Milan Tichák (1933–2020) odešel z pozemského světa nečekaně ve středu 23. září. Zesnul náhle, uprostřed pilné práce nad historiografickým textem o olomouckých dějinách, doslova nad klávesnicí svého počítače. Ještě předcházející sobotu ve Velkém Týnci debatoval s Źmnohými účastníky tradičního setkání u příleitosti zdejší návštěvy TGM.
Rodák ze severomoravského Paskova záhy spojil své ivotní osudy s olomouckým regionem a posléze s Olomoucí. Zde vystudoval Slovanské gymnázium a dálkově zdejší filozofickou fakultu, obor dějepis-český jazyk. Očekávanou akademickou kariéru přetrhlo jeho antiokupační angamá po srpnu 1968 a zejména nástup normalizačních pořádků; v 70. a 80. letech minulého století tak Milan Tichák pracoval jako technik oddělení propagace v olomouckém podniku Sigma. Ke své milované historii se vrátil a po sametové revoluci, a to nejprve na stránkách Hanáckých novin; v roce 1997 pak publikoval dnes ji legendární monografii Vzpomínky na starou Olomouc, která odstartovala celou sérii veřejností tolik oblíbených knih tematizovaných bohatou olomouckou historií a odehrávajících se přiblině v letech 1850–1950.
Dobrý historik má permanentŹně usilovat o přibliování se k nepřibliitelnému, tedy k historii jaká opravdu byla. K tomu prý, je potřeba zejména tzv. sicflajš, ve smyslu dopátrat se potřebných fakt a vystavět z těchto dat smysluplný celek. Existuje také letitý spor, zda historická interpretace, tedy historický text – u vědomí absolutní nepoŹznanosti dějů minulých – je vědou, či uměním. Pro své přečetné čtenáře Milan Tichák byl – a hlavně i nadále bude – především historikem umělcem. Dokázal jedinečně skloubit hluboké znalosti o dějích minulých s mimořádně plastickým, srozumitelným a čtivým textem. Vnímavému čtenáři tak jeho texty umoňují a transcendentální záitek historické empatie – tu čtenář posedí u dobrého piva v zavedeném hostinci u Dřevěného zvonu, aby v následujícím obrazci zálibně pokukoval po vyšňořených měšťanských dcerkách na olomoucké lince.
Bylo mi ctí, e jsem mohl poznat Milana Ticháka nejen jako vynikajícího historika, ale také jako člověka. Byl a zůstane pro mne ztělesněním slušnosti, skromnosti, ochoty a přirozené noblesy. Milan Tichák dokazoval, e tyto jeho vlastnosti nejsou slabostmi, ale ctnostmi, které komplexně doplňují jeho odborné renomé. A dokazoval také, e tyto ctnosti se udrují, budují a předávají zejména osobním příkladem.
***
Kromě své bohaté publikační činnosti byl Milan Tichák pravidelným autorem aktuálních vzpomínkoŹvých příspěvků do revue Střední Morava, Źkteré vdy ochotně připravil. Jako odborník na dějiny Olomouce 19. a 20. století je v podstatě nenahraditelný.
Miloslav Čermák (1941–2020)
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.