Antonín J. Liehm zemřel v nemocnici po krátké nemoci v pátek 4. prosince 2020 odpoledne, symbolicky se tak uzavírá i exilová kapitola Listů, mezi její spolutvůrce nedílně patřil.
Antonín Liehm byl novinář. Tohle povolání mu nechtěli po listopadu 1989 v Československu a v ČR uznat. Novinář a publicista nebo novinář a filmový kritik, to prý e by ještě šlo, ale být jen novinář... Zlobilo ho to, protoe právě novinář byl a věděl, e je to povolání nad jiné a povolání celoivotní. Liehmova novinářská mise začínala v ČTK, kde se učil sloité události vystihnout v krátkém formátu agenturní zprávy, říkal pak, e v tiskové kanceláři by měla kariéra kadého novináře začínat. Dále pak pokračovala především v Literárních novinách šedesátých let a Listech od jejich římského vzniku. Svůj vrchol, českým čtenářům vesměs utajený, pak našla v Liehmem zaloených Lettre International. Časopis orientovaný na mezinárodní dialog a postavený na překladech vycházel ve třinácti jazykových verzích – francouzské i španělské nebo dodnes existující německé. Otevřenost k mezinárodnímu dialogu a zájem o další prostředí byly charakteristikami Liehmovy práce v Lettre a jen za práci na tomto časopisu by mu náleelo několik státních vyznamenání.
Trvalý zájem o svět byl přítomen v pravidelné Liehmově otázce: Co je nového? je nikdy nebyla otázkou řečnickou, ale vdy se ptala, co je nového v knihkupectvích, jaké divadelní představení je středobodem diskusí v kulturní obci, kdo nově pronikl do veřejné debaty. Ptal se tak domácích i hostů a vdy se zlobil, kdy někdo nedokázal na otázku po charakteristikách kulturního a společenského dění odpovědět. Ukazovalo mu to na nedostatečnost denního intelektuálního provozu tu i onde.
Velikost a obsáhlost Liehmovy exilové novinářské práce čtenářům předkládají na šesti stech stranách Názory tak řečeného Dalimila (Praha 2014). Liehm byl nejaktivnějším autorem exilových Listů, napsal pro ně 122 textů během 19 let a spolupráce se nevzdal ani po jejich přesunu do vlasti. Do října 2015 v Listech pravidelně publikoval fejeton, později rozhovor. A do svého úmrtí byl členem redakční rady, jí také do roku 2016 předsedal.
Antonín Liehm byl český novinář ijící v Paříi. Do Prahy se vracet nechtěl, zpět do rodného města ho přivedla a v roce 2013 potřeba zdravotní péče pro jeho enu a posléze i pro něj samého. Vazbu na Francii si ponechal, jak dokládá i jeho poslední přání zachycené v textu, kterým se se svým nestorem loučí německé Lettre: Aby jeho popel by rozptýlen v moři u pobřeí Bretaně.
Liehm si byl vědom hranic mezi názorovými proudy i svého místa v nich: Řeknu to v ikonách: Byl Tigrid a Pelikán, Svědectví a Listy. Jedni měli za sebou moc, a tudí média, především rozhlas, druzí byli oponenty moci a jejích médií. V Liehmově a Pelikánově práci na Listech budeme pokračovat nadále. Svou soustrast nyní směřujeme především rodině a přátelům A. J. Liehma.
Patrik Eichler (1984) je novinář, zástupce ředitele Masarykovy demokratické akademie. Redaktor Listů.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.