloviční zima.

Jaro

Když je venku škaredě, nedá se chodit na procházky, člověku nevadí, pokud pár dnů stráví doma. V polovině března vláda zakázala volný pohyb na celém území, s výjimkou chození do práce. Na Olomoucku byly dokonce některé obce uzavřeny, Litovel, Uničov, Červenka. 14 dnů totální karantény. Zima však skončila, museli jsme si pořídit roušky, mohli jsme jít do přírody, někam se projít. Ale do města to nemělo význam. Z kina mohl jít člověk na chvíli do hospody. Teď bylo zavřené kino i hospoda. Zvyklí jsme byli na krátké schůzky v kavárně, občasnou návštěvu muzea, listování knihami v antikvariátech a knihkupectvích. Nic z toho nebylo možné. Byl vyhlášen nouzový stav, vláda aktivovala Ústřední krizový štáb. Nic z toho jsme doposud neznali. Ani zavřené školy, pamětníci možná z dob minulého režimu, kdy byly tzv. uhelné prázdniny. Seniorům pomohla Česká televize, která spustila nový kanál ČT3. První seriálem, který odvysílala, byla Nemocnice na kraji města.

Proměna způsobu našeho života je velká. Dnes nedokážeme plně pochopit, co všechno zmizí a jaké nové věci se objeví. Děti a studenti se začali učit distančně, takzvaně na dálku. Odborníci hovoří, že se za tu dobu naučili méně a pravděpodobně se to v budoucnu může projevit. V každém případě ale distanční výuka, ne všude plnohodnotně zvládnutá, prohloubí sociální a regionální rozdíly. Nepoznáme to hned, ale brzy určitě.

Třicet let vedeme debaty o tom, jaký má být stát. Slabý, silný? S více pravomocemi, nebo štíhlý? Krize epidemie odpověděla za nás. Stát musí být oporou, jinak žádnou další krizi nezvládneme. Zřejmě nejlepším důkazem je české zdravotnictví, které se ocitlo pod obrovským tlakem, ale lidem perfektně pomáhalo.

Krize odhalují charaktery. Ukázalo se, že v prvních týdnech selhával především premiér. Obrovsky narazil se svou marketingovou strategií, nedokázal vést tiskové konference a věrohodně na nich odpovídat. Téměř na tři týdny se odmlčel, komunikaci nechal na ministrech vnitra a zdravotnictví. Andrej Babiš pravděpodobně chtěl být vždy premiérem v dobrých časech, kdy se rozdává, slibuje, plánuje. Tak tomu ale v době krize není.

V Praze propukl lítý boj. Řečeno s nadsázkou. Městská část Praha 6 se rozhodla sundat sochu maršála Koněva a ukrýt ji do depozitáře. Pozadu nezůstal ani řeporyjský starosta Pavel Novotný, který na prvního máje odhalil památník Ruské osvobozenecké armády. O této události ještě nemohl přinést reportáž nový zpravodajský kanál CNN Prima News. Má/měl být konkurencí ČT24, ale tím, že míří na stejného diváka, sledovanost České televizi neubírá. Česká CNN začala vysílat 3. května.

Jiným historizujícím počinem Pražanů bylo vztyčení repliky Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Uskutečnila se kolem toho opět další česká kulturní válka, mezi konzervativci a liberály. Zapojili se samozřejmě Dominik Duka, Jana Bobošíková i prezidentův mluvčí. Do útrob sloupu měla být vložena pamětní listina s podpisy politiků, třeba Miloše Zemana, Andreje Babiše, Aleny Schillerové. Organizátoři stavby s tím nesouhlasili a vložili tam jiné poselství budoucím generacím. Na Staroměstském náměstí jsem byl letos asi třikrát, ale vždycky jsem se zapomněl podívat, jak ten sloup vlastně vypadá.

Pomalu odeznívala první vlna pandemie. V polovině května byl zrušen nouzový stav, život se vracel k normálu, ale ne tak úplně. Zprávy z okolních zemí a přítomnost nakažených epidemií COVID-19 tu byla neustále.

Léto

Na konci června uspořádal aktivista a kavárník Ondřej Kobza sousedské setkání na Karlově mostě. „U stolu je dva tisíce míst a zvláštní místa jsme nechali místním spolkům a kolemjdoucím.“ Později někteří tento piknik přejmenovali na „velkou žranici“, pro jiné se stala symbolem naší neopatrnosti. Zatímco v jiných zemích se stále nosily roušky, dodržovala se přísná protiepidemická opatření, v České republice nastalo maximální rozvolnění. Opozice, premiér, ale i další politici vyzývali k úplnému životu v normálu. Jiní byli opatrnější, nabádali nosit roušky, používat dezinfekci. Vláda doporučovala trávit dovolenou v tuzemsku, ale fotografie manželky premiéra od moře i pozdější týdenní pobyt Andreje Babiše na Krétě ukazovaly, že tak špatně zase asi není.

