Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 5 > Petr Kolman: Jménem republiky: Soud není firma z holdingu
Jak ví dnes snad i středoškoláci, moc v demokratickém právním státě se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. A tyto pilíře by měly být na sobě co nejvíce nezávislé. O moci soudní se však ve veřejném prostoru, v porovnání s ostatními, docela málo mluví.
Za relativního nezájmu veřejnosti i médií ministerstvo spravedlnosti předloilo další novelizaci zákona o soudech a soudcích. Zde mne zaujalo, e by se měl instalovat tzv. manaerský model řízení soudu. Jen mj. spočívá v tom, e by si nový předseda soudu mohl vybírat svůj tým místopředsedů, mandáty stávajících místopředsedů by zanikly s předchozím předsedou. Tedy zřetelná vázanost na post předsedy soudu. Nadto by předseda soudu tak mohl činit bez kontrasignace kohokoliv jiného, tedy zcela sám bez další demokratické kontroly.
Autor tohoto komentáře je zastáncem nemanaerského přístupu v justici. A pléduje za to, aby místopředsedové soudů byli na předsedovi nezávislí funkcionáři. Jinak napsáno jsem proti dalšímu posilování moci předsedů českých soudů. Paklie by si místopředsedy vybíral, jak je navrhováno ministerstvem, osobně předseda soudu, logicky to povede k tomu, e si vybere loajální lidi. Tedy oddané z principu předsedovi soudu. A to, podle mého názoru, není opravdu dobře. Samozřejmě navenek to nikdo otevřeně nepřizná, ale lidská psychika tak funguje. A dokonce i soudce (resp. předseda soudu) je také jen člověk.
Komparace – model, e si předseda osobně vybírá místopředsedy, je ji pár let ze zákona uplatněn u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěe (ÚOHS). A popravdě řečeno, e by tento manaerský model zde přinesl nějaká výrazná pozitiva, o tom si dovoluji pochybovat.
V nadsázce řečeno – justice není firma z holdingu, kterou je potřeba řídit manaersky, jak je teď moderní říkat. Pokud chce někdo opravdu spravovat svět manaersky, ať jde pracovat do soukromého sektoru, ne do justice. Poučky o efektivnosti řízení nejsou všespásné, a to, co funguje kupříkladu ve startupu či v drůbeárně (samozřejmě nic proti nim), ještě nemusí logicky fungovat v soudnictví.
Mimochodem, zajímavé by bylo, kdyby se v souladu s manaerskými poučkami navrhlo, e má dojít k poklesu soudcovských platů o x procent, jeliko firma jménem Česká republika je nyní silně v červených číslech. To by bylo křiku a učebnice s manaerskými teorémy by asi bez zbytečného odkladu letěly do kouta.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.