Jaroslav Dvořák

Civilační tón udalo vítězství nad nacismem

K Listům č. 5/2020

Jedním z důvodů, který vyvolává mé námitky k článku Antonína Raška Postputinovská éra v mlhách?, je jeho tvrzení, že „Rusko nikdy nebylo všestranně vyspělou zemi, která by civilizačně udávalo tón“, a názor, že ono „věčné“ zaostávání Ruska může překonat jen „spontánně vzniklé občanské hnutí“. Přiznám se, že mé námitky nejsou výsledkem hluboké a všestranné analýzy. K tomu nejsem vyzbrojen adekvátními znalostmi historika a sociologa. Mohu vycházet jen z vlastního poznání té části ruské historie, kterou jsem osobně prožíval. Když čtu, že A. Rašek použil příslovce „nikdy“, tedy podle vysvětlení F. Trávníčka „v žádném čase“, a když též usoudil (zdá se mi, že to učinil s jistým sebezapřením), že výjimku tvoří jen Velká vlastenecká válka, tak se ptám: Uvědomil si vůbec, co všechno se v Rusku muselo mezi revolucí z roku 1917 a rokem 1945 odehrát, než mohlo dospět k výsledkům oné války? Když jsem 30. června 1951, jménem nastoupivších akademiků Letecké vojenské akademie sliboval, že se jako nově jmenovaní důstojníci letectva „budeme stále učit od nejsilnější a nejlepší armády světa, od slavné Sovětské armády“, vyjadřoval jsem tím své niterné přesvědčení. Ona slova mi do mého projevu nevložil žádný propagandista, projev jsem si připravil sám, nikdo mi jej neschvaloval. Nepřestanu se proto podivovat tomu, jak může podobná slova napsat A. Rašek, bývalý příslušník ČSLA, aniž vezme do úvahy to, že to bylo Rusko, které dokázalo sjednotit celý mnohonárodní stát a postavit se do čela národů oné země a přivést svou zemi k vítězství ve válce v době, kdy „svět zachvátilo za celou historii největší šílenství, šílenství nacismu, a kdy ruský národ bojoval s nacismem tak hrdinsky, že to nemá obdoby“. (Šimon Peres v Moskvě 8. 11. 2012) To nebylo „civilizačním tónem“? Podle mého mínění nezazněl za celé dvacáté století hlasitější a čistší civilizační tón, než bylo ono vítězství nad nacismem! Nebylo příspěvkem civilizaci též uvedení na orbitu Země první umělé družice nebo prvního kosmonauta, kterého přijímala s nejvyššími poctami i anglická královna? (...) A to už nepíšu o tom, kdo že to po staletí inspiruje „západní“ kulturu svou literaturou, hudbou, baletem etc. Přisuzuje A. Rašek těmto vlivů Ruska na evropskou civilizaci vůbec nějaký vliv?

Úvahy A. Raška, ke kterým se vyjadřuji, mají jednoho společného jmenovatele, absenci jasných definic pojmů, zatím podle mého soudu jednostranně vyměřovaných, jako jsou „všestranně vyspělá země“, „informační válka“, „občanské hnutí“. Vždyť i na takový pojem, jakým je pojem „občanský“, lze nazírat různě. Příležitost k vlastnímu nazírání mi poskytl výjezd předsedy Senátu Parlamentu ČR do čínské provincie Tajwan. Předseda Senátu Miloš Vystrčil se zhlédl v tom, jak na onen pojem nazíral John F. Kennedy 26. června 1961 v Berlíně. Tehdy v sobě Kennedy nezapřel Američana, z nichž mnozí pohlížejí na svět „svrchu“ a cítí se vůči ostatním občanům světa lidmi „bohem vyvolenými či privilegovanými“...

Ing. Jaroslav Dvořák, m. p., Třebíč (z delšího textu, celý k dispozici na stránkách www.listy.cz).

Obsah Listů 6/2020
Archiv Listů
Autoři Listů

Jaroslav Dvořák

Civilační tón udalo vítězství nad nacismem

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu