Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 5 > Petr Kolman: Jménem republiky: Soud není firma z holdingu

Petr Kolman

Jménem republiky: Soud není firma z holdingu

Jak ví dnes snad i středoškoláci, moc v demokratickém právním státě se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. A tyto pilíře by měly být na sobě co nejvíce nezávislé. O moci soudní se však ve veřejném prostoru, v porovnání s ostatními, docela málo mluví.

Za relativního nezájmu veřejnosti i médií ministerstvo spravedlnosti předložilo další novelizaci zákona o soudech a soudcích. Zde mne zaujalo, že by se měl instalovat tzv. manažerský model řízení soudu. Jenž mj. spočívá v tom, že by si nový předseda soudu mohl vybírat svůj tým místopředsedů, mandáty stávajících místopředsedů by zanikly s předchozím předsedou. Tedy zřetelná vázanost na post předsedy soudu. Nadto by předseda soudu tak mohl činit bez kontrasignace kohokoliv jiného, tedy zcela sám bez další demokratické kontroly.

Autor tohoto komentáře je zastáncem „nemanažerského“ přístupu v justici. A pléduje za to, aby místopředsedové soudů byli na předsedovi nezávislí funkcionáři. Jinak napsáno jsem proti dalšímu posilování moci předsedů českých soudů. Pakliže by si místopředsedy vybíral, jak je navrhováno ministerstvem, osobně předseda soudu, logicky to povede k tomu, že si vybere loajální lidi. Tedy oddané z principu předsedovi soudu. A to, podle mého názoru, není opravdu dobře. Samozřejmě navenek to nikdo otevřeně nepřizná, ale lidská psychika tak funguje. A dokonce i soudce (resp. předseda soudu) je také jen člověk.

Komparace – model, že si předseda osobně vybírá místopředsedy, je již pár let ze zákona uplatněn u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). A popravdě řečeno, že by tento „manažerský model“ zde přinesl nějaká výrazná pozitiva, o tom si dovoluji pochybovat.

V nadsázce řečeno – justice není firma z holdingu, kterou je potřeba řídit manažersky, jak je teď moderní říkat. Pokud chce někdo opravdu spravovat svět manažersky, ať jde pracovat do soukromého sektoru, ne do justice. Poučky o efektivnosti řízení nejsou všespásné, a to, co funguje kupříkladu ve startupu či v drůbežárně (samozřejmě nic proti nim), ještě nemusí logicky fungovat v soudnictví.

Mimochodem, zajímavé by bylo, kdyby se v souladu s manažerskými poučkami navrhlo, že má dojít k poklesu soudcovských platů o x procent, jelikož firma jménem Česká republika je nyní silně v červených číslech. To by bylo křiku a učebnice s manažerskými teorémy by asi bez zbytečného odkladu letěly do kouta.

Petr Kolman

Obsah Listů 5/2020
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.