Pod titulkem Rusové u nás zkoušejí inovativní prvky, vysílají i pohledné eny vyšel v Respektu zajímavý rozhovor s novým slovenským ministrem obrany Jaroslavem Naďem. Hovoří se v něm o korupci, houfnicích i ruských zpravodajcích. Jak je moné usoudit z názvu, vyuívají pro zpravodajkou slubu i příslušnice něného pohlaví. Mají se sice starat o hroby padlých sovětských vojáků a mají diplomatické krytí, ale věnují se i širším společenským vztahům. Ministr to povauje za inovaci. Historie vyzvědačství ale zná tuto praxi pomalu od samého začátku a dá se uvést nespočetné mnoství příkladů.
Hodně lidí si okamitě vzpomene na Matu Hari, která na to jako dvojitá agentka doplatila ivotem. Američanka Elisabeth van Lewová pracovala v hlavním městě Konfederace ve prospěch Unie. Elsbeth Schragmüllerová získávala za první světové války zpravodajské informace pro Německo. Kulhající Virginia Hallová za světové války druhé pracovala pro CIA i protinacistický odboj.
Podobnou roli sehrála Noor ŹInayat Khanová pro ŹAnglii. MaŹthilde Carréová jako -dvojitá agentka získávala informace ve Francie i Německa a dokázala něco neuvěřitelného, doila se devadesáti devíti let. Skutečnou Bondovou milenkou a Churchillovou oblíbenkyní byla polská kandidátka na královnu krásy Krystyna Skarbek/Christine Grandville pracující pro Brity.
Ale abychom nezapomněli, o kom byla v rozhovoru řeč. SoŹvěti jim říkali lastočki – vlaštovičky. Vybírali je z půvabných vysokoškolaček. Jedna se dokonce pohybovala kolem Che Guevary, kdy se rozhodl dát vale Havaně a pokusit se rozdmýchat partyzánský odboj v Latinské Americe. Sexy zrzce Anně Chapmanové se podařilo dostat do okruhu amerického prezidenta Baracka Obamy. Krasavice nebyly vybírány proto, aby nevyuívaly svých předností, zvláště při proporcích 90 – 60 – 90. V Moskvě na to doplatil jeden západní diplomat, který jako východisko volil sebevradu.
Výjimečnou osobností byla emigrantka Olga Čechovová, neteř dramatika Antona Pavloviče Čechova. Před válkou hrála ve čtyřiceti německých němých filmech, po válce v dvaceti sovětských. Pro KGB ji získal její bratr, hudební skladatel Lev Konstantin Knipper, protoe měla blízko ke Goebbelsovi i Hitlerovi. V nakladatelství Academia o tom vyšla kniha britského vojenského historika Antony Beevora: Tajemství Olgy Čechovové.
Nejpůvabnější je story indonéského prezidenta Sukarna. I tomu při návštěvě Moskvy údajně přihráli jednu z lastoček. A pak mu přehráli, co natočili, a co tomu říká. Sukarno jim s úsměvem řekl: Jen to zveřejněte, ať můj indonéský lid ví, jakého má borce. Ale po aféře s ricinem věřte zpravodajským příběhům.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.