V létě jsem byl poprvé v Malých Svatoňovicích. Přečetl jsem knížku Jiřího Hájíčka Plachetnice na vinětách. Za pár dnů nato jsme se s rodinou ocitli v klášteře Zlatá Koruna, o kterém v ní píše. Také jsem viděl poloprázdný Český Krumlov, o jiné atrakci, pustém Karlově mostě, ani nemluvě.

Minimálně od poloviny prázdnin bylo jasné, že na podzim druhá vlna přijde. Ministr zdravotnictví dokonce nařídil, aby se začaly v září nosit roušky i na školách. Premiér rozhodl jinak. 22. srpna s ním deník Právo otiskl rozhovor. Titulek: Babiš: Rozhodli jsme správně, lidé jsou už z roušek otrávení. Premiér Babiš totiž ministrova opatření zmírnil a na otázku „Potom to půjde i za vámi, protože vy jste Vojtěcha přinutil změnit rozhodnutí o rouškách, které udělal.“ Zazněla odpověď: „Ano, já jdu s kůží na trh.“

Houby sice rostly, protože navzdory očekáváním hodně pršelo. Ale nebyly to žádné žně, myslím především v Nízkém Jeseníku. Poslední výstavou na Staroměstské radnici byla Ze tmy ke světlu. Jindřich Štreit vybral soubor fotografií z tuzemských věznic, na nichž zachytil zejména kaplany a vězně. Byla to moje poslední letošní vernisáž.

Podzim

Ve školách se oproti jaru začalo učit, ale netušilo se, jak dlouho to může trvat. Semestr na univerzitě se také rozběhl, jsem rád, že u nás tomu, bylo už v půlce září. Počet nakažených se zvyšoval a bylo otázkou času, kdy přejdeme opět k neosobní distanční výuce. Přednášeli jsme v rouškách, semináře jsme konali v zahradách. Ale i tak jsme se se studenty viděli asi jen třikrát, čtyřikrát. Přišla druhá vlna, nouzový stav, zavřely se obchody i školy. V říjnu se počet nakažených pohyboval kolem 15 tisíc denně, zemřely tisíce lidí.

S blížícími se říjnovými volbami do krajů a Senátu průzkumy ukazovaly, že vyhraje středo-pravicová opozice. Stalo se. Vládní ANO obhájilo své pozice, ale ztratila levice. Komunisté i ČSSD. Pravice je nyní v Senátu naprosto dominantní. Výzkumné agentury ukázaly, že hnutí ANO mírně oslabuje. Andrej Babiš opět nezvládal některé situace a vyjadřoval se chaoticky. Citoval jsem ze srpnového rozhovoru s premiérem. Na konci listopadu ve stejném deníku uvedl. „Tehdy jsem se podivoval nad nelogickým rozhodnutím zdravotnictví, které v průběhu tří dnů měnilo své názory. Nikdy jsem ale žádné opatření nezměnil.“ Byly to jen druhořadé volby, jichž se účastní pouze část voličů, ale nepříjemná zpráva pro Andreje Babiše to je. Po příštích parlamentních volbách nemusí být premiérem.

Byl to Ivan Krastev, který psal o tom, že Orbán a Kaczyński se mohou obávat porážky Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Změna politiky se může přelít i do jiných částí světa. Babiš nepatří k těm dvěma tak úplně. U nás je silná opozice i občanská společnost. Ale mnohé je spojuje a porážka Babiše ve volbách může být součástí této změny.

Česká televize odvysílala nezvykle otevřený rozhovor s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským. Pokud jej sledujeme, víme o jeho opatrnosti. Ze své funkce nemůže pronikat do oblasti moci výkonné ani zákonodárně, tedy praktické politiky: „Já jsem nečekal po Listopadu, že můžeme mít předsedou vlády takovou osobu, jakou máme dnes z hlediska její minulosti. To jsem si myslel, že už definitivně skončilo.“

Po demontáži sochy Koněva zůstalo v Praze 6 prázdné místo. Městská část ale byla připravena. Vztyčila pět a půl metru vysokou sochu Marie Terezie. První v českých zemích. Na internetu jsem se dočetl, že monument připomínající kuželku je „v podstatě skořápka, uvnitř které je polystyrenové jádro. Díky tomu váží socha vysoká pět a půl metru jenom necelých osm tun“.

Byl to divný rok. Plný životně důležitých událostí, ale zároveň jako skořápka, kterou vyplňuje čas. Nebo lépe: bezčasí.

Pavel Šaradín (1969) je politolog. Působí na Filozofické fakultě UP Olomouc.

Obsah Listů 6/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

Rok epidemie a čekání na změnu

Zima

Jaro

Léto

Podzim

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